Jen panda je černá a bílá zároveň
Režisér Michal Hába miluje dekonstrukci textu. A umí ve starých hrách hledat nové významy a protiřečící si vyjádření. Naposledy to dokázal v Macbethovi, který je uváděn v Divadle D21. Rád také používá zcizování (brechtovské i jiné). A též je angažovaným a intelektuálním tvůrcem. Což sebeironicky předvedl v „havlovském“ monodramatu Ferdinande!.
Hábův Sezuan je metaforický – víte, co všechno může značit ta záplava pand? FOTO MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ
Jak tedy vypadá jeho pojetí Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu? Rozporcoval ho, proložil vlastními komentáři (uměleckými i společenskými) a dalšími texty (jako inspiraci uvádí teoretické texty Bertolta Brechta a knihu Yuvala Noaha Harariho Sapiens). Pohrává si s protikladností, i když i tu v důsledku zpochybní, protože čistý kontrast najdeme jen stěží. Jak stojí ve scénáři jeho nejnovějšího divadelního díla Sezuan: …dobro a zlo, pravda a lež, černá bílá, jin a jang. Nebo ne nebo ne nebo ne? Jen panda je jedna a zároveň dvojí, černá a bílá zároveň.
A co je podstatné – je vtipný, takže i tak zatěžkaný text, který jako divák nemůžete postihnout v úplnosti, není únavný (protivný). Je také imaginativní režisér a nebojí se vše dosud řečené shodit. Třeba uspořádá přestávku, při které není radno opouštět divadelní sál Venuše ve Švehlovce, protože je to svatební hostina Šen Te a Jang Suna. (A jeho stálý spolupracovník, hudebník Jindřich Čížek pustí a přezpívá milostný song z Hříšného tance, což je v poslední době snad nejoblíbenější hudební inspirace českých divadelníků. Pravda, je to ikonický film.)
Možná to může z výše napsaného vypadat, že z Dobrého člověka ze Sečuanu toho v inscenaci spolku Lachende Bestien mnoho nezůstalo. Pravda je dvojí. Hába volí pro čtyři herečky (Markétu Dvořákovou, Adrianu Kubištovou Máčikovou, Johanu Schmidtmajerovou a Marii Švestkovou) formu „vyprávěcí“ a „hranou“. Takže jsou části Brechtova dramatického textu přetlumočeny a další jsou opravdu ztělesňovány (všechny postupně hrají Šen Te i další postavy). Samozřejmě další napětí do inscenace vnáší čistě ženské obsazení – ale proč ne? Vždyť Dobrý člověk ze Sečuanu je „převleková hra“. A co je vlastně pravda? – je stěžejní otázka Hábova Sezuanu. Nutno ovšem podotknout, že se v zásadě drží kostry příběhu. Průrazněji ale samozřejmě působí „cézury“ – komentáře. Brilantní jsou třeba ten „feministický“ z úst Marie Švestkové nebo ten „pandí“, který v plyšovém medvědím kostýmu říká Johana Schmidtmajerová. Oba mají ale mnoho společného – opakujícím se a často nabalujícím se způsobem hovoří o kapitalismu, feminismu a Číně (která je scénograficky akcentována rudou barvou, pingpongovým stolem a záplavou plyšových pand).
Ve Ferdinandovi! chtěl Hába osvětlit, jak přemýšlí Ferdinand Vaněk dnes. V Sezuanu se táže: Kdo je dobrý člověk ze Sezuanu? A odpovídá: Sečuan je metafora. Sečuan je jeviště. Sečuan je provincie. A to v této inscenaci opravdu najdete – spoustu metafor, pohrávání si s divadelností, společenský komentář. Sezuan je zkrátka inspirativní dílo a Hába opět pokročil ve stavbě své jedinečné poetiky.
Lachende Bestien, Praha – Michal Hába & kol.: Sezuan. Podle hry Bertolta Brechta Dobrý člověk ze Sečuanu, jeho teoretických textů a podle knihy Yuvala Noaha Harariho Sapiens. Režie Michal Hába, výprava Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Premiéra 26. května 2017 ve Venuši ve Švehlovce.
Komentáře k článku: Jen panda je černá a bílá zároveň
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
