Inscenace roku
V tomto čísle nabízíme tipy jubilejního 20. ročníku ankety divadelních kritiků, publicistů, kulturních osobností a přispěvatelů a přátel Divadelních novin Inscenace roku. Komentář najdete v DN na straně 15.
Zuzana Augustová: Lukáš Jiřička: Simulante Bande, chor. Veronika Kotlíková, Tereza Ondrová, VerTeDance v Divadle Archa Praha. Inscenace dokazuje, že scénický tanec může být duchovní záležitostí a zrušit všechny fyzické limity: Tanec jako poetické přelévání a proplétání pohybů a rytmu, tanec herečky na vozíku jako jevištní báseň, tanec jako světlo a duchovní i fyzická energie.
Pavla Bergmannová: Emily Brontëová: Na větrné hůrce, r. Jan Mikulášek, Divadlo Petra Bezruče Ostrava. Jan Mikulášek opět o něco dále posouvá svůj jedinečný a mnohovrstevnatý režijní rukopis plný krutých básnických obrazů, důsledně vede herce a dokáže tak divákům velmi emotivně zprostředkovat poselství románu Emily Brontëové.
Martin Bernátek: Petr Maška: Ninivea, r. Lucia Repašská, Divadlo D’EPOG Brno, inscenováno v Brně v Bazénu za Lužánkami.
Jana Bohutínská: Inscenace pražského Cirkusu Mlejn a finské režisérky Ilony Jäntti Dynamo. Především proto, že ukazuje, jak velký progres Cirkus Mlejn v poslední době udělal; když udrží nastavenou laťku a půjde dál, podpoří rozvoj novocirkusové scény u nás. Bylo by totiž bezvadné, kdyby tu vyrostla (v dobrém slova smyslu) konkurence pro Cirk La Putyka podobně, jako ožila konkurence pro pražský festival Letní Letná v podobě Cirk-UFF v Trutnově.
Jiří Borovička: Projekt Lacrimae, který pro festival Letní Letná připravil Rosťa Novák, šéf Cirkusu La Putyka, s umělci nového cirkusu ze Švédska a Francie. Úchvatný kabaret plný úchvatných výkonů a kouzelných momentů.
Jan Císař: Hana Voříšková: O zlaté rybce (podle Puškina). Průzračně čisté představení, jehož vizuálně-obrazná síla působí senzuálně bezprostředně a „prezentuje neprezentovatelné“.
Kamila Černá: Lev Nikolajevič Tolstoj, Armin Petras: Anna Karenina, r. Daniel Špinar, Národní divadlo Brno – Divadlo Reduta. Jan Borna, Ilona Smejkalová, Miroslav Hanuš a kol.: Kabaret Kainar-Kainar, r. Jan Borna, Miroslav Hanuš, Divadlo v Dlouhé Praha.
Martina Černá: Marko Ivanović, Ivan Arsenjev, Petr Forman, Radek Malý: Čarokraj, dir. Marko Ivanović, r. Petr Forman, ND Praha a Rainer Werner Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. Dušan D. Pařízek, Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie Praha.
Zbyněk Černík: Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: Tichý Tarzan (zcizené deníky fantoma erotické fotografie), r. Anna Petrželková, Divadlo Husa na provázku Brno. Zajímavý námět, povedená režie i scéna.
Jan Dehner: John Cage: Europera 5, r. Andrew Culver, NDMS Ostrava (v rámci festivalu NODO). Cage po mnoha letech na ostravském jevišti (bohužel už ne osobně); specifický pohled na žánr opery otvírá oči a uši k novému pohledu i poslechu!
Lenka Dombrovská: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Především kvůli Míčové na šálách, Pechlátovi na jehlách a Fingerovi v paruce…
Věra Drápelová: M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. M. Ivanović, r. P. Forman, ND Praha. Skvělá ukázka toho, že i v dnešní době může dětská opera soupeřit se spoustou jiných vjemů, jimž je nejmladší generace vystavena. Čarokraj nabízí příběh boje dobra se zlem, působivou hudbu i výpravu a k tomu ještě výlet do zákulisí divadla. Je to po všech stránkách „dotažený“ projekt hýřící fantazií.
Jan Dvořák: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. (a také úprava a výprava) D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. S přihlédnutím k pařízkovskému finále: Hodině, ve které jsme o sobě nevěděli, pro mne i milé připomínce principu jevištních blackoutů inscenace Mimózy Podívejte, jak se kroutí přesně před 30 lety (a vůbec při radosti, že scénické trojčení a třeštění divadel Pražské pětky konečně dorazilo na evropský divadelní Olymp).
Petr Dvořák: William Shakespeare: Richard III., r. David Drábek, Klicperovo divadlo Hradec Králové – „svébytně živoucí“ inscenační přístup, výborné apelativní divadlo, jež dokládá současnou Drábkovu očividnou tvůrčí volnost a kterého je radost se divácky spoluúčastnit.
