Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Management přítomnosti Petra Oda (No. 1)

    Přemýšlel jsem o krátkém výrazu, kterým bych charakterizovat práci režiséra v Divadle Kámen – jednom konkrétním hledajícím, umělecky vyhraněném divadle. A došel jsem ke spojení dvou slov: management přítomnosti. Zní to trochu nesourodě, ale nemohu jinak, lepší výraz jsem zatím nenašel. Je možné, že práce režiséra v jiných uměleckých skupinách se dá popsat jinak, ale tu (svou) v Divadle Kámen popisuji prostě takto.

    Petr Macháček, zakladatel, vedoucí režisér a scénárista pražského divadla Kámen. FOTO archiv DK

    Petr Odo Macháček, zakladatel, vedoucí, režisér a scenárista pražského Divadla Kámen. FOTO archiv DK

    Bohužel neznám vhodný ekvivalent anglikanismu management; „správa“ nebo „organizace“ označuje příliš pasivní činnost; „řízení“ či „vedení“ zase příliš aktivní, direktivní činnost.

    A co ta přítomnost? Neumím lépe než tímto slovem charakterizovat zážitek, prožitek, nahlížení, intenzivní vztah, vnitřní rozvoj… – vše, co je cílem umělecké tvorby (alespoň tedy v oborech stavějících na prožitku v daném čase – „tady a teď“; pravděpodobně to ovšem platí pro všechny umělecké obory).

    Nemáme k dispozici slova pro to, co se děje v okamžicích, kdy umění funguje, kdy skutečně existuje, kdy je živé (a kdybychom je měli, nemělo by umění smysl…). Proto vše shrnuji pod to jediné (trochu příliš obecné) slovo: přítomnost. Lepší nemám.

    V (pracovní) smlouvě s režisérem bych tedy navrhl stanovit jako hlavní úkol (hlavní odpovědnost) management přítomnosti. Režisér v divadle „mého typu“ totiž nedělá nic méně a nic více. Kdyby dělal méně (třeba jen „organizaci“ nebo „správu“), nevytvořil by hercům kvalitní (čisté, vyhrocené, intenzivní) podmínky pro práci. Kdyby dělal více (třeba „řízení“ nebo „vedení“), nepřípustně by herce omezoval. V obou případech by intenzita a hloubka prožívané přítomnosti utrpěly. Režisér prostě musí uspořádávat věci tak, aby herci měli dobré podmínky pro žití přítomnosti (sami za sebe, se svými partnery, s diváky, s věcmi, …). A jak jinak tedy nazvat jeho práci, než managementem

    Divadlo Kámen, Nekvasilova 625/2, 186 00 Praha-Karlín. FOTO archiv DK

    Divadlo Kámen, Nekvasilova 625/2, 186 00 Praha-Karlín. FOTO archiv DK

    ///

    Jak na přítomnost?

    Od umění očekávám hledání nevyslovitelného a nahlížení do jinak skrytých dimenzí. Od divadla (jako jednoho specifického druhu umění) očekávám kromě toho především žití intenzivní přítomnosti. Co to v divadle znamená, ta přítomnost? Přiznávám, že to neumím popsat. A tak je to správně, že… Kdybych to uměl popsat, zač by to asi stálo? Takže jen jeden pohled, jedna dílčí teze:

    Lidé (herci a diváci), kteří se intenzivně účastní zdařile strukturovaného a zdařile prováděného rituálu divadla, umí společně vytvořit intenzivní lidskou přítomnost – svou i ostatních. Taková živá přítomnost se nedá popsat, protože probíhá zásadně jen v daném okamžiku. Dá se jen žít.

    Pro srovnání: Podle mého názoru je jedním z hlavních účelů mše (bohoslužby) zažívání maximálně intenzivní přítomnosti Boha (v jednotlivých účastnících samotných, v ostatních účastnících, v prostoru chrámu, …). Při divadle je orientace na Boha asi jen vedlejším účinkem – divadlo je přízemnější než bohoslužba, jde v něm spíše o lidskou přítomnost. (I když: kde se sejdou dva nebo tři… – téma na jindy…)

    Pro další srovnání: Podle mého názoru spočívá atraktivnost sportu (aktivně provozovaného i pasivně divácky sledovaného) také v intenzivní a nepředvídatelné lidské přítomnosti. Dokládá to například fakt, že záznam sportovního utkání, které se odehrálo na druhé straně zeměkoule, je pro diváky nesrovnatelně méně atraktivní než přímý přenos odehrávající se tamtéž. Prostorová vzdálenost atraktivitu příliš nesnižuje, ale časový odstup ano – sport možná až tak nevyžaduje, aby to bylo tady, ale vyžaduje, aby se to dělo teď.

    Když tvořím novou inscenaci, veškerou strukturu hry (režijní vizi), veškeré zkoušení (naplňování a rozvíjení režijní vize) a další přípravu (výtvarné složky, produkce, propagace, …) zaměřuji na to, aby při přestavení mohli herci a diváci prožít maximálně silnou, otevřenou, ryzí, pravdivou, ale přitom tvůrčí a důstojnou přítomnost a aby mohli hledat v neznámých krajinách nevyslovitelného. Všechny ty složitosti kolem navrhování hry, zkoušení, témat, motivů, forem, atd. mají sloužit jedinému účelu: vytvoření maximální přítomnosti a/nebo otevření maximálního hledání.

    Dokonce si myslím, že v divadle je právě ta přítomnost nakonec nejdůležitější – důležitější než to hledání. Hledání je pro mě v divadle důležité „jen“ potud, pokud se na něj váže intenzivní přítomnost. Hledání, na které se přítomnost neváže, může být poskytnuto například výtvarným uměním, literaturou, filmem… nebo dokonce úvahami, vědou, filosofií…

    Shrnuto: divadlo dělám především pro intenzivní žití přítomnosti, všechno ostatní je jen vedlejším produktem nebo prostředkem.

    FOTO archiv DK

    Petr Odo Macháček. FOTO archiv DK

    P. S. Tento text vyšel na mém osobním blogu Petr Odo – blog 28. ledna tohoto roku. Po výzvě redaktora i-DN Vladimíra Hulce, abych obdobné myšlenky, teze a postřehy publikoval na i-DN a vytvořil si tam vlastní blog, a po dohodě s ním budu další své úvahy (a pochyby) na téma divadlo prvotně zveřejňovat zde.


    Komentáře k článku: Management přítomnosti Petra Oda (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,