Poslední dech loňské sezony
Cyklus Hyde Park pražského Švandova divadla, tedy série krátkých, rychle nastudovaných inscenací, které divadlo připravovalo jednou měsíčně po celý rok, skončil v červnu projektem nazvaným Upálení Satanica 666. Scéna jím tak uzavřela sezonu nazvanou Na druhém břehu
Satanicus a anděl - Mário Čermák a Linda Fernandez Saez. Snímek IVANA TAČÍKOVÁ
Miniinscenace Upálení Satanica 666 navazuje na koncept fotografií z propagačních materiálů divadla, kterým po celou sezonu dominovala tvář hostujícího tanečníka Mária Čermáka. Cyklus snímků čítá devět částí a začíná momentkou ze zářijovo-říjnového programu, která zachycuje Pána z titulky, jak přechází po mostě Legií a pohledem se loučí s Novým Městem. Další záběry pak dokumentují průběh cesty k divadlu. Autorkou většiny snímků je mladá fotografka Alžběta Jungrová. Postava tajemného němého pána se ovšem objevila i v některých inscenacích Švandova divadla, například On v projektech Merlin: Zrození a Merlin: Grál.
Autor a režisér Dodo Gombár nechal přehrát Mária Čermáka příběh Pána z titulky prakticky beze slov. Verbální rámec mu dodávají pouze tři dopisy přednesené Kamilem Halbichem, z nichž prostřední je ohlasem na internetovou výzvu divadla ke zpracování vlastní verze cesty hrdiny z plakátů. Jeho autorkou je Šárka S.
Představení se odehrává ve Studiu Švandova divadla. V jeho středu je umístěno molo zakončené pódiem a dřevěnou deskou, na niž Mário Čermák v úvodu přibíjí plakáty se svou tváří. Hlediště se plní diváky i členy místního souboru a tak se nezdá ani moc zvláštní, že když jeden z návštěvníků – Kamil Halbich – při zhasínání světel stále špitá, je za trest vyzván, aby přečetl první text. Je to dopis na rozloučenou. Vyznání připomíná postavu Nicka 666 ze hry Gottland, jenž se stejně jako hrdina této inscenace upálí na protest proti Systému a lhostejnosti svého okolí. Nejprve je divákům zrekapitulován příběh z celoročního cyklu fotografií – cesta na druhý břeh Vltavy, setkání s divadelním světem, polití hořlavinou a zážeh. Provedení je efektní a dynamické – postava procházející po molu je osvětlována právě v těch pózách, které známe z plakátů. Doprovod tvoří hudba (a další zvukové efekty) houslistky a zpěvačky Gabriely Vermelho v živém provedení komorního tria.
Následuje stěžejní část inscenace – Pán z titulky (Satanicus) odkrývá svůj vnitřní svět, bitvy se sebou samým, neklid a snahu nenechat se semlít. Mário Čermák se pohybuje na rozhraní tance a pantomimy (choreografie Linda Fernandez Saez) s lehkostí bývalého sólisty Baletu Národního divadla. Jeho fyzické nasazení koresponduje s vášnivým bojem uvnitř postavy. Navíc v komorním Studiu sedí diváci prakticky na dotek od scény, Satanicus se jim vzdaluje maximálně na šířku chodníku, což umocňuje prožitek intimní zpovědi potulného podivína. Expresivitu této role ještě podporuje scéna, při níž Pán z titulky „zvrací na obou březích“, tedy po obou stranách mola. Jed z duše se mu však vyloučit nepodařilo, a tak Satanicus spěje k nevyhnutelnému konci. Světla rudnou, Pán tančí v ohnivé agónii, tma. Když se jeviště opět osvětlí, stojí na něm místo černě oděného Mária Čermáka tanečnice a choreografka Linda Fernandez Saez. Je celá v bílém. Symbolizuje svěží, nově zrozenou naději. Tančí sólo nazvané Druhý dech, což je název nadcházející divadelní sezóny Švandova divadla. Inscenace končí četbou posledního dopisu, tentokrát s optimistickou vyhlídkou věcí příštích.
Upálení Satanica 666 se příliš nehodí k rozpracování do velkého inscenačního projektu, jak slibují divácky úspěšným počinům tvůrci Hyde Parku, bylo ale příjemnou tečkou za sezónou 2010/2011 a předzvěstí zajímavých projektů, které v té následující představí Dodo Gombár na smíchovských prknech.
Komentáře k článku: Poslední dech loňské sezony
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
