Jak se Plzeň baví
Operetu, spíše hudební komedii Ralpha Benatzkyho Okouzlující slečna uvedl soubor plzeňské opery na Malé scéně Nového divadla. Aby diváci měli příběh a herce doslova na dosah. Skvělá myšlenka! Jen měl být Zbyněk Brabec coby režisér, a myslím i duše projektu, důslednější. Proč ten příběh pro pamětníky nesehrát jen v existující úpravě pro klavírní doprovod? Orchestr zabral třetinu prostoru a přehlušil zpěváky s převážně málo znělými hlasy. Včetně okouzlující slečny Annetty v podání studentky Zuzany Kopřivové s ještě neusazeným hlasem. Měla by víc dbát na výslovnost, jako většina ostatních. Proč sem ale vnášet velkooperetní brutální komiku v kreacích Pavla Horáčka a Dalibora Janoty? Nebo dokonce hodně zlou karikaturu „německé ošklivky“ v podání Petry Šintákové? Lépe než zdržovat přestavbami scény by takovému provedení svědčila prostorová nadsázka. I z hereckých prostředků se dala odfiltrovat operetní šarže, jakkoli nakonec nejvíc odpovídaly tvaru komorní komedie. Prostě báječný nápad, kdyby se zbavil dřívějších klišé. Pěknou postavu Pavla vytvořil Jakub Hliněnský, postavu Felixe Jakub Turek (pěvecky se neprosadil) a epizodku šoféra Tomáš Votava, z dam pak Rosettu Radka Sehnoutková a Julii Adéla Skočilová. Ohlas právem vzbudila choreografie a provedení Číšníka a Servírky (Vojtěch Jansa a Natálie Paulasová).
Lajzr Volf (Oldřich Kříž) s Tovjem (Miloslav Mejzlík) smlouvají veselku, přihlíží Šumař (Anna Romanovská) FOTO MARTINA ROOT
Muzikálový soubor nastudoval ve Velkém divadle Šumaře na střeše. Příběh o ztrátě životních jistot (tradic) a o vyhnání Židů z domova je dnes bohužel aktuálnější, než býval. Plzeňský soubor umí klasiku, která mluví, zpívá a tančí, jen stejně jako v předchozím případě zbytečně opisuje z minula. Vůbec nevolám po nějaké „modernizaci“, ale proč nevymyslet vlastní řešení situací? Proč navádět herce, aby každou informaci, někdy jen slovo, popisně demonstrovali? Kreaci „hereckého“ režiséra Lumíra Olšovského by víc fantazie a rozletu pozvedlo. Pak by třeba nebyly scénické domečky popisně kašírované a nepřipomínaly by, zvláště ten Tovjeho, pohádky z mechu a kapradí. Všechno amerikánsky barevně prosvícené, západy slunce zvlášť sytě. Ale ocenil jsem věcnou přímočarost vyprávění a jeho zakončení – Židé mžikem vyklidí jeviště a zanechají na něm pár zevlujících ruských vojáků. Bez zbytečných symbolů a gest. Výtečně se tu tančí, mluví, jedná (až na ty doslovnosti). Premiéra měla švih a styl, každá, i nejmenší postavička byla přesně vykreslená. Tovjeho pojal Miloslav Mejzlík jako ironického broučouna, svým (ne)zpíváním však několik pěkných scén poškodil. Vesměs jsou tu skvělí interpreti počínaje trojicí Tovjeho dcer (Soňa Hanzlíčková Borková, Kateřina Falcová a Charlotte Pščolková) a jejich nápadníků (Jozef Hruškoci, Lukáš Ondruš, Pavel Klimenda). Za všechny zmíním ještě Oldřicha Kříže (Lajzr Volf) a Jaroslava Someše (Rabín). A pochválím stylově hrající kapelu a sezpívané sbory.
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Ralph Benatzky: Okouzlující slečna. Překlad zpěvních texů František Paul, překlad, úprava dialogů a režie Zbyněk Brabec, hudební nastudování Jiří Petrdlík, scéna Pavel Kodeda, kostýmy Josef Jelínek, choreografie Martin Šinták. Premiéra 24. února 2018.
Joseph Stein, Jerry Bock, Sheldon Harnick: Šumař na střeše. Překlad Pavel Šrut. Režie Lumír Olšovský, hudební nastudování Kryštof Marek, choreografie Denisa Kubášová, scéna Dave Benson, kostýmy Kateřina Bláhová, sbormistryně Sára Bukovská. Premiéra 10. března 2018.
Komentáře k článku: Jak se Plzeň baví
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