Richard Erml: J. Borna, I. Smejkalová, M. Hanuš a kol.: Kabaret Kainar-Kainar, r. J. Borna, M. Hanuš, Divadlo v Dlouhé Praha.
Jaroslav Etlík: Irvine Welsh: Ucpanej systém, r. Michal Vajdička, Dejvické divadlo Praha.
Petr Feyfar: Pavel Štourač a kol.: Sousedi, r. Pavel Štourač, Divadlo Continuo Malovice. Důležitá a dodnes pro obě strany aktuální a bolestná tematika zpracovaná specifickou metodou.
Jan Foll: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie a také v Hřebejkově filmu. Můj hlas je dán i Hřebejkovým filmem, který považuji za jedno z nejlepších převedení divadelní inscenace – její poetiky i autorského záměru – do filmové podoby.
Hana Frejková: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v – bohužel – bývalé Komedii. Mohla bych ji intimně nazvat Naše novodobá syrová duše.
Patrick Fridrichovský: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Inscenace v minimalisticky groteskním duchu vykreslila absurdní svět, který neexistuje. Nebo ano? Provokuje k přemýšlení o tom, v čem vlastně žijeme a chceme žít. Božský monolog Ivana Trojana byl pro mne jedním z divadelních zázraků. Ucpanej systém je metafora, ale mám pocit, že náš systém se doopravdy ucpal…
Vlasta Gallerová: Peter Handke: Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli, r. Dušan David Pařízek, Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie. Poslední premiéra PKD zaujala svou otevřenou divadelností, byla neopakovatelným divadelním zážitkem, pramenícím z pocitu společenství, sdílené zkušenosti, dokladem toho, v čem spočívá nejzákladnější smysl divadla. Byla to krásná, dokonce zábavná a shrnující tečka za důsledným směřováním deseti let. Divadlo, které tak důsledně uskutečňovalo své téma a dokázalo je naplnit neopakovatelným stylem, v Praze už dnes výrazně chybí.
Arnošt Goldflam: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Nejvíc se mi líbil.
Jan Grulich: E. Brontëová: Na větrné hůrce, r. J. Mikulášek, DPB Ostrava. Pro brilantní přiblížení se skvělé divadelní formy plné nápaditých divadelních metafor k silně emocionálnímu obsahu, rovněž podvědomého a archetypálního typu, které herci excelentně vyhrají.
Dana Hábová: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Poznámku k tomu ani nepřičiním, je to jasné.
Jiří Hanák: S. Petrů, P. J. Kryštof: Tichý Tarzan, r. A. Petrželková, DHnP Brno. Především díky výjimečnému výkonu Ivany Hloužkové.
Tereza Harmatová: Nejporozuhodnější byla autorská dramatizace románu Emily Brontëové Na větrné hůrce v režii Jana Mikuláška v DPB Ostrava. Donutila diváka na základě metafor a skrytých symbolů přemýšlet.
Helena Havlíková: Igor Stravinskij: Život prostopášníka, hudební nastudování Jakub Klecker, r. Jiří Nekvasil, NDMS Ostrava. Ostravské NDMS touto inscenací suverénně potvrdilo svou pozici na špici našich divadel – jak dramaturgicky, tak vlastním provedením. Stravinského morální poselství se zde podařilo tlumočit moderním, sdělným a sugestivním hudebním i divadelním jazykem.
Helena Herbrychová: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha.
Josef Herman: M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. M. Ivanović, r. P. Forman, ND Praha. Původní operní novinka, na kterou nelze sehnat vstupenky, která odpovídá hudebnímu i duchovnímu současnu, překračuje operní hranice, je vtipná, hravá, poetická, krásná. Pro celou rodinu.
Bohdan Holomíček: Martin Františák: Věc Čapek, r. Martin Františák, Klicperovo divadlo Hradec Králové – velmi poučná a pro mne nesmírně fotogenická inscenace! Egon Tobiáš: Denně (Ponící slabosti), r. Jan Nebeský, Divadlo Na zábradlí Praha – tahle parta je prostě moje slabost… Louis-Ferdinand Céline, Jan Horák: Církev, r. Michal Pěchouček a Jan Horák. Studio Hrdinů ve Veletržním paláci Praha – nádherná čistá práce… a pokora.
Miloš Horanský: William Shakespeare: Troilus a Kressida (překlad M. Hilský), r. David Radok, Národní divadlo Praha. Inscenace výjimečná? – Jen studijně. Text úpravou vyhublý až na teze. Scéna à la Delvaux a jiní magičtí realisté. Herectví – na tři výjimky – omšelé, všeobecné, málo fantazijní. A silný a zřetelný režisérův plán. V té rozeklanosti je perverzní, ke studiu cenný, melancholický šarm inscenace.
