Divadelní noviny Aktuální vydání 22/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

22/2024

ročník 33
24. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 218)

    Nějak mi ten život rychle prchá. Ve snaze zbrzdit neodvratnost, domluvil jsem se na návštěvě premiéry opery Amilcare Poncielli La Gioconda.

    Se slečnou Mab jsme chvilinku dýchali slavnostní atmosféru divadla a pak tiše vklouzli na svá místa uprostřed druhé řady. Opona se rozestoupila a my se ocitli v rozjásaných Benátkách. Na Piaza San Marco slavily davy den „carne levare“. Bujarý rej zpívajících Benátčanů, skrývajících tváře pod maskami, určil ráz inscenace. Dobro i zlo se dají škraboškami tajit.

    Na Piaza San Marco se děly věci a hlavně se zpívalo. Černě kostýmovaný Barnaba se představil, jako ten, který miluje Giocondu a nenávidí ostatní. Gioconda přišla se svou nevidomou matkou Ciecou, aby uviděla námořního kapitána z Dalmácie Enzo Grimalda, jehož loď kotví v přístavišti. Enzo však miloval krásnou Lauru Adorno, manželku inkvizitora Alvise Badoéro. A Alvis manželku Lauru zbožňoval… Melodická Poncielliho hudba uhlazovala děje jako vlny příboje.

    Hlavice sloupů obohacené o maskarony božstev, katafalky, kašna i zdobné kostýmy dokládaly pompéznost jedinečného města. FOTO archiv NdB

    Scénické řešení inscenace se pyšnilo nádherou štukami pokrytých zdí a stěn dóžecího paláce. Hlavice sloupů obohacené o maskarony božstev, katafalky, kašna i zdobné kostýmy dokládaly pompéznost jedinečného města.

    Jago příběhu, zlý Barnaba, osnoval hanebnou intriku. Odmítavé jednání Giocondy trestal osočením slepé matky Cieco z čarodějnictví. Matka byla zatčena a souzena. Od popravy ji zachránila přímluva krásné Laury u inkvizitora Alvise. Barnaba domluvil kapitánovi schůzku s Laurou na palubě lodi a pak vše udal. Do tlamy maskarony lva vloží list určený inkvizitorům.

    Mohutné hranoly kulis se pomalu přesouvaly a měnily scenérii v zákoutí benátských uliček. FOTO archiv NdB

    Mohutné hranoly kulis se pomalu přesouvaly a měnily scenérii v zákoutí benátských uliček. Veslové vidlice usměrňovaly pohupující se protáhlé lodičky s bachratými záděmi. Zdálo se, že po hladině benátských kanálů tančí… Skulinami byla vidět mořská laguna s kotvící plachetnicí.

    Na palubě lodi došlo k setkání milenců Laury a Enza. Lauru tajně sledovala Gioconda, která ji chtěla zabít. Dýku však zastavily desátky matčina růžence v rukou Laury. Gioconda si uvědomila, že Laura maminku Cieco zachránila, a proto měníc své plány pomůže jí uprchnout. Před fanatickými inkvizitory musel utéct i Enzo, který svou loď zapálil.

    Před fanatickými inkvizitory musel utéct i Enzo. FOTO archiv NdB

    O přestávce jsem se setkal s profesorkou Jarmilou Krátkou. Poncielliho hudba mi připomíná cyklus devíti vln mořské hladiny. Sedmá je vždy nejmohutnější, po ní nastává opad a jejich opětné narůstání. Jsem nadšen z vysoké úrovně pěvců, říkám jí.

    Paní profesorka přisvědčuje: Souhlasím. Sbor je skvělý. Jako vždy. Tenorista Sung Kyu Park zpívá Enza famózně. Laura Jany Hrochové a Gioconda Csilly Boross jsou pěvecky i herecky vynikající. Barytonista Svatopluk Sem zvládá roli Barnaby skvěle, zrovna jako basista Jan Šťáva inkvizitora Alvise. Dobře si vede i Jitka Zerhauová v roli slepé Cieco a znamenitý je výkon orchestru. Pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka hraje citlivě. Dává vyniknout pěveckým partům…

    Mab poznamenala: Celá inscenace je vedena v duchu růžencových tajemství, kdy se střídá stav radostný s bolestným. Růženec je jako rosarium – zahrada růží. Omamná vůně květů se mísí s kapkami krve způsobených trny.

