Alena Štréblová, Herečka
První divadelní zážitek
Pamatuji si takového podivného klauna-kouzelníka, kterého na nás pustili ve školce. Blbý na tom bylo, že buď nebyl moc šikovnej, nebo jsem, bohužel, zrovna byla na takovým místě, odkud jsem viděla to, co jsem vidět rozhodně neměla – když dělal, že vyndává dětem penízky zpoza ucha, tak jsem si všimla, že je má schovaný v ruce. Nikomu jsem to kupodivu neřekla, ale zůstala ve mně taková pachuť.
Divadelní sen
Nikdy jsem neměla. Záleží mi na tom, s kým, jak, proč, o čem. Pokud jde o sny spací – ano, znám, ale zklamu: nic objevného.
Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout
Rozhodně moje první role v amatérském A-studiu (role Martty v Písni sobů), prostě proto, že to bylo poprvé. A pak druhé poprvé – Berta ve Vyhnancích v Národním divadle (resp. v Kolowratu).
Doba, ve které byste chtěla žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat
Pro mne není podstatná doba, ale postoj, důvod. Vždycky je naplňující věnovat se divadlu, které vychází z vnitřní pravdy zúčastněných.
Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči (o čem byste s ní chtěla mluvit), případně s ní spolupracovala (na čem?)
Tak té osobnosti bych to raději řekla jinak než vzkazem přes noviny a předpokládám, že bychom mluvily o divadle.
Inscenace/projekt, který byste ráda viděla podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěla
Perníková chaloupka v Minoru, na to posílám všechny rodiče s dětmi a klidně bych to viděla znovu, ve Studiu Alta jsem nedávno viděla představení Vandy Hybnerové a Lucie Kašiarové Angel-y, to je čistá krása.
Co bych víckrát vidět nechtěla, o tom je zbytečné vypovídat. Buď si to s dotyčnými řeknete osobně, nebo taktně mlčíte. Obecně těžko snáším kusy, které si hrají na něco, co nejsou, anebo jsou přihlouplé – tématem nebo zpracováním. Proč dělat divadlo jen proto, aby se někdo producíroval bezduše na jevišti zleva doprava, pomalu, rychle.
Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nedala nikdy do antikvariátu
Mám takový zlozvyk, že mám většinou rozečteno několik knih najednou a podle nálady to střídám, takže v tuto chvíli mi leží u postele kniha Tobiáš Lolness (I Život ve větvích, II Elíšiny oči) od Timothéa de Fombelle, který v roce 1990 založil vlastní divadelní skupinu, pro kterou píše a režíruje. Tohle je ale takový spíš pohádkový kousek. A pak jsem se po letech znova začetla do Londonova Tuláka po hvězdách, kterého jsem četla někdy v osmnácti, teď si ho koupila moje dcera, a tak jsem si ho chtěla připomenout.
Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte
S kolegou Tomášem Petříkem máme takovou malou obsesi – po cestě autem posloucháme téměř výlučně Marušku Rottrovou, je už skoro nezbytnost, jako když musíte vzít benzin. Jinak mám obrovský rozkmit v tom, co dokážu poslouchat – od vážné hudby na Vltavě, přes etno, jazz, pop, rock až po lidovky. Co ale opravdu nemusím, je country a nesmím zaslechnout dechovku. Až bude v Praze Sting, určitě zase půjdu.
Film nebo televizní pořad, na který jste se kdykoli ochotna dívat, a film, případně televizní pořad, který byste víckrát vidět nechtěla
Asi „tisíckrát“ jsem viděla film od Luca Bessona Angela, který jsem kdysi úplně náhodou objevila v půjčovně a pak jsem si ho koupila. Každého nutím, aby se na něj podíval, a pak se zase znovu s dotyčným dívám…
Upřímně se doznávám, že jedu v některých zahraničních seriálech – IT CROWD, Kancl, Teorie velkého třesku. Prima ZOOM má velké množství docela zajímavých pořadů o vědě, přírodě, lidském těle…
Co ale opravdu nesmím ani zahlédnout, je jílkovská show Máte slovo, prostě pro ten způsob! Ostatně pořadů, které nechcete už nikdy vidět, je v podstatě plná NOVA a i jiné stanice s nimi nešetří.
Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěla mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni
Mám doma obrázky od svých přátel a své dcery, je to osobní, a tak mi to vyhovuje. Stejné je to s fotografiemi, plakáty už jsem překonala, ty patří asi k jinému věku.
Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru
Jednoznačně bílé víno. Nedaleko divadla máme vinotéku, kde mají ale opravdu dobrý tramín…
Květina, kterou byste nejraději dostala na premiéře
Miluju růže. A také je dostávám.
Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu
To bych taky ráda věděla.
Divadelní postava, kterou byste chtěla být v reálném životě
Ježišmarjá, jen to ne!
Chtěla byste umřít na jevišti (v divadle)?
To bych považovala za nevkusné.
Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik
Vtipná otázka. Proč se ptáte?
Komentáře k článku: Alena Štréblová, Herečka
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
