Ostravské pikantnosti (No. 3/1)
Něžně krutá pěna do vany
Představení nejnovější dramatizace Vianovy kultovní Pěny dní od dramatizátora Petra Mašky a režisérky Anny Petrželkové zažili festivaloví diváci v pátek odpoledne v natřískaném Divadle Petra Bezruče. Zvláštnosti a pravidla fikčního světa francouzského prozaika se dle mého názoru podařilo režisérce vystihnout na jedničku.
Už od počátku je jasné, že skutečnost je zde skutečnější než ve skutečnosti, hravost a poetičnost má těžko předvídatelná pravidla a sen se může najednou zvrhnout v noční můru. Hlavní dějovou linku tvoří příběh bohatého Colina (Ondřej Brett), žijícího ve fantastickém bytě s poněkud surrealisticky vařícím kuchařem a sluhou Nicolasem (Lukáš Melník) a Myškou (Pavla Gajdošíková), jakýmsi dobrým duchem domácnosti, na kterém se prakticky okamžitě projevují veškeré negativní změny okolí. Středobodem Nicolasova světa je pak jazz (především Duke Ellington), láska, snění a míchání drinků na pianococtailu. Práci považuje za činnost degradující lidi na úroveň strojů. Jednoho dne potká Colin Chloe (Tereza Vilišová), zamilují se, okamžitě vezmou, odjíždí na líbánky, kde však Chloe onemocní bizarním způsobem – v plíci jí vyroste leknín. Tato nemoc se táhne celou druhou částí a vede k postupnému úpadku, chudobě, neštěstí všech postav. Druhou dějovou linku pak tvoří příběh Chicka (Josef Jelínek) a Alise (Sylvie Krupanská), který nakonec také končí tragicky, ovšem z důvodů značně odlišných – Chick je posedlý dílem filozofa Jean-Sol Partra, za které utratí všechny peníze a nakonec jej stojí i život. Colin se naopak snaží zachránit Chloe za jakoukoliv cenu, kvůli její drahé léčbě květinami se dokonce i sníží k práci, vše je nicméně nakonec marné.
Zákony Vianova světa jsou neúprosné jak ve své poetičnosti, tak v krutosti, a úpadek hlavní postavy se projevuje jak na bytě, který se scvrkává, zanáší se špínou a mizí mu na vybavení, tak na kuchaři, který velmi rychle zestárne snad o několik desítek let. Nemůžeme také nezmínit scénické provedení, které je velmi povedené a funkční. V pozadí dominuje velká vana, ze které se čas od času také vynořují různé postavy, přední část scény pak tvoří kluziště, někdy ovšem sloužící také jako zvětšený průřez vanou. Atmosféru prostoru dotváří ještě absurdně jdoucí hodiny a obří tlampače z kluziště. Velmi silný je pak také moment, kdy je doprostřed přivezena ještě další vana s umírající Chloe, přičemž u zadní vany stojí Alise. Ta s Chloe komunikuje, zasypává ji květinami, vše ale děje simultánně přes pomyslný řez dvou oddělených prostorů, kde vždy jedna z postav chybí, což vytváří ojedinělý a velmi působivý efekt. Důležitým prvkem je také odpovídající jazzová hudba, bez které by prostě Vian nebyl Vianem.
Obecně je, jak známo, velmi těžké nějak rozumně psát o představení, filmu, nebo knize, ze které jste byli uneseni. Několik diváků bylo dokonce ze závěrečného rozuzlení zápletky tak vyuzleno, že už netoužilo dělat zbytek dne nic jiného, než popíjet absinth a nechat celkový dojem pomalu doznívat. Závěrem bych tedy ještě dodal, že pro mne osobně byla Pěna dní Anny Petrželkové podstatně lepším zpracováním předlohy než třeba Gondryho film, který má tendenci se na některých místech příliš utápět v až laciném kýči a přeplácanou vizuální stránkou zastírat smysl původního textu. Zde je ovšem všeho využito na maximum, takže výsledkem je skutečná a dechberoucí něžná krutost, krutá něžnost, až do roztrhání těla.
Komentáře k článku: Ostravské pikantnosti (No. 3/1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)