Zdeněk Hořínek: George Tabori: Mein Kampf, r. Anna Petrželková, Švandovo divadlo Praha. Dvě třetiny hlasu dávám Taborimu, zbývající jednu třetinu nadějné režisérce a výborným hercům Filipu Čapkovi a Tomáši Pavelkovi.
Saša Hrbotický: P. Handke: Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Labutí píseň souboru, jenž ke škodě českého divadla zatím nenašel žádného důstojného nástupce.
Radmila Hrdinová: Vít Peřina: Budulínek, r. Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec. William Shakespeare: Troilus a Kressida, r. D. Radok, ND Praha. Obě inscenace pokládám za mimořádné – první je ukázkou výsostné loutkářské práce na vtipném a divadelně vděčném textu, druhá pak návratem promyšlené práce s textem a inscenační poetiky směřující všemi prostředky k aktuálnímu, leč neprvoplánovému vyjádření tématu.
Jiří Hromada: Josef Topol: Kočka na kolejích, r. Michal Pavlík, Divadlo na Vinohradech – klub, Praha. Stará láska nerezaví – i s další generací…
Vladimír Hulec: Každý den, kdy hrálo PKD v Divadle Komedie či kdekoli jinde, byl divák přítomen Inscenaci roku. Bylo jedno, zda šlo o nové tituly či premiérově starší. Česko zaplavila sluneční paprsky lomící, tříštivá, děsivá a mocná, neopakovatelná, půl roku trvající divadelní vlna tsunami. Úchvatná jako od Hokusaie. Abych svůj hlas netříštil, volím jako reprezentanta loňského roku Odpad, město, smrt, jímž se PKD prezentovalo na Divadle Plzeň, do filmové řeči jej převedl Jan Hřebejk a 19. prosince jím v Berlíně PKD definitivně zakončilo svou existenci. Druhou polovinu svého hlasu směruju do ještě spodnějších vrstev českého divadla: Carlos Be: Valentýn, autorská one (wo)man show Petra „Krushy“ Krušelnického za supervize Apoleny Vanišové, Teatro NoD Praha. Monodrama jako zvuková a pohybová „instalace“ jednoho performera.
Petra Hůlová: Tomáš Svoboda, Ondřej Pavelka, Karel Steigerwald: Blonďatá bestie II. – Blonďatá bestie vrací úder, r. Tomáš Svoboda, A studio Rubín Praha. První skvělý současný český politický kabaret, který jsem viděla.
Tereza Hýsková: Tim Crouch: England, r. Katharina Schmitt, Studio Hrdinů. Obnovená premiéra v Muchově Slovanské epopeji ve Veletržním paláci v Praze. Byť se česká premiéra uskutečnila už v roce 2009 v MeetFactory, přenesením do expozice Slovanské epopeje vznikla polemika o hodnotě umění, které kontrast monumentálních prostor a minimalistického provedení dodává zcela nový rozměr. Projekt, jenž absencí klasické scény a netradičním pojetím jevištního monologu i dialogu testuje možnosti činoherního divadla.
Josef Chuchma: Thomas Mann, Jan Mikulášek, Barbara Gregorová: Doktor Faustus, r. Jan Mikulášek, Husa na provázku, Brno. Vynikající kolektivní výkon, aniž by byly potlačeny herecké individuality. Inscenace zasazená v evropských dějinách, opřená o klasickou kulturu, ale podaná s moderní zkratkovitou energií. Výtečná sladěnost scény a kostýmů. Divadlo, po němž divák dostává chuť pustit se do klasiků, na něž se v regálech práší.
Petr Christov: Heinrich von Kleist: Princ Homburský, r. Ivo Buraj, Studio Marta Brno. Moderní divadlo, které si s (de facto již klasickým) dílem německého romantismu počíná jako se současnou dramatikou a činí z jejího tématu bytostně současnou (a moderní) inscenaci, která má téma, názor, styl i řád.
Olga Janáčková: Benjamin Britten: Gloriana. Zatím poslední režijní práce nyní už bývalého šéfa operního souboru Národního divadla Jiřího Heřmana na jevišti ND vytvořená ve vyrovnaném inscenačním týmu v čele s hostující Gun-Brit Barkmin v titulní roli.
Adéla Janovská: Anton Pavlovič Čechov: Racek, r. Hana Mikolášková, Divadlo Šumperk. Za obsáhnutí divadelního prostoru, za lehce aktualizovaný, ale stále starý dobrý text a za švih, spád a šmrnc.
Zuzana Jindrová: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Za celou desetiletou Pařízkovu a Jařabvou éru, která je již dnes neopominutelnou součástí moderních dějin českého divadla.
Kateřina Jírová: Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: Tichý Tarzan, r. A. Petrželová, DHnP Brno.
Vladimír Just: Patrick-Augustin Caron de Beaumarchais, David Drábek: Figarova svatba, r. David Drábek, Klicperovo divadlo Hradec Králové. Za čím dál víc řídnoucí naději, že po V+W v Osvobozeném lze i dnes dělat divadlo široce sdělné a intelektuální zároveň.
