Kocovina hipstera Jacka Kerouaca
Svébytnou poctu beatníkům vytvořili v HaDivadle. Potěšující je, že si jako základ vybrali Kerouacovu pozdější autobiografickou novelu Big Sur (1962), nešli tedy nejsnadnější cestou (i když stejnojmenný – nepříliš úspěšný – film Michaela Polische měl premiéru poměrně nedávno, v roce 2013). Big Sur je o rozkladu: pitím i slávou znaveného Jacka Kerouaca, vztahů, společnosti, světa. A poněkud unaveně působila i brněnská inscenace.
Rozsáhlý a propracovaný scénář Lenky Kolihové vychází ze zmíněné novely, dramatička ovšem přiznává inspiraci i jinými díly – ve výčtu nechybí třeba proslulejší Na cestě. Nejvíce autorské jsou rámující scény – úvodní a závěrečná. Mají snad dovysvětlit a dovyslovit poměrně jasný příběh vyhořelé ikony, téměř čtyřicetiletého Jacka, jenž odjíždí do kalifornského přímořské oblasti Big Sur, kde chce ve srubu na samotě opět najít smysl života a zbavit se svých běsů. Samozřejmě to však tak snadno nepůjde… Úvod je vstupem do zmateného světa, ve kterém se přetahují fanoušci, novináři, nakladatelé i výčitky svědomí v podobě Armády spásy o Jackovu pozornost – šílený rej masek (a v této inscenaci tomu je doslova, protože herci mají na hlavě obrovské, celohlavové masky podobné rozšklebeným miminům) dožene Jacka k útěku. Závěr je pak až moc explicitní a vlastně i banální – na pláži u srubu je postaveno Kerouacovo muzeum a schází se tam hipsteři dnešních dní.
V mnohém problematický je také režijní přístup Ewy Zembok, text, protkaný reflexivními pasážemi – delšími monology a básněmi – nedokáže divákům dostatečně jasně zpřítomnit. Pomáhá si výrazným svícením, avšak podstata zaniká. Srozumitelnosti nepomáhá ani scéna Jany Hausknechtové, která navrhla všemu dominující srub. Jeho přední stěna se nasvícením stává částečně transparentní a nabízí i jiné perspektivy, toto kouzlo však není příliš podstatné – změny prostředí (ze srubu se dostáváme například i do bytů Billie a Codyho) chápeme ponejvíce z promluv.
Brněnský Big Sur má přes veškeré mé výtky co nabídnout – uchvacující je především Jan Grundman v ústřední roli Jacka. Premiérové představení místy poněkud vázlo (také stopáž dosti přesahující dvě hodiny bez přestávky poněkud vyčerpávala), ovšem Grundman byl majákem v rozbouřeném moři. Nesklouzával do zbytečně trpitelské polohy, přesně a zřetelně dávkoval slova a emoce. Divák sice nedokázal pochytit vše řečené, ale jeho výrazné a místy i expresivní herectví sdělilo to podstatné. Také Jan Lepšík jako Cody (předobrazem byl Neal Cassady) a Táňa Malíková v rolích důležitých žen tohoto vyprávění – Billie a Evelyn – vystavěli výrazné a vystižné portréty.
Big Sur je inscenace o kocovině a unavené revoltě. Má tísnivou atmosféru, kterou vydatně podporuje skvělá hudba Tomáše Vtípila. Veliká škoda, že není svižnější. Na srozumitelnost lze nakonec tu a tam rezignovat.
HaDivadlo, Brno: Jack Kerouac, Lenka Havlíková: Big Sur. Překlad Markéta Kaněrová, režie Ewa Zembok, dramaturgie Lenka Havlíková, výprava Jana Hauskrechtová, hudba Tomáš Vtípil. Premiéra 13. února 2015.
Komentáře k článku: Kocovina hipstera Jacka Kerouaca
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)