Najít, přeložit, zrežírovat, zahrát
To všechno učinil pro první české uvedení muzikálu Andrewa Lloyd Webbera Pískání po větru v Městském divadle v Brně Petr Gazdík. Britský klasik objevil další působivý příběh ve stejnojmenné novele Mary Hayley Bellové z roku 1957 (už v roce 1961 zfilmované) o uprchlém vězni, kterého najdou děti na malé farmě u ospalého městečka kdesi v Louisianě (v novele na anglickém venkově). První verze muzikálu (1996) příliš opisovala film a neuspěla. Ujala se až druhá, drsnější, verze (1998), repliky sice zůstaly trochu literární, což český překlad nevylepšil, ale posílilo biblické podobenství příběhu, pro Lloyd Webbera typické.
Muž (Petr Gazdík) v obležení dětí FOTO JEF KRATOCHVIL
Je před Vánocemi a děti považují neznámého muže za Ježíše, který se vrátil na zem, a chrání ho před dospělými pronásledovateli. Autoři postavu nazvali Muž – nemá minulost ani budoucnost, jen se zjeví, takže kdo ví… K tomu si přimyslete pár venkovských postaviček, hřmotného dobráckého šerifa (Jiří Horký), teenagera Amose s motorkou (pořád ještě věrohodně ho zvládá Dušan Vitázek), znuděnou „dvacítku“ Candy (provokativní Viktória Matušová), starostlivého otce Booneho a jeho přítele Edwarda (věcní Tomáš Sagher a Zdeněk Bureš). A mysteriózního Hadího kněze (Jiří Mach s živým hadem!), který ještě zvyšuje napětí v jinak unuděném městečku.
Příběh proplétá několik lehce nahozených osudů. Tím nejpodstatnějším je nesmělé vstupování do světa dospělých a první velká láska mladičké Vlaštovky v parádním provedení Elišky Skálové – jistě zpívá a vede postavu přesně na hraně mezi dětstvím a dospělostí. Vůbec se tu Lloyd Webber vrátil ke svým dílům pro děti, hlavními postavami jsou spolu s Vlaštovkou její sourozenci, zhruba dvanáctiletá Rošťanda a, řekněme, osmiletý Ubožáček, kterým ona nahrazuje zemřelou maminku – inu, před Vánocemi se tklivé mysteriózní příběhy vždycky hodí. Tedy pokud se vyprávějí s únosnou mírou sentimentu, s trochou humoru a nesklouznou do plačtivosti – a právě to se v Brně podařilo (i když slabší povahy si poplakaly). A pak tu jsou výteční dětští herci: Alena Juráčková precizně intonuje a jako Rošťanda jedná na jevišti naprosto přirozeně, Adam Gazdík (alternuje Josef Gazdík, synové Petra Gazdíka) dává Ubožáčkovi kromě jímavé podoby vlasatého klučíka skepsi, s níž nevěří slibům a zázrakům a sem tam smutně utrousí naprosto přesnou poznámku, při které zamrazí. Parádní trojice!
Petr Gazdík roli Muže také nijak nezdobí, drží její tajemství, zpověď zpívá hořce jako zralý muž, který poznal, jak to na světě chodí. Ke stejnému vede kolegy i jako režisér, žádné kudrlinky. Situace rozehrává věcně až stroze na jednoduché scéně sbité z prken – jako všechno v tomto muzikálu i ona osciluje mezi nahrubo načrtnutými popisy a prostorem pro imaginaci. Nic tu není jisté, všechno lze domýšlet, každý osud lze symbolicky vykládat.
Spolehlivá kapela je „u Moši“ samozřejmostí, stejně jako company, svícení, projekce. Dobře seřízený stroj. Ale hlavně poctivá kvalitní inscenace pozoruhodného díla. Takové si cením.
Městské divadlo Brno – Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman, Patricia Knop, Gale Edwards: Pískání po větru. Libreto Petr Gazdík a Karel Škarka, překlad Petr Gazdík a Klára Latzková, režie Petr Gazdík, hudební nastudování a dirigent Dan Kalousek, choreografie Carli Rebecca Jefferson, scéna Emil Konečný, kostýmy Andrea Kučerová, projekce Petr Hloušek, sbormistr Karel Škarka, dramaturgie Klára Latzková. Česká premiéra 24. října 2015 na Hudební scéně MDB.
Komentáře k článku: Najít, přeložit, zrežírovat, zahrát
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
