Dokonalost ne vždy dokonalá
Brněnská tvůrčí skupina DOK.TRIN si do štítu vetkla heslo: divadelní platforma pro experimenty s realitou. Za poněkud všeříkající charakteristikou se skrývá důraz na divadlo s prvky dokumentu, které má v Brně svou poetikou dost blízko k HaDivadlu. Není proto divu, že v něm DOK.TRIN zčásti nalezl střechu nad hlavou, ba dokonce, že nynější Dokonalost, pátá inscenace ani ne za tři roky činnosti platformy, vznikla přímo pod hlavičkou HaDivadla.
Režisérka Barbara Herz ani v inscenaci Dokonalost neodolala efektním nápadům FOTO PETR CHODURA
Dokonalost má ovšem ze všech dosavadních inscenací vytvořených se značkou DOK.TRIN k dokumentárnímu divadlu nejdál. Text, jehož autor se podepisuje zkratkou S. d. Ch., si bere na mušku kult krásy a pěstění těla, který kromě toho, že zatlačuje význam duševního a duchovního rozměru bytí, nevede ani tak ke zdraví a svěžesti, jako spíš paradoxně k zneživotnění těch, kteří mu podlehnou. Či přesněji řečeno, „které“ mu podlehnou, neboť oběťmi „kosmetického a relaxačního průmyslu“ jsou ve hře ženy: stárnoucí matka a její dvě dospělé dcery.
Žánru (mystické) telenovely, vytyčenému v podtitulu, vyhovují zejména prostředí, v nichž se Dokonalost odehrává: salon krásy, solárium, solná jeskyně apod. Řeči, jež matka a dcery v těchto zařízeních vedou, jsou však na hony vzdáleny očekávané banalitě. Starší dcera Magda je inteligentní psycholožkou po rozvodu, o vzdělanostním zázemí matky se nedozvídáme, ale také je zjevně na úrovni, a tak jen mladší dcera Marie plní očekávanou úlohu té méně bystré a povrchní. Nit hovorů se od přítomných úkonů vždy záhy odpoutá a vine se zpravidla do hloubi rodinné minulosti. Katalyzátorem debat bývá kupodivu právě Marie a časem se vyjeví její motiv: onemocněla rakovinou a setkání s matkou a sestrou při procedurách, jež zakoupila, jsou příležitostí, jak se snad dopátrat kořenů a smyslu života. Motiv zániku a smrti (s výrokem „naše zahlazení bude dokonalé“ jako varovným a zlověstným refrénem) se vrací v každém z devíti obrazů a dovedně koresponduje s prostředím, v němž se ženy právě nacházejí. Vše vrcholí závěrečným vyprávěním mýtu, jenž však nečiní zadost podtitulu „mystická telenovela“: nemělo být správně „mytická“?
Dokonalost je text bezesporu efektní, prokomponovaný a podnětný, byť nikoli bezvýhradně. Historicko-politický motiv spojený s figurou J. V. Stalina je spíš zavádějící, otazník visí také nad neskrývanou proklamativností, jež má ve velkém monologu nepřítomného otce (odříká jej matka) podobu programového prohlášení, objasňujícího ideová východiska hry a zvoleného žánru. Největší potíž však představuje inscenační pojetí Barbary Herzové, dosud monopolní režisérky DOK.TRIN. Rozpačité je už umístění do studiového prostoru HaDivadla, jehož nepohodlí (diváci sedí na schodišti) nevyváží autenticita reálného prostoru, s níž inscenace nepracuje. Zásadní obtíž pak je v obsazení obou dcer mužskými představiteli. Což o to, oba herci je (vedle výtečné Simony Pekové v roli ledově bezcitné matky) ztvárňují precizně: Jiří Svoboda Marii ve vděčné, ale nepodbízivé transsexuální stylizaci, Jiří M. Valůšek Magdu s přiléhavou věcností skeptické ženy středního věku, aniž by přitom zastíral atributy své mužské fysis. Smysl této transpozice není zřejmý a vede diváka právě k tomu, o co jistě nemělo jít: sledovat Dokonalost jako trochu podivnou taškařici. Režie Barbary Herzové opakovaně trpí neschopností odolat efektnímu nápadu. V tomto případě vede k domněnce, že Dokonalost bude asi zajímavé knižní drama, jež je lépe si přečíst než zhlédnout na jevišti.
HaDivadlo Brno – S. d. Ch.: Dokonalost. Výprava Kateřina Maraiová, hudba Mario Buzzi, dramaturgie Jakub Liška. Režie Barbara Herzová. Premiéra 26. dubna 2016.
Komentáře k článku: Dokonalost ne vždy dokonalá
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