Barbora Karešová: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha.
Jan Kerbr: Líbilo se mi víc inscenací, ale abych „nedrobil“ a můj hlas byl alespoň trochu statisticky významný, uvedu jednu – Jean-Claude Carriére: Nenápadný půvab buržoazie, r. Jan Mikulášek, Divadlo Reduta, Národní divadlo Brno.
Petr KlariN Klár: Bernard Malamud, Arnošt Goldflam: Správkař, r. Martin Františák, Divadlo Petra Bezruče Ostrava. Režijně vynalézavá jevištní adaptace nadčasově rezonujícího Malamudova románu je u Bezručů rovněž ideálním případem vzácně vynikající kolektivní herecké koncentrace, jejíž evidentní korunou je výkon Dušana Urbana v ústředním partu Jakova Boka.
Jan Kolář: J.-C. Carriére: Nenápadný půvab buržoazie, r. J. Mikulášek, Divadlo Reduta, ND Brno.
Yvona Kreuzmannová: Meghan Raham, Miřenka Čechová: S/He is Nancy Joe, r. Miřenka Čechová, Soubor Tantehorse v Divadle Ponec Praha. Neuvěřitelná souhra vizuálních umělců s excelentní tanečnicí a choreografkou v jedné osobě s naprosto osobitým projevem je podtržena odvážnou volbou tématu – transgendre – které je stále i u nás poněkud tabu. Zážitek roku.
Viktor Kronbauer: Odpad město smrt a Hodina, ve které jsme… režiséra D. D. Pařízka a jeho PKD. Fotografoval jsem Divadlo Komedie deset let a znal všechny jejich inscenace. Fascinovalo mne, jak Dušan Pařízek dokázal v Hodině… „zhustit“ a ve zkratce vyjádřit vše podstatné, co se v nich odehrálo. A navíc mne potěšilo, že přesně ty podstatné okamžiky, které v Hodině… citoval, mám zachycené i na svých fotografiích.
Eva Kröschlová: Z toho mála, co jsem viděla, se mi dost líbila taneční inscenace Muži choreografky a režisérky Adély Laštovkové-Stodolové, jež vznikla v režijní spolupráci s duem Skutr a uvádí ji pražské Divadlo Ponec. Pro jistou čistotu podání.
Jiří P. Kříž: Nejenom proto, že tvoří v podmínkách takřka neúnosně nesnesitelných a po česku společensky vyprázdněných, dávám hlas brněnskému Buranteatru a jeho Dziadům Adama Mickiewicze v režii Zetela. Mickiewiczovo velké romantické téma sice nedotáhli až k revoluční deziluzi jako autor, ale ve spojení s hudební složkou inscenace (Vojtěch Dlask a Ondřej Tajovský) je to famózní a magicky obrazné účtování s věcmi mezi reálným světem a prostorem k očištění duše.
Tatjana Lazorčáková: Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní, r. Ivan Krejčí, Komorní scéna Aréna Ostrava – za téma procesů padesátých let ve skvělé kabaretně-absurdní koláži s fascinujícími hereckými výkony. A. P. Čechov: Višňový sad, r. Jan Mikulášek, Divadlo Husa na provázku Brno – šokující a divácky atakující výklad Čechovova textu v nemilosrdně apokalyptickém obrazu krutosti mezilidských vztahů.
Rudo Leška: M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. M. Ivanović, r. P. Forman, ND Praha.
Kateřina Lešková-Dolenská: M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. M. Ivanović, r. P. Forman, ND Praha. Opulentní zážitek pro malé i velké s pořádnou dávkou divadelní magie a imaginace bratří Formanů.
Otto Linhart: Helmut Kajzar: Chlív/Paternoster, r. Janusz Klimsza, Komorní scéna Aréna Ostrava. Jedinečná inscenace a jedna z nejlepších režií J. Klimszy za poslední léta s exceletním využitím talentu Vladislava Georgieva.
Marcela Magdová: Za naprosto zásadní považuji inscenaci již neexistujícího souboru Pražského komorního divadla Odpad, město, smrt v režii Dušana D. Pařízka, která byla dokonce adaptována pro filmové plátno, a stejně podstatná je pro mne inscenace Na větrné hůrce ostravského Divadla Petra Bezruče v režii Jana Mikuláška. Mezi oběma režiséry stejně tak jako soubory je možné hledat jisté paralely. Přes odlišný divadelní jazyk se dlouhodobě snažili – a ostravští ještě snaží – budovat soubor z výrazných hereckých osobností, jejichž vzájemná koexistence na jevišti pod jasným režijním vedením v netuctové dramaturgii vzbuzuje pocit přímého dotyku s ďábly i anděly.
