Krátká spojení Vladislavy Fekete, jež byla v Cenách Alfréda Radoka za rok 2008 vyhlášena nejlepší původní českou a slovenskou hrou, bychom mohli považovat za obligátní produkt evropské dramatiky, instantně, v tradičních schématech nahlížející balkánské události devadesátých let, nebýt však patrného „osobního ručení“ autorky. Faktu, že Fekete své postavy dobře „zná“. Přátelé a příbuzní z bývalé Jugoslávie, do jejichž osudů fatálně zasáhne válka, žijí rozprášeni po světě, komunikují spolu převážně telefonicky, jejich osobní životy (též pod přímým či nepřímým vlivem války) se jim hroutí… zůstává samota. Hra o samotě, zasazená do konkrétních společensko-politických souřadnic – to je téma a hlavní devíza Krátkých spojení.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Fragmenty rozhlasu: Zkrat, ne Krátká spojení

    Hru Krátká spojení Vladislavy Fekete, jež byla v Cenách Alfréda Radoka za rok 2008 vyhlášena nejlepší původní českou a slovenskou hrou, bychom mohli považovat za obligátní produkt evropské dramatiky, instantně, v tradičních schématech nahlížející balkánské události devadesátých let, nebýt však patrného „osobního ručení“ autorky. Faktu, že Fekete své postavy dobře „zná“. Přátelé a příbuzní z bývalé Jugoslávie, do jejichž osudů fatálně zasáhne válka, žijí rozprášeni po světě, komunikují spolu převážně telefonicky, jejich osobní životy (též pod přímým či nepřímým vlivem války) se jim hroutí… zůstává samota. Hra o samotě, zasazená do konkrétních společensko-politických souřadnic – to je téma a hlavní devíza Krátkých spojení.

    Vladislava Fekete
    SNÍMEK ARCHIV

    Převažující neosobní forma komunikace mezi postavami téměř svádí k rozhlasovému zpracování. Hru v loňském roce, v drobných úpravách Zdeňka Jecelína, pro Český rozhlas 3 – Vltava nastudoval režisér Petr Mančal. A doslova a do písmene hru Vladislavy Fekete pohřbil. Především: zdá se, jako by nad rozhlasovými interprety vůbec nedržel ruku; jako by neměl žádný koncept, jak hru pojmout, a herce nechal, ať tvoří dle libosti. A herci s gustem hrají, respektive rozehrávají a „vyhrávají“ své postavy v obvyklých psychologických rejstřících a výsledkem je patřičná „rozpatlanost“ celého kusu. Nahrávce schází tah a spád (nastudování by za jiných okolností mohlo být klidně o dvacet minut kratší), nesnaží se vyjádřit téma hry (a pokud ano, činí tak zvnějšku dodávanými efekty, např. podbarvováním dění kýčovitou „osudovou“ hudbou); jako by šlo vlastně jen o nějaké neškodné kuchyňské drama typu Jak se máte, Vondrovi? Dominují herci sledující své postavy; nebo přesněji: herci sledující svou „bravurní“ hereckou techniku, se kterou – podle vlastních představ, režijně nekorigováni – pojímají postavy.

    Krátká spojení případnému rozhlasovému či divadelnímu nastudování kladou větší odpor, než se na první pohled zdá. Potřebují režiséra, který dá inscenaci této hry pevnou fazónu. Petr Mančal se takovým režisérem nestal.


    Komentáře k článku: Fragmenty rozhlasu: Zkrat, ne Krátká spojení

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,