Od pubertální pře k úvahám o emigraci
Takzvaná „slovenská sekce“ pražského Divadla v Dlouhé – jmenovitě herci Magdalena Zimová, Martin Matejka, Peter Varga a Martin Veliký – čas od času nabídne divákům formou scénického čtení nějaký slovenský dramatický či zdramatizovaný text v původním znění. Tentokrát zvolili prózu Pavola Rankova Stalo sa prvého septembra (2008, český překlad vyšel 2010), kterou v autorově dramatizaci uvádí i Slovenské národné divadlo v Bratislavě. Herci z Dlouhé úpravu textu ještě zjednodušili a pod režijní koncepci se podepsali jako „kolektiv“.
Sugestivní příběh předlohy, prosycený černým humorem, vypráví o přátelství tří chlapců a později mužů vyrůstajících ve slovenských Levicích v rozmezí let 1938-1968. Honza (Martin Matejka) je Čech, Gabriel (Martin Veliký) Žid a Peter (Peter Varga) Maďar. „Čistokrevnou“ Slovenku Máriu (Magdalena Zimová) všichni tři milují a v průběhu bláznivého „letu dějin“ s ní postupně a komplikovaně vstupují do kamarádsko-milostných vztahů. Přátelství vydrží i mezi muži navzájem. I když se občas ocitají na protikladných politických pozicích, přesto si v rámci možností pomáhají. Osud je zanese do Čech, Izraele i Ameriky. Na solidní posty v rámci komunistické hierarchie, na přísně střežené vědecké pracoviště, do plicního sanatoria atd. Otec Márie, který zprvu na mladé muže působil jako komunistický propagandista, se ocitne po roce 1948 v kriminále (jako „politický“). Poslední obraz čtené inscenace ilustruje stav po sovětské invazi roku 1968, kdy se již pětatřicetiletí přátelé rozhodují, zda zůstat či emigrovat.
Pro další mužské postavy si Slováci z Dlouhé vybrali brněnského kolegu Jána Sedala, v mnou zhlédnuté repríze však za indisponovaného umělce zaskočil Čech Miroslav Táborský. Magdalena Zimová si zahrála ještě Máriinu (a Honzovu) dceru Katarínku. Na prosté scéně (hraje se ve foyeru) manipulují herci s bílými kvádry, které v prvním, „třináctiletém“ obraze z plovárny v roce 1938 poslouží i jako skokanské můstky, na nichž se puberťáci dohadují o tom, kdo bude chodit s Máriou. Ta prochází kolem a dětsky důležitě olizuje nanuk. Inscenace je sice determinována čtením z listu, ale to překáží jen do jisté míry. Všem se daří vytvořit šťavnaté postavy. Magdalena Zimová vyroste z koketujícího děvčátka v statečnou ženu, s níž se novodobé československé dějiny věru nemazlí. Martin Matejka reprezentuje v postavě Honzy flexibilní temperament, který roku 1956 využije svého služebního pobytu v Budapešti, náhle zasažené prudkým zvratem tamních vnitropolitických událostí, k přechodu rakouských hranic a pozdějšímu působení v USA. Martin Veliký personifikuje nekonečný, tisíciletým vývojem stvrzený židovský smutek a fatalitu. Peter Varga ztvárnil naproti tomu energického chlapíka, který se nechá snadno obalamutit líbivými hesly a dokonce se na ně později stane specialistou (i v historicky mystifikační zápletce, kdy pro Alexandra Dubčeka „vymýšlí“ slogan socialismus s lidskou tváří). Miroslav Táborský, přestože s textem pracoval teprve druhý den, vystřihl v hutné zkratce několik přesvědčivých týpků, především vemlouvavé estébáky.
S hrdiny příběhu jsme kráčeli dějinami s hořkým úsměvem na rtech a nenápadným, jakoby lehkým krokem. Dojem byl však silný. Vypravím se shánět Rankovův román.
Divadlo v Dlouhé – Pavol Rankov: Stalo sa prvého septembra. Dramatizace Pavol Rankov, Kamil Žiška, Peter Pavlac, Martin Veliký, režie kolektiv, scéna Tomáš Zmrzlý. Premiéra 9. dubna 2011 (psáno z reprízy 12. května 2011).
Komentáře k článku: Od pubertální pře k úvahám o emigraci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