Martin Macháček: Tomáš Vůjtek: S nadějí, i bez ní, r. Ivan Krejčí, Komorní scéna Aréna Ostrava. Špičková adaptace životopisu Josefy Slánské, kterou pro ostravskou Arénu připravil zjev české dramaturgie Tomáš Vůjtek se v inscenaci Ivana Krejčího stává makabrálním kabaretem, v němž hlavní trio postav – Slánská (Alena Sasínová-Polarczyk) a její rozpustilý věznitelé (Marek Cisovský a Albert Čuba) – ve zběsilém tempu otevírají jednu z temnějších stop české historie. Tematicky nekompromisní, humorem cynické inscenaci dominuje vytříbené herectví souboru Arény a velkorysé režijní gesto pojímající celou řadu typů grotesky a kabaretu.
Nina Malíková: Marko Ivanović, Ivan Arsenjev, Petr Forman, Radek Malý: Čarokraj, dir. Marko Ivanović, r. Petr Forman, ND Praha. Inscenace, které se povedlo proměnit Národní divadlo od sklepa po druhou galerii v pohádkový čarokraj a ještě k tomu aktivizovat prostřednictvím moderní opery malé i velké diváky. V. Peřina: Budulínek, r. M. Homolová, Naivní divadlo Liberec.
Luboš Mareček: J.-C. Carriére: Nenápadný půvab buržoazie, r. J. Mikulášek, Divadlo Reduta / ND Brno. Mikuláškova inscenace není jednoduchým diváckým zážitkem. Je to divadlo provokující, divadlo, které má názor a od diváka jej také nesmlouvavě požaduje. A to není v dnešním buržoazně unylém světě málo. Adam Mickiewicz, Vojtěch Dlask: Dziady, r. Michal Zetel, Burantaetr Brno. Nejambicióznější a největší projekt v historii nezávislého brněnského divadla se povedl. Slavné romantické knižní drama Adama Mickiewicze s původní scénickou hudbou skladatele Vojtěcha Dlaska hranou živým orchestrem skvěle prolnulo úchvatný patos a silné básnické slovo originálu s vlažným postojem dnešních Čechů k umírání a smrti vůbec.
Dominik Melichar: Katharina Schmitt: Sam, r. Kamila Polívková, PKD v Divadle Komedie, v současnosti přenesená do Studia Hrdinů v pražském Veletržním paláci. Za skvělý, sugestivní výkon Karla Rodena, který dokázal, že být zavřen v kleci neznamená nemožnost z ní vykročit.
Josef Mlejnek: Váhám mezi Větrnou hůrkou u Bezručů v Ostravě (Mikulášek) a Dziady v Buranteatru.
Alena Morávková: David Drábek: Koule, r. David Drábek, Klicperovo divadlo Hradec Králové. I pro vynikající výkon Pavly Tomicové v roli Mileny. Viktor Jerofejev: Moskva – Petušky, r. Tomáš Jirman, NDMS Ostrava. Bohuslav Martinů: Divadlo za bránou, r. Radim Vizváry, operní studio NOS.
Jana Návratová: Lenka Vagnerová: Jezdci, chor. Lenka Vagnerová, Lenka Vagnerová & company v Divadle Ponec Praha.
Bohumil Nekolný: de Beaumarchais, D. Drábek: Figarova svatba, r. D. Drábek, KD Hradec Králové.
Lukáš Paleček: Dennis Martin, Donna W. Cross: Papežka, r. Stanislav Moša, Městské divadlo Brno – Hudební scéna. Antonín Dvořák: Rusalka, r. Vladimír Morávek, Národní divadlo Brno – Janáčkovo divadlo.
Jana Paterová: Vždycky jsem volila jeden titul, protože jsem odpůrcem rozdrobování na poloviny, čtvrtiny atd. Ale tentokrát si opravdu neumím vybrat mezi dvěma inscenacemi. Takže Odpad, město, smrt režiséra D. D. Pařízka v pražském Divadle Komedie a Nenápadný půvab buržoazie Jana Mikuláška v Divadle Reduta v Brně.
Petr Pavlovský: de Beaumarchais, D. Drábek: Figarova svatba, r. D. Drábek, KD Hradec Králové. Skvělá ukázka aktualizace, která z „druholigové klasiky“ (Molière to není) udělala letošní absolutní špičku.
Radmila Petrmichlová: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Inscenace s brilantními hereckými výkony (jak už je v Dejvicích zvykem), jejíž drsnost konečně přijala i skupina méně alternativních diváků; i proto, že kromě hodně zaneřáděného systému nabídla i mírný a laskavý optimismus v mezích všeobecného marasmu.
Jana Pilátová: L. Jiřička: Simulante Bande, chor. V. Kotlíková, T. Ondrová, VerTeDance v Divadle Archa Praha. Inscenace je krásná a dodává odvahu a naději.
Vojtěch Poláček: Handa Gote research & development: Prales (inscenováno v pražském Divadle Alfred ve dvoře). Fungující umělecké dílo, jehož součástí je nefungující divadelní představení.
