DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 6)
Román amerického autora Jonathana Littella napsaný ve francouzštině (Les bienveillantes) a do češtiny přeložený jako Laskavé bohyně (tedy Eumenidy, v antické mytologii usmířené bohyně) má za sebou za necelých deset let od chvíle, kdy vyšel, historii bouřlivé i rozporné recepce. Vzhledem k tématu, fiktivním a velmi provokativně traktovaným memoárům Maximiliána Aueho, skalního nacisty a člena SS francouzsko-německého původu, se nelze vůbec divit.
Činohra Slovenského národního divadla sáhla po dramatizaci Daniela Majlinga, který se pokusil devětsetstránkovou obří válečnou fresku převést na prkna. Se střídavým úspěchem. Domnívám se, že pokud inscenace Michala Vajdičky s plejádou velmi dobrých slovenských herců v čele s výborným Ľubošem Kostelným v hlavní roli vyvolává jisté pochybnosti, že je do značné míry na vině právě divadelní adaptace. Postavy jsou napsány značně schematicky, adaptace dluží řadě postojů i činů motivaci a objevují se tu i některá klišé ve stavbě charakterů (Una, Weselohová). A to přesto, že je to všechno fikce napínající fantazii na skřipec s rozevlátou vehemencí antického lučištníka. Právě ovšem paralely s antikou jsou rozměrem – oproti Littellovi – silně oploštěným. Vajdičkovi herci nejsou vůbec špatní, ale fungují v systému, který se přežil před řadou desetiletí. To je jen konstatování. Neříkám vůbec, že jsem proti tomuto typu divadla předem zaujat. Je-li dobré.
Ale v tomto případě si nejsem zcela jist, zda produkce SND vytěžila z tématu a předlohy veškerý potenciál. Hraje se do konce dotažené realistické divadlo se snahou o expresivní doslovení. Ale co když je síla Littellova textu právě v onom nedořečeném, co zbylo v tajemném prostoru mezi řádky?
Večer nicméně zachránilo důstojně sdělené poselství, samo o sobě dost otřesné.
///
Předchozí díly denních zpravodajství z festivalu DIVADLO:
Komentáře k článku: DIVADLO 23/Plzeň 2015 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)