Calembour natřikrát
Znáte čokoládu Studentská pečeť? Je to taková zvláštní, chuťově i vzhledově hodně pestrá čokoláda. Není to Lindt ani Milka, ale český nápad a česká chuť. Proč jsem si na ni vzpomněla při sledování Triptychon_di_voce Cabaretu Calembour? Přivál mi ji pocit z herců (dnes už jich je většina v Národním divadle), kteří s obrovskou energií, zjevnou chutí a nezávaznou lehkostí hrají pro radost sobě i divákům cosi, co se dá dost těžko definovat jedním slovem.
Ve Věstonické nevěstě se zabývají ideálem ženské krásy… (Igor Orozovič, Lucie Polišenská Jiří Suchý z Tábora) FOTO PETR NAŠIC
Ano, kabaret si dali do vínku, ale lze tuhle směs nejrůznějších žánrů, nejen divadelních, ale i filmových, hudebních a výtvarných, takhle jednoduše pojmenovat? Je to jako s tou čokoládou, musíte se ptát – co to v tom vlastně všechno je? Především kouzlo nápadu, kdy se technická a umělecká hodnota jaksi přirozeně prolnou s lehkostí a hravostí. Když se herci + jeden dramaturg naší první scény s ochotnou podporou několika hudebníků – Zdeněk Dočekal (klavír), Jan Drbohlav (housle), Petr Zimák (bicí) a Sabina Falteisková (flétna) – na chvíli vrátí do nezávazné nálady studentských let a předvádějí se tak trochu jeden před druhým a všichni společně před diváky. Jejich představení hrají všemi barvami, nejrůznějšími nápady, slovními hříčkami a uvolněnou radostí. Ale pozor! Není to jen legrace. Za každou tou legrací, etudkou či hříčkou je cítit nejenom hereckou erudici a schopnost suverénního zacházení s českým jazykem, ale také znalost českých kabaretních tradic, rozmanitých žánrů, literárních vzorů, ale i současných médií. Protože jen tak lze s nadhledem parodovat, bez prvoplánovosti, klišé a zbytečných urážek.
A tak si trio tvůrců v čele s Milanem Šotkem (který si rád také zahraje), s herci Jiřím Suchým z Tábora (textařem a příležitostným dramatikem) a Igorem Orozovičem (v úloze skladatele a hudebníka) zahraje ping-pong se slovy a s hudebními motivy a vznikne z toho „Večer roztrhaný na kusy“, tedy na tři kusy, který je zpětně dekonstruován do podoby Triptychonu_di_voce (čti podle libosti „dyvoče“ nebo „divoce“), v němž se lze dozvědět leccos.
Ve Věstonické nevěstě například, jaký byl pravěký vkus, pokud se ženské siluety týče. Ideální Venuši ztvární Lucie Polišenská, Vyžluchu křehká flétnistka Kristýna Farag, v rolích ženichů se ve slovních i pěstních soubojích utkají dva jinoši, totiž Suchý a Orozovič, a praotce dvou vdavekchtivých dcer nahodí Milan Šotek. Je to směs poetiky V+W, Cimrmanů, ale je v tom bohatě Šotka, který dokazuje, že malé formy jsou jeho doménou. A jeho vtip a schopnost pohrávat si s jazykem, který ve zdech pyšných kamenných divadel nezní pro mnohé dostatečně přesvědčivě, zde fungují stoprocentně. Sotva dozní srdceryvná pravěká story, už tu máme překvapení v podobě filmové detektivní grotesky (či groteskní detektivky) se zpěvy a tanci. Kudlič se vrací! pojednává o podivné smrti zahradníka a opět je to pestrá směsice žánrů, tentokrát televizních. Do třetice si tvůrci troufnou vystoupat až na žánrový Olymp, totiž do opery, kde je třeba přijít na kloub tomu, jak slavná operní diva ničí svou konkurenci. To vše (pozor, spoiler!) má na starosti Streptokok.
Zkrátka Cabaret Calembour žije! A to je dobře.
Cabaret Calembour, Praha: Triptychon_di_voce. Režie a výprava kolektiv, hudba Igor Orozovič. Premiéra 20. května 2017 ve Studiu Palm off v Divadle pod Palmovkou.
Komentáře k článku: Calembour natřikrát
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