    V paláci inkvizitora rozkacený Alvis chystal ples. FOTO archiv NdB

    V paláci inkvizitora rozkacený Alvis chystal ples. Nevěrné manželce Lauře přikázal vypít z lahvičky smrtící jed. Gioconda jeho úmysl překazila. Jed z lahvičky odstranila a místo něj do ní nalila uspávací prostředky. Laura tekutinu vypila a usnula… Alvis ohlásil tanec hodin. Shůry byly spuštěny znaky Slunce, Luny a uprostřed velkolepý zodiak. Tanečníci a nebesa sypali na parket přehršle zlatavých plíšků. Když zlatý déšť ustal, Alvis oznámil Lauřinu sebevraždu. Opona.

    V přítmí zašeptala Mab: Kdybychom my byli schopni vyměnit jed za hypnotikum, když je v nás zlost – nemuseli bychom litovat krutostí, které jedem napácháme.

    Gioconda v dlouhé árii vysvětlovala své počínání. FOTO archiv NdB

    Opona se rozevřela. Ponurou kamennou hrobkou sunuli dva muži sokl a na něm Lauřino tělo. Gioconda jim dala pokyn, kde mají Lauru skrýt. Enzo přišel, aby naposledy spatřil Lauru… dočkal se však jejího probuzení. Duet šťastných milenců se stal vrcholem inscenace. Ne však jejím koncem.

    Gioconda v dlouhé árii vysvětlovala své počínání a v okamžiku příchodu odporného Barnaby, kterému slíbila za pomoc matce svou přízeň, si proklála srdce dýkou… Ozval se hlas zvonu umíráčku, Barnaba křičel, že matku nechal utopit, leč Gioconda jeho pomstychtivá slova již neslyšela…

    Možná někdy zmizí chvat a shon a člověk opět zatouží po táhlých příbězích romantických oper. FOTO archiv NdB

    Premiéra opery La Gioconda měla u obecenstva velký ohlas…

    Šlapali jsme umrzlý sníh. Mab řekla: V divadle se hrálo na přepychovost, ale není všechno zlato, co se třpytí. Pro dlouhodobé hraní inscenace není – je uzpůsobena stylu života tehdejších lidí plujících beze spěchu na gondolách, regatách a galérách. Současný život se odehrává ve funkcionalistických vilách – čisté linie, vzdušný prostor a minimalistický design. To však nemění nic na tom, že občas máme chuť se podívat na nějaký filigránový královský zámek.

    Dodal jsem: Možná někdy zmizí chvat a shon a člověk opět zatouží po táhlých příbězích romantických oper. Kdož ví.

    Na Brno se snesly drobné vločky sněhu…

    Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.

    Brno – Komín, 9. 2. 2017

    Národní divadlo Brno – Amicare Poncielli: La Gioconda. Libreto: Arrigo Boito. Hudební nastudování: Jaroslav Kyzlink. Dirigent: Jaroslav Kyzlink. Režie: Tomáš Pilař. Scéna: Tomáš Pilař. Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková. Světelný design: Daniel Tesař. Sbormistr: Pavel Koňárek. Choreografie: Ladislava Košíková. Dramaturgie: Patricie Částková. Osoby a obsazení. Gioconda: Csilla Boross j.h. Laura Adorno, manželka Alvise: Jana Hrochová. Alvise Badoéro: Jan Šťáva. Cieca, Giocondina matka: Jitka Zerhauová. Enzo Grimaldo: Sung Kyu Park j.h. Barnaba: Svatopluk Sem. Zuáne: Jiří Miroslav Procházka j.h. Isépo: Ivo Musil. Zpěvák/Lodivod: Petr Karas. Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB a tanečníci. Premiéra 4. 2. 2017 v Janáčkově divadle.

    ///

    Více na i-DN: Kritické teze Josefa Hermana: La Gioconda v Janáčkově divadle


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 218)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,