Martin Porubjak: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Videl som na festivale v Plzni. Nielenže predstavenie bolo skvelé, ale navyše korunované definitívnym koncom. Konce môžu byť rôzne: tento bol vznešený a bolestný zároveň. Titanic.
Zdeněk Potužil: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Nelíbily se mi některé vulgarismy – bojujme za krásnou češtinu.
Bronislav Pražan: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Černá drsná groteska je současně hlubokou metaforou o stavu současného světa.
Natálie Preslová: William Shakespeare, Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Hamleteen, r. Jakub Vašíček, Divadlo Alfa Plzeň.
Josef Ptáček: Letos jednoznačně Odpad, město, smrt D. D. Pařízka a Pražského komorního divadla. Ani ne tak pro inscenaci samotnou, ale pro euforii společného zážitku v Plzni. Všichni věděli.
Věra Ptáčková: Helmut Kajzar: Chlív/Paternoster, r. Janusz Klimsza, Komorní scéna Aréna Ostrava.
Kateřina Rathouská: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Trojan je Bůh!
Jiří Bilbo Reidinger: Tento rok dávám svůj „puntík“ dětské formanovské opeře Čarokraj v Národním divadle v Praze. Především za malebnou, dobrodružnou cestu svatostánkem, za výtvarnou pestrost, nápaditost, kterou budova ožila jako pestrobarevný oceán na korálovém útesu, kdesi u Austrálie a žabák – hrdina pádluje po modravé hladině a pěje svůj oslavný chorál: Kvaky kvák…
Jan Rejžek: Miroslav Krobot: Brian, r. Miroslav krobot, Dejvické divadlo Praha. Pro neskutečně vtipné prolnutí Medvídka Pú s Rolling Stones. Václav Neužil je dokonalý Mick Jagger, nejlepší je ovšem čoko-lá-á-da!
Marie Reslová: W. Shakespeare, D. Drábek: Richard III., r. D. Drábek, KD Hradec Králové. David Drábek do svého černého kabaretu na shakespearovské téma promítl velmi současný pocit: podvědomý strach, že zešílevší svět zrodí nového diktátora. Richard Pavlíny Štorkové pak napovídá mnohé o mentální „anatomii“ takového vůdce.
Simona Rybáková: P. Handke: Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Výborný nápad zrecyklovat deset let tvorby souboru do hodiny bezvadného herectví beze slov, kde je však řečeno mnoho. M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. Marko Ivanović, r. Petr Forman, ND Praha. Pro divadelní imaginaci.
Roman Sikora: Letos to tipuju na Ucpanej systém. Taková řachanda by prostě první cenu dostat měla.
Vítězslav Sladký: Dennis Martin, Donna W. Cross: Papežka, r. Stanislav Moša, Městské divadlo Brno. Výborná inscenace v brilantní a čisté režii Stanislava Moši potvrzuje, že nová kvalitní hudebně-dramatická díla vznikají i na půdě kontinentální Evropy. Dojem podtrhuje výtvarné řešení scény Christophera Weyerse a strhující výkony hlavních protagonistů.
Jitka Sloupová: Už několik měsíců jsem pro Ucpanej systém.
Vlasta Smoláková: R. W. Fassbinder: Odpad, město, smrt, r. D. D. Pařízek, PKD v Divadle Komedie Praha. Inscenace dosahující ve všech parametrech evropskou úroveň a přitom česká, až bůh brání…
Jana Soprová: Miloš Orson Štědroň: Divadlo Gočár, r. Jan Nebeský, Omnimusa o. s. v Divadle Komedie Praha. Moderní, chytré a zábavné divadlo, kde fungují všechny složky: text, scéna, živá hudba i všichni čtyři představitelé. Představení pro diváka nekončí odchodem z divadla. Nejen, že v mysli zůstávají jednotlivé obrazy a myšlenky, ale ještě přiměje dohledat si další informace o inscenovaném tématu.
Jana Soukupová: Za nejpozoruhodnější považuji Nenápadný půvab buržoazie v režii Jana Mikuláška v ND Brno / Divadle Reduta. Naprosto osobitě a metaforicky přesně zpracovaný námět Buňuelova filmu mrazivě a přesně vystihuje mnohé z dnešních pocitů odcizenosti, cynismu, povrchnosti… Tak skvělá inscenace to je, že i přes drtivý námět jsem z divadla odcházela s obrovskou radostí a zadostiučiněním.
Milan Strotzer: Vahé Katcha, Julien Sibre: Hostina dravců, r. Radovan Lipus. Jihočeské divadlo České Budějovice.
Jiří Šlupka Svěrák: B. Malamud, A. Goldflam: Správkař, r. M. Františák, DPB Ostrava. Velmi dobře režijně uchopená inscenace s výbornými hereckými výkony, především s vynikajícím Dušanem Urbanem v titulní roli. Téma, na které bohužel nesmíme stále zapomínat.
