Juraj Augustín: Chci vdechnout Buranteatru energii a víru v nemožné
Jste od začátku sezony novým uměleckým šéfem Buranteatru, chystáte jako „nová, mladá krev“ výraznější změny?
Ano i ne. Divadlo Buranteatr už třináctý rok sdružuje lidi, kteří mají jednu společnou vlastnost: chuť tvořit je pro ně důležitější než jakýkoli honorář. Buranteatr byl, je a bude prostorem, kde mohou profesionální herci a režiséři pracovat na vysněných projektech. Tento cenný naturel divadla se budeme snažit udržet a rozvíjet.
Od svého nástupu si slibuji, že se nám podaří opět vdechnout divadlu energii a víru v nemožné, jakou měli zakladatelé Buranteatru, když byli stejně staří, jako jsem dnes já. Chceme Buranteatr otevřít lidem! Vytvořit kulturní centrum – organizovat workshopy, semináře, promítání, zprovoznit kavárnu, v přízemí otevřít malou uměleckou dílnu atd. Chtěl bych, aby k nám mohli návštěvníci chodit i během dne a pak zůstali na kvalitní divadelní produkci.
Nedávno měla premiéru vaše první inscenace pod hlavičkou Buranteatru. Moja nevycházela z předem napsaného textu a nese podtitul Divadelní experiment. Chcete změnit divadelní směr „buranů“?
Touto premiérou jsme především chtěli oslovit nové publikum, které by si mohlo najít cestu do našeho divadla. To, že v Buranteatru vznikla premiéra autorské, pohybové inscenace sedmi performerů, je stejně překvapivé jako samozřejmé.
Důležitým znakem Buranteatru je, že po velmi pečlivém výběru okruhu stálých i dočasných spolupracovníků dává v konečné fázi tvůrcům volnou ruku. Chceme, aby si u nás splnili některý ze svých uměleckých snů. Jsem přesvědčený, že to, co je z buranských inscenací cítit nejvíc, je právě chuť hrát a tvořit. I když pracujeme na půdorysu repertoárového divadla, tak jistě nejsme fabrika na divadlo. Z toho vyplývá pestrost našeho repertoáru, vzpomeňme například na Létající dítě v režii předchozího uměleckého šéfa Mikoláše Tyce, které získalo cenu Marka Ravenhilla. Myslím, že tato inscenace se v mnohém může té naší podobat.
Buranteatr nemá stálý herecký soubor, je to vyhovující situace?
V dnešní finanční situaci je systém víceméně stálého okruhu lidí, kteří v Buranteatru hostují, jediná možnost. Samozřejmě chci postupem času vytvořit aspoň velmi malý herecký tým, pro který bychom našli finanční zázemí. A tím vlastně věnovali umělcům, kteří u nás působí, čas a prostor na to, aby u nás mohli pracovat a nemuseli si shánět obživu jinde.
Kdo jsou vaši nejbližší spolupracovníci?
Tím, že jsem přenesl svůj život do Buranteatru, stali se mými nejbližšími „burani“ už v divadle působící. A také jsem se snažil své nejmilejší do Buranteatru stáhnout. Umělecké jádro tedy nyní tvoří dva moji kolegové ze školy – režisérka Gabriela Krečmerová a dramaturg Adam Gold. A čekáme na přílet dramaturgyně Sabiny Machačové. Pevné buranské jádro, na které jsme navázali, tvoří hlavně osobnosti jako Jan Šotkovský, Mirek Ondra a Lukáš Rieger.
Vaší domovskou scénou je sokolský stadion, vyhovuje vám tento prostor?
Velmi. Jsme relativně blízko centra. Velikost prostoru má v sobě obrovský potenciál a doufám, že se nám ho brzy podaří naplnit. Máme dobré, snad lze říci, že až přátelské, vztahy s naším pronajímatelem Sokolem. Jeho současné vedení podporuje nejen sport, ale i kulturu. Postupně bude rekonstruovat celý komplex sokolského stadionu, a když pánbůh dá, budeme opravovat spolu s ním. Pokud mám dobré informace, v blízké budoucnosti by se měl začít kultivovat také prostor okolo budovy. Doufám tedy, že k nám budou diváci chodit stále raději.
Můžete nám představit dramaturgický plán na sezonu 2015/2016?
Tato sezona je výsledkem filozofie, o které jsem se už výše zmiňoval. Snažili jsme se dát dohromady tituly, které by byly „srdcovkami“ oslovených tvůrců a přitom nám poskládaly pestrou a zároveň vyváženou sezonu. V jejím průběhu mohou naši diváci stále vidět tucet inscenací, které na repertoáru zůstávají.
Sezonu otevřely Služky Gabriely Krečmerové – komorní drama o lidské nenávisti, v působivé scénografii Jitky Fleislebr. Druhou premiérou byla Moja v mé režii. Jedná se pohybovo-textovou lyrickou koláž v podání sedmi herců. Hovoříme o samotě, smutku a odcházení. Třetí premiérou je dramatizace známého románu Na větrné hůrce z pera buranského zakladatele Jana Šotkovského a v režii Gabriely Krečmerové. Na jaře nás čeká pohybové zpracování dramatizace dalšího klasického díla, které opravdu všichni známe, a tím je Slabikář. Vytvoří ji Sabina Machačová a já budu inscenaci režírovat. Sezonu završí třešnička na dortu, inscenace s názvem Univerzální sci-fi!. Jedná se o text Michala Isteníka a režiséra Šimona Cabana, kde představí sytým buranským pohledem všechna možná i nemožná klišé populárního žánru sci-fi. Hlavními postavami budou Američan, Rus a Čech, kteří přistanou na dosud neprobádané planetě.
Komentáře k článku: Juraj Augustín: Chci vdechnout Buranteatru energii a víru v nemožné
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
