Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Udělat totéž není totéž

    Detektivkou s prvky filmu noir má být dle svých tvůrců inscenace Šílenství v Divadle Na zábradlí. A skutečně: detektiv (Leoš Noha) má typický plášť, klobouk i „poker face“ tuhého chlapíka, nechybí ani prostředí hotelu třetí kategorie, bizarní figury (Ivan Lupták jako čistič bot či Magdalena Sidonová jako dáma s psíčkem), temné světlo opuštěné ulice a americký swing čtyřicátých let, který jednotlivé sekvence rámuje či podkresluje. Na počátku té podivné produkce se opravdu zdá, jako bychom sledovali divadelní transkripci nějaké dobové „chandlerovky“, nebo snad její groteskní parodii.

    Šílenství

    Bizarní figury před vstupem do strašidelného hotelu aneb Šílenství FOTO KIVA

    Je to ale jenom zdání. Brzy zjišťujeme, že o žádný „divadelní film noir“ či jeho travestii nejde, že atributy žánru jsou využity jako pouhá vnějškovost. A že inscenace nabízí toliko sled scén, které se opakují, že jevištní dění postrádá hierarchii – je to jen kolotoč, který zrychluje i zpomaluje – a dopátrat se jeho smyslu by byl obtížný úkol i pro jasnozřivějšího recenzenta než je autor těchto řádků.

    Celý „děj“ je bůhvíproč herci předváděn jako němohra. Tu už z nového Zábradlí známe: byla použita ve skvělých Letech sedmdesátých, v nichž měla hluboký význam jako metafora Husákova ticha. Navíc jejich režisér Jan Mikulášek tu svéráznou „pantomimu“ nejen významově „zatížil“, ale dokázal ji groteskně rozehrát ad absurdum. Tady je to jen mechanika a živý a doopravdy zábavný je pouze ten pejsánek voděný na provázku.

    Netvrdím, že je to inscenace beznadějně nudná, dvě tři, možná čtyři situace jsou inscenovány velmi vtipně a připomínají transferovaného Ionesca z vynikající Černé díry v Dejvickém divadle. Tam ovšem bylo dovoleno hercům mluvit, improvizovat a vkládat do „rolí“ vlastní osobnost. V Šílenství však pouze němě a mechanicky naplňují úkoly vytčené režisérem Jiřím Havelkou před závorku.

    Udělat totéž zkrátka neznamená totéž. Herecká hra i sebehra jsou inspirující, pouhá mechanika je k ničemu.

    Hodnocení: 2

    Viz také recenze Jany Soprové V rozostřeném světě mezi snem a realitou (hodnocení 4)

    Divadlo Na zábradlí – Jiří Havelka a kolektiv: Šílenství. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Dora Viceníková, scéna Svatopluk Sládeček, kostýmy Markéta Oslzlá, výběr hudby Jiří Havelka. Premiéra 18. a 19. dubna 2014.


    Komentáře k článku: Udělat totéž není totéž

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,