Divadelní noviny > Názory – Glosy
Ediční čin, nebo simulacrum?
Bezmála sedmisetstránková kniha předloni zemřelého významného teatrologa Bořivoje Srby o okupačním divadle Prozření Genesiovo (vydala JAMU, s vročením 2014) budí na první pohled dojem seriózního edičního činu. Při letmém prolistování oceníte impozantní obrazovou dokumentaci (bezmála 500 položek), takže i pouhé „listování obrázky“ může dobře posloužit jako jakýsi první vstup do tématu. Budete se z knihy ovšem radovat jen do chvíle, než začnete číst. Hned před první větou vás zarazí, že Voskovcova inscenace Jen o chlup je připsána Karlu Dostalovi, ale znepokojivější je fakt, že kniha uvádí mezi třemi vědeckými oponenty osobu, která na spis žádný oponentský posudek nepsala. Kniha nesplňuje elementární vědecký standard už tím, že ignoruje „maličkosti“ jako soupis základní literatury a odbornou produkci několika posledních desetiletí. Tituly z oblasti obecné historie, s nimiž se pracuje, jsou s jedinou výjimkou z padesátých/šedesátých let minulého století. S teatrologickými tituly to není o moc lepší. Kniha je sice vydávána za „nové“ dílo, ale naprostou většinu textů, doslovných formulací a černobílých soudů čteme v neměnné podobě u Srby už přes třicet let (viz soudy o domnělém kolaborantství osobností jako Miloš Hlávka, František Götz, Jára Kohout, Vlasta Burian aj.). Předpokládal bych, že poté, co byl Burian soudním výrokem demokratického státu občansky a právně rehabilitován (1994), už se vyvrácené pomluvy nebudou v seriózní literatuře opakovat. Říci, že chyb, omylů, utkvělých bludů a reziduí „třídního“ kádrování minulosti jsou v knize desítky, by bylo eufemismem: pouhé jejich vyjmenování by se nevešlo na celostranu tohoto listu (čtenáře proto odkazuji na jejich podrobný výčet v rozsáhlé recenzi 1. čísla letošní Divadelní revue).
Komentáře k článku: Ediční čin, nebo simulacrum?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
