Chuť zkažené vanilky
Divadlo NaHraně uvedlo v české premiéře monodrama britského dramatika Philipa Ridleyho Vanilková džungle (2013), jež přeložil a režíroval umělecký šéf Šimon Dominik. Roli dospívající dívky Andrey ztvárnila charismatická Diana Toniková, někdejší herečka Západočeského divadla v Chebu a nyní už i bývalá členka souboru Městského divadla Kladno.
Vanilková džungle je explicitní zpověď dívky, která se propadlo až na dno FOTO ARCHIV DIVADLA
Andreino vyprávění začíná vzpomínkou na dětská léta a postupně s ní zprostředkovaně prožíváme životní etapy v rozmezí zhruba od patnácti do devatenácti let. To, zdali v daném věku má být Andrea také herecky interpretována (vypráví tady a teď) nebo se jedná pouze o vypravěčský prostředek (vzpomíná a užívá mluvu s chováním příslušné věkové kategorie) není úplně jasné. Scéna Karla Čapka je jednoduchá, vybavená stolem, židlí a pro situace užitečnými rekvizitami (stolní zrcadlo, šminky, ovoce, brambůrky, stužky…), se kterými Toniková nápaditě pracuje tak, aby oživovaly a podporovaly její monolog. Jednotlivé „vyprávěnky“ rozděluje povětšinou moderní, diskotéková hudba.
Andrea je dívka z neúplné rodiny. Otec byl ve vězení, a když se v jejích dvanácti vrací, spolu s její „despotickou“ matkou se jí doslova zbavují. Do péče Andreu dostává Paní X, což je ve skutečnosti její babička z otcovy strany. Veškerou smršť událostí, které dívku zcela změní, odstartuje první láska – Andrea se zamiluje do zprvu okouzlujícího Tyrona, který rozhodně není žádný svatoušek. Zničená ošklivým rozchodem se poté velže do rodiny postiženého vojáka Glenna, ke kterému se bezhlavě upíná. A je to jen zbabělý a okolnostmi vyprovokovaný únik od dosavadních problémů a zklamání. Vybírá si partnera zcela závislého na její péči a zároveň neschopného jí jakkoli ublížit – což by se mohlo zdát jako „logický“ a „racionální“ krok. Oba jsou něčím poškození – ona duševně a on fyzicky. Podivný vztah rozbíjí až jeho nedůvěřivá sestra. Vše se rozplyne jako sen a sebedestrukční boj může začít. Jednotlivé motivy a mikrosituace se velmi umně prolínají a z vyprávění později vyvstává až jakási zvrácená osudovost života – hledáme lásku tam, kde není.
Ridleyho hořkosladké monodrama vykresluje vnější i vnitřní tápání mladé dívky a chování společnosti vůči dětem a dospívajícím ženám. Chladné pravdy jsou nám předávány bez obalu, jsou však odlehčeny svižnými průpovídkami a sarkastickými komentáři. Celý text je rafinovaně vystavěn a pointován, čímž jeho tragikomika získává kýžený význam a odhaluje veškerý potenciál. Retrospektivní vyprávění, jemné zcizování, kontrasty situací a zvážňování ve chvílích veselí, precizní režie i dramaturgie Ondřeje Nováka a především úctyhodný výkon Diany Tonikové, udržuje divákovu pozornost po více než sto minut. Toniková balancuje na hranici „dívkovitosti“ a „ženskosti“, přičemž si dokáže velmi dobře poradit s mnoha polohami, jež se tu střídají, prolínají a proměňují. Přirozeně a věrohodně nakládá s emocemi, které po celou dobu gradují. Svým veselým, vesele smutným a tragickým rozpoložením vtahuje diváka do Andreiny hlavy; a ještě dál – do jejího nitra.
Vanilková džungle je explicitní zpověď dívky, která ovlivněna nešťastnými láskami, značně neidylickým rodinným zázemím a infikována veškerým sexismem kolem začala postupně nenávidět sama sebe, až se propadla na nejhlubší dno. Ztrácí rodinu, jistoty, ztrácí sebe sama. Utápí se v psychedelických obrazech, jež jsou odrazem nejen jejího duševního stavu, ale i života zdevastovaného neblahými událostmi. Život zpočátku sladký a nevinný jako vanilková zmrzlina, později atakující jako kyselá chuť citronu a končící v pomyslné džungli, ze které se vzpomínkou na vůni vanilky lze jen těžko vysvobodit.
Divadlo NaHraně – Philip Ridley: Vanilková džungle. Překlad a režie Šimon Dominik, dramaturgie Ondřej Novák, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, produkce Petra Náhlíková, světla a zvuk Jan Čapek, hraje Diana Toniková. Premiéra 3. prosince 2015 v Divadle Kampa.
Komentáře k článku: Chuť zkažené vanilky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Štěpánka Beranová
Mimořádně povedené představení. Pro mě téměř neznámá herečka Diana Toniková, přímo exceluje v tomto monodramatu. Drsné, ale skvěle zahrané.
Za mě velmi zdařilý počin Divadla NaHraně
16.01.2016 (17.38), , Trvalý odkaz komentáře,