Šotkova veselá zoologie
Do závěru předešlé divadelní sezony a začátku té nové propašoval mladý dramatik a dramaturg Milan Šotek dvě nepříliš vábně působící zvířátka – blechy a kraby. Hru Nový bleší cirkus, jevištně poprvé realizovaný v červnu, napsal na míru pražskému Studiu Ypsilon už v roce 2011, jeho nejnovější text Fraška à la krab aneb Krabaret vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky vyhlašovaného Divadlem Letí a inscenace se premiéry dočkala 1. září ve Slováckém divadle.
David Vaculík a Klára Vojtková v Krabaretu – bizarních scénkách ze života i krabího světa FOTO FILIP FOJTÍK
Dramatický talent prokázal Šotek v minulosti už několikrát, především v generačním Cabaretu Calembour. Zatímco jeho texty zůstávají malými, hlavně jazykovými skvosty, jejich scénické provedení tentokrát pokulhává. A zejména v případě Nového blešího cirkusu, autorem také režírovaného, je to ještě hodně milosrdný eufemismus. Sice ani hra nedosahuje kvalit Plejtváka (Cabaretem Calembour s úspěchem reprízovaného na malé scéně Ypsilonky), ovšem její nastudování stěží dosahuje úrovně scének normalizačních estrád. Vůbec celé pojetí budí dojem časů dávno minulých, případně amatérského nízkorozpočtového pokusu. Až se nechce věřit, že na režisérskou stoličku usedl mladý, ani ne třicetiletý divadelník. Přitom i u zrodu Nového blešího cirkusu dobrý nápad byl – název odkazuje k současné popularitě nového cirkusu a propojuje jej se starou pouťovou atrakcí. Situace, v níž je principál blešího cirkusu Jindřich Skořápka považován prostými vesničany za podvodníka, i vztahy v tomto malém Kocourkově našich dnů jsou příhodným základem pro komiku, na niž jsme od Milana Šotka zvyklí. Na celovečerní podívanou to ale nestačí – humor nepřichází, inscenace se postupně propadá do čím dál větší trapnosti.
Obrovským kamenem úrazu je přitom soubor Studia Ypsilon. Herci na Šotkovy repliky zjevně neslyší, jako by k rolím všichni přistupovali smrtelně odpovědně a smrtelně vážně – jenom jim nedochází, že tím smrtelným zápalem inscenaci totálně pohřbívají. Zřejmým zabitím nadějné scény je například první mezihra, v níž upocený Jakub Slach vysvětluje podstatu nového blešího cirkusu. Jedno z nejvtipnějších míst textu v jeho podání působí jako výchovné představení pro základní školy. Čestnou hereckou výjimkou je jedině hostující Lucie Polišenská coby Verunka, která jako jediná dokázala vnést do role calembourovský styl, především potřebný nadhled, a její přítomností ještě vyniklo, jak se ostatní s textem nesrovnali.
Oproti tomu hradišťský ansámbl pod režijním vedením Martiny Schlegelové se s Krabaretem Milana Šotka popasoval dobře. Schlegelová si udržela od textu odstup a herci jej dokázali interpretovat jako „šotkovinu“, na kterou jsme zvyklí.
Návrat ke kabaretní formě Milanu Šotkovi jednoznačně prospěl. Základní situace je opět jednoduchá: logopedka Zuzana a nohejbalista Jáchym, jejichž vztah prochází krizí, si z dovolené v Itálii omylem přivezou v kufru kraba. Tato událost odstartuje sérii bizarních scének z jejich života i krabího světa. Někdy možná přespříliš bizarních – dvouhodinovému kabaretnímu pásmu by neškodilo ubrat. Zmizet by mohly vstupy s mořskou pannou, proškrtat by šlo mnohé z první poloviny – smysl některých scén se totiž vyjeví až na úplném konci, a na to jsou přece jen příliš dlouhé (první scéna z krabího nebe). V Krabaretu se objevují motivy a postupy, které od Šotka známe z dřívějška (inspirace sbírkami Národního muzea, hrané vstupy v průběhu představení, údajné vypouštění obrazů aj.). Výsledek potvrzuje, že mu lépe svědčí roubování slovních hříček do příběhu s jednoduchou zápletkou a že s kabaretní formou má vyhráno – hradišťskou „frašku“ vstupy konferenciéra a hudební čísla skutečně povyšují. Jak už bylo naznačeno, svou zásluhu na tom mají herci, jimž byl text psán na míru, čehož dokázali na rozdíl od členů Ypsilonky využít. Výtečně zvládali všechna hudební čísla s živým klavírním doprovodem, Petr Čagánek se dokonce chopil houslí, Klára Vojtková zabodovala s dramatickým tangem. S potřebnou dávkou ironie přistoupili ke svým rolím hlavně David Vaculík jako Krab Edward, David Vacke jako Konferenciér i Jiří Hejcman jako ústřední hrdina Jáchym. O hudbu k inscenaci se postaral Přemysl Rut a jeho hradišťské kabarety tak byly připomenuty víc než symbolicky.
Na jedno by si mohl Milan Šotek ještě dát pozor – nedoříkávat vtipy za každou cenu. Utrpěly tím obě hry, na jevišti pak o to víc. Kouzlem jazykové hříčky by mělo být i to, že divák čte mezi řádky a že si ji domyslí sám (není kupříkladu nutné objasňovat, že kratochvíle je vlastně krátkou chvílí).
Nový bleší cirkus nelze po červnové premiéře hodnotit jinak než jako velký režijní a dramaturgický přešlap. Pokud inscenace neprošla přes prázdniny radikální proměnou, směřuje nejspíš k rychlému stažení z repertoáru. Také na Frašce à la krab by bylo co zlepšovat, ale poetikou i humorem se mnohem více blíží oblíbeným Kalavečerům či Kvidoulení. Věřím, že se ji na Malé scéně Slováckého divadla časem povede vybrousit v krabaretní kousek, který obstojí u diváků i v kontextu nadějné tvorby Milana Šotka.
Tereza Hýsková
Studio Ypsilon – Milan Šotek: Nový bleší cirkus. Režie Milan Šotek, dramaturgie Jaroslav Etlík, Tereza Karpianus, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Zdeněk Dočekal. Premiéra 6. června 2014. (Psáno z reprízy 9. června 2014.)
Slovácké divadlo Uherské Hradiště, Malá scéna – Milan Šotek: Fraška à la krab (Krabaret). Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Iva Šulajová, výprava Aneta Grňáková, hudba Přemysl Rut. Premiéra 1. září 2014. (Psáno z reprízy 7. září 2014.)
Komentáře k článku: Šotkova veselá zoologie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
