Divadelní noviny > Názory – Glosy
Káru táhnem dál
K poslednímu červnu skončil ve funkci šéfredaktora Jan Kolář, od července jsem byl Společností pro Divadelní noviny šéfredaktorem jmenován na základě konkurzu já. Odchod zakladatele Divadelních novin vyvolal lecjaká pnutí a podnítil kuloárové i veřejné debaty, na můj vkus za hranicemi dobrých mravů. Inu, Jan Kolář leckoho provokoval, nadělal si nepřátele, nebral si servítky a mnohdy ve svém jednání přestřelil. Bavme se raději o tom, že Jan Kolář je výtečný novinář, vyškolený ve zlatých šedesátých, dobře obeznámený s českou kulturou, scenárista a dramaturg nejvíc spojený se Semaforem, Ypsilonkou a rozhlasem, autor několika pěkných knih. Že vyprodukoval dvaadvacet a půl ročníků Divadelních novin, jež významně spolutvořily reflexi polistopadového divadla. A pokud jim to dnes někdo upírá, troufám si odhadovat, že budoucí historikové divadla budou jiného názoru. Co všechno se na jejich stránkách prodiskutovalo, v jaké šíři od činohry přes hudební divadlo, televizi, rozhlas, film a další souvislosti se v nich psalo (a zdaleka ne jen o dění v Praze), kolik osobností tu publikovalo. Jestliže jedno číslo představuje ke stovce normostran textu, za rok přes dva tisíce stránek, předložil Kolář veřejnosti takřka padesát tisíc stran čtení o divadle v nejširších kontextech!
Psaní pro Divadelky přispělo výrazně k proměně i mého nazírání divadla a teatrologie. Jan Kopecký, zakladatel původních Divadelních novin, které vydával od konce padesátých let do začátku normalizace a na které Jan Kolář volně navázal, mě k té proměně přistrčil. Proto nehodlám Divadelky přebudovat, natož rázně či razantně, jak po tom mnozí volají, ale chci postupně rozvíjet jejich „kolářovskou“ a Kopeckého podobu. Především chci zachovat a jako oko v hlavě střežit jejich konzervativně liberální postoj, který vylučuje ideovou, estetickou či jakoukoli jinou cenzuru či autocenzuru. Chci v nich zachovat třeba ostré polemiky, ale jen v podobě věcných názorových střetů, jedovaté nactiutrhání či dehonestace mi vadily a tisknout je nebudu. Vůbec dám víc na přesně formulované poučené argumenty než na publicistickou pěnu, což se na Divadelkách, věřím, časem projeví. Chci tisknout víc analýz, názorů, také portréty, a kritiky přesahující recenzované dílo do příslušných kontextů. Texty odbornější, nikoli však odbornické. Doufám v rozšíření okruhu přispěvatelů, každý, kdo se chce věcně k čemukoli z divadla v souvislostech vyjádřit, je vítán. Nerozlišuji staré a mladé autory, znám jen ty, kteří mají co říct a umějí to, a ty ostatní. A samozřejmě musíme Divadelky „uživit“ – vydávat čtrnáctideník takového rozsahu a záběru holt něco stojí!
Tak zkrátka budu Kolářovo a Kopeckého dítě živit a chránit, jak budu umět, a povedu ho i za jinými zájmy než jeho otec a děd.
Komentáře k článku: Káru táhnem dál
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