Jiří Svoboda, ČT: W. Shakespeare, D. Drábek: Richard III., r. D. Drábek, KD Hradec Králové. Originálním a hodně nápaditým způsobem zpracovaný Shakespear, s výkonem Pavlíny Štorkové v hlavní roli, který bere dech. Petr Zelenka: Dabing Street, r. Petr Zelenka, Dejvické divadlo Praha. Výstižná a trpká tragikomedie obrazu české společnosti z konce devadesátých let. Velké naděje, které končí ještě větším rozčarováním…
Lenka Šaldová: M. Ivanović, I. Arsenjev, P. Forman, R. Malý: Čarokraj, dir. M. Ivanović, r. P. Forman, ND Praha. Operní projekt pozoruhodný a inspirativní po všech stránkách.
Michal Šanda: J.-C. Carriére: Nenápadný půvab buržoazie, r. J. Mikulášek, Divadlo Reduta, ND Brno. Imaginativní, smělé, křehké, kruté, svižné, krásné.
Jakub Škorpil: Budu-li hlasovat spíše srdcem než rozumem kritika, pak mi nejvíce v loňském roce „sedla a hověla“ inscenace V samotě bavlníkových polí režiséra Michala Pěchoučka s Pražským komorním divadlem v Divadle Komedie.
Jiří Štefanides: H. Kajzar: Chlív/Paternoster, r. J. Klimsza, KS Aréna Ostrava. Inscenace, za níž tušíme Klimszovo hluboké cítění obraznosti a mystiky zdejšího kraje, ignoruje pohodlnost diváka a znovu dává na srozuměnou, že KSA patří mezi nejlepší české činohry.
Táňa Švehlová: Petr Boháč, Jan Kučera: 13. měsíc / Requiem za Bruna Schulze, r. Petr Boháč, Spitfire Company v Paláci Akropolis Praha.
Martin Švejda: L. N. Tolstoj, A. Petras: Anna Karenina, r. D. Špinar, ND Brno – Divadlo Reduta.
Zdeněk A. Tichý: S. Petrů, P. J. Kryštof: Tichý Tarzan, r. A. Petrželková, DHnP Brno. Divadlo křehké jako motýlí křídla a drsné jako šmirglpapír, lodička imaginace balancující na vlnách bouře v lahvi tuzemáku.
Ctibor Turba: Karine Ponties: Pisum Sativum, chor. Karine Ponties, Ateliér fyzického divadla při Divadelní fakultě JAMU v Brně v Divadelním studiu Marta. Jako mim sice preferuji mimické divadlo, ale nejméně patnáct let jsem tak dobrý kus neviděl.
Milan Uhde: Českou inscenací roku je pro mě Odpad, město, smrt Pražského komorního divadla.
Berenika Urbanová: Tipuji dva tituly, pro mne zcela rovnocenné. H. Kajzar: Chlív/Paternoster, r. J. Klimsza, KS Aréna Ostrava. Režie Janusze Klimszy plus herectví Arény plus text polského autora Helmuta Kajzara, to celé rovná se velmi nevšední a na divadle často neviděný zážitek: snovost, kterou dokáže Klimsza tak dokonale zobrazit, popírá matérii jeviště, směřuje k jednoznačnému metafizickému přesahu. Takové divadlo u nás jinde k vidění není. E. Brontëová: Na větrné hůrce, r. J. Mikulášek, DPB Ostrava. Janu Mikuláškovi se v (byť pouze pohostinném) ostravském návratu podařilo přepracovat svoji poetiku a dokázat, že se – narozdíl třeba od Roberta Wilsona – nespokojí s k dokonalosti dovedenou formou, ale je tvůrčí v pravém slova smyslu. Srovnání s Evženem Oněginem uvedeným na stejné scéně roku 2007 se nabízí: to, co bylo dříve poetické a uhlazené, je nyní syrové, drásavé a znepokojivé. Herecké výkony Tomáše Dastlíka a Sylvie Krupanské jsou excelentní.
Nina Vangeli: Taneční inscenace skupiny Spitfire 13.měsíc/Requiem za Bruna Schulze (r. Petr Boháč, česká premiéra v Paláci Akropolis v Praze) by poskytla satisfakci Antoninu Artaudovi; nehnil v blázinci nadarmo.
Roman Vašek: Thom Willems: In the Middle Somewhat Elevated, chor. William Forsythe, Národní divadlo Praha (v rámci programu Amerikana III). Před několika lety bych nevěřil, že uvidím náročnou a tanečním jazykem velmi současnou Forsythovu práci tak dobře zatančenou českým souborem. Zdá se, že spojení baletů Národního divadla a Státní opery začalo rychle nést své ovoce.
Jiří Voráč: S. Petrů, P. J. Kryštof: Tichý Tarzan, r. A. Petrželková, DHnP Brno. Inscenace stejně neodolatelná jako Tichého zasněné fotografie. Půvab rozmaru, tajemství a volnosti. A neuvěřitelná Ivana Hloužková jako kyjovský Tarzan.
