Feste. Jesle.
Divadlo Feste i ve své poslední inscenaci Dítě. Člun. naplňuje svůj program divadla společensky „palčivých“ témat. Tentokrát je to problematika rodičovství a nástupu dítěte do jeslí. Divadlo ke spolupráci oslovilo norského dramatika Fredrika Brattberga, jehož Návraty ve Feste loni inscenoval Tomáš Sýkora. Brattberg pro divadlo napsal původní hru o třech postavách, kterou Feste uvádí v překladu Karolíny Stehlíkové. Dítě. Člun. je docela vtipnou hříčkou, zachycující den, kdy rodiče dávají své osmnáctiměsíční dítě poprvé do jeslí.
Kateřina Jebavá v tričku a teplácích pronáší všechny repliky, včetně scénických poznámek a jmen postav… FOTO PETR CHODURA
V řadě repetitivních dialogů Brattberg ohledává situaci, kdy je pro rodiče na jednu stranu úlevné, že budou mít po roce a půl chvíli sami pro sebe, a na druhou stranu stresující, že nechávají dítě samotné. Dialog složený z holých, místy enigmatických vět je repeticemi postupně zpřesňován a základní situace nahlížena z více stran. Třetí postavou, vedle Otce a Matky, je Muž, který prodává stání v přístavu a který páru nabídne, že jim pomůže spustit na moře člun, aby se po dlouhé době mohli projet. Neustálé řešení, jak a jestli vůbec to udělat, je vtipným kontrastem k tomu, s jakou samozřejmostí (alespoň zdánlivou) nechali své dítě v neznámém prostředí.
Opakované nahlížení a přehodnocování situace optikou jednotlivých postav je základním kompozičním prvkem hry. Jiří Honzírek ji ovšem nastudoval jako monodrama. Je pro mě otázkou, co ho vedlo k tak zásadnímu zásahu do stavby dramatu, když text vznikal přímo ve spolupráci s divadlem a jeho podobu i svůj inscenační záměr mohl s autorem konzultovat.
Kateřina Jebavá v tričku a teplácích pronáší všechny repliky, včetně scénických poznámek a jmen postav. Její monolog je téměř celou dobu podkreslován elektronickou, nejprve výrazně rytmickou, pak spíš ambientní hudbou. Herečka podává velmi koncentrovaný výkon (jen naučit se Brattbergův text plný úsečných, jen jemně se obměňujících replik je úctyhodné), ale dění na scéně a především neustálé opakování jmen postav začne být velmi záhy úmorné.
Aby Jebavá, bez možnosti opřít se o partnera, silnou situaci či výrazný děj, měla svůj projev kam gradovat, začíná v podstatě velmi monotónně a repliky pronáší téměř odosobněně, jako by se jí netýkaly a snažila se být zprvu jen jakýmsi nezúčastněným vypravěčem. Zároveň se tím, že je všechen text přidělen jen jednomu mluvčímu, ztrácí přesuny vypravěčské optiky mezi postavami, na nichž je hra založena, a na situaci máme tendenci nahlížet především z pohledu Matky.
Režie se jednotvárnost dění na scéně snaží ozvláštňovat především projekcí. Efektní je snímání kamerou, kterou má herečka připevněnu na hodinkách, takže se sama natáčí z podhledu a divák ji místy vidí jakoby očima jejího dítěte. Jindy se v projekcích jen ve smyčce pouští záběry na nejrůznější detaily hereččina těla, které jsou sice působivé, ale inscenaci zatěžkávají statickou lyrikou.
Nejživěji vycházejí situace kolem spouštění člunu na vodu a lehce oplzlých poznámek Muže, kdy se herečce daří zpřítomnit náladu, atmosféru dialogu.
Převážně ale režie hru zbytečně zatěžkává a dodává jí odér jakési nepatřičné artistnosti. Jelikož ve hře nejde o moc víc než o rozehrání situace, že první den ve školce či jeslích je důležitým okamžikem v životě rodičů, inscenační výsledek pak působí jako komplikovaně zformulovaná banalita.
Divadlo Feste – Fredrik Brattberg: Dítě. Člun. Překlad Karolína Stehlíková. Režie Jiří Honzírek, dramaturgie Kristýna Břečková, výprava Martina Zwyrtek, hudba Sky to Speak, video Gnomon. Premiéra 29. března 2017.
Komentáře k článku: Feste. Jesle.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