David Zábranský: S. Petrů, P. J. Kryštof: Tichý Tarzan, r. A. Petrželková, DHnP Brno. Protože se mi líbí, když se zásadní lidská situace (tíže, úděl) podá pod hávem potřeštěnosti. To nesdělitelné (či „nesdělitelné“, když sdělují to netalentovaní) lze často sdělit právě jen takhle, myslím si.
Michal Zahálka: I letos by se našlo víc veskrze potěšujících divadelních zážitků, ale svůj hlas posílám inscenaci hry Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní, r. I. Krejčí, KS Aréna Ostrava. Silné divadlo s podstatným sdělením přesahujícím konkrétní dějinný rámec, ale také bezezbytku využitá příležitost pro jednu velkou herečku.
Vít Závodský: Z vyrovnané zhruba desítky zhlédnutých „top“ inscenací chci upozornit na dramaturgicky mimořádně podnětný, již pětadvacátý titul ambiciózního brněnského Buranteatru. Fragmentární veršované drama Adama Mickiewicze Dziady (u nás naposledy uváděné před 113 roky) scenáristicky zpracovali Jan Šotkovský a režisér Michal Zetel s původní, živě hranou i zpívanou melodramovou hudbou Vojtěcha Dlaska. Vnímatelsky náročný polyfonní večer na podkladě litevského nábožensko-folklorního obřadu, konaného uprostřed diváků, navodil přirozené prolínání reálného a záhrobního světa a sugestivně demonstroval rozdílné přístupy k fenoménu smrti.
Marie Zdeňková: Ezra Pound: Cantos, r. Miroslav Bambušek, Divadlo Na zábradlí Praha. Cesta do hlubin touhy, vize a bolesti, jejíž nesnadnost je zdolávána především díky scénografii Zuzany Krejzkové.
Alena Zemančíková: Petr Macháček: Deus ex offo (prostý příběh o dvojí až trojí nezištné pomoci a nezvykle přímé cestě ke štěstí, s vlažnou mýdlovou vodou a zoufale hořkou černou čokoládou), r. Petr Macháček, Divadlo Kámen Praha. Hra o obvinění, usvědčení, vazbě, odsouzení, vězení a pomoci přicházející shora z kanceláře. Prostě jste jednou byla vobviněná, takže budete taky usvědčená, a potom samozřejmě taky vodsouzená, a my s tím tady nic nenaděláme, duša moja – říká právník, který po celou dobu hlučně opravuje stůl. A nikdy se nedozvíme, kdo ukradl tu věc. Výborná hra, přesná inscenace, silné téma – co víc si od moderního divadla přát.
Ivan Žáček: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha. Jsou okamžiky v této inscenaci, kdy nevíte, zda to, co vám stéká po tváři, jsou slzy smíchu či pláče.
Ester Žantovská: I. Welsh: Ucpanej systém, r. M. Vajdička, DD Praha.
Kristina Žantovská: William Shakespeare, Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Hamleteen, r. Jakub Vašíček, Divadlo Alfa Plzeň. Velmi zábavná hudební inscenace na motivy Shakesperova Hamleta určená teenagerům. Považuji téměž za zázrak dostat v dnešní době do divadla tohle publikum. Divadlo Alfa to dělá soustavně a soustavně skvěle!
Zpracoval hul
Komentáře k článku: Inscenace roku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Diano Nymo
Pokud by si všichni „nominátoři“
udělali výlet z Čech i na sever Moravy, měla by hra Na Ostré Hůrce mnohem více nominací. Jednoznačně se jednalo právě o Mikuláškovo zpracování, které řadím mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl. Až s touto inscenací přijedou Bezruči do Prahy, budou se opět diváci divit, pokud vůbec po jejím shlédnutí naleznou slova, jaktože nevyhrála (jako ostatně vždy).
da
15.01.2013 (23.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Mýlíte se,
inscenace DPB Na větrné hůrce už v Praze hostovala – 4. 2. 2012 v Divadle v Celetné. Sám jsem ji tam viděl a poté ještě na festivalu Divadelní Flóra. Mnoho dalších kritiků ji navíc zhlédlo na Ost-ra-varu 1. 12. V anketě i proto (a samozřejmě díky své kvalitě) inscenace uspěla, dostala 4 1/2 hlasu a skončila na 6. místě. To není tak špatné, ne?
A propos, viděl jste inscenace, které se umístily před ní? Co kdybyste si udělal výlet ze severní Moravy do Prahy a Brna. Jsou také vynikající. Všechny!
16.01.2013 (0.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Tereza Causidisová
Na představení VerTeDance
je dobré přijít s jakýmikoliv předsudky. Zaručeně Vám je totiž zbourá… Skvělé.
17.01.2013 (21.49), , Trvalý odkaz komentáře,