Pražský divadelní mainstream neskoná
Zhruba před rokem jsem tu vydával své soukromé svědectví z návštěv divadel Rokoko a ABC, přináležejících k celku Městských divadel pražských. V souvislosti s posledními dvěma premiérami se i letos hodlám krátce zamyslet nad sezonou, pomalu se blížící do finále. Nejambicióznější počin, střetnutí režiséra Petra Svojtky s jednou z nejnáročnějších tragédií světového dramatického repertoáru, Shakespearovým Králem Learem, reflektovala v DN už kolegyně Jana Paterová, já kromě této inscenace viděl již po premiérách trochu uleželé počiny, konverzačku Konečně šťastná Lucindy Coxonové (režie Petr Svojtka) a renesanční kratochvíli Astrolog (autorem původního textu je Giovanni Battista Della Porta, k obrazu svému ho upravil Nikolaj Penev).
Dychtivé pročítání kuponových knížek v inscenaci Viktor K. (Hanuš Bor, Veronika Janků, Viktor Dvořák, Radim Kalvoda, Jiří Hána a Aleš Procházka) FOTO ALENA HRBKOVÁ
Provoz týdny po premiérách
V zemi svého vzniku prý velmi úspěšná hra Coxonové líčí trampoty ženy nižšího středního věku (s rodiči, manželem, přáteli), je přiměřeně vtipná a vyznačuje se – kromě trochu nejasného, málo vypointovaného závěru – znaky řemeslně dobře napsaného textu. Solidně zahraná inscenace na pražském jevišti dala v této „ženské“ hře vyniknout překvapivě především mužské složce trupy (Luboš Veselý, Aleš Procházka, Pavel Juřica i – oproti shakespearovskému Glosterovi dobře obsazený – Vladimír Čech). Na inscenaci mi vadilo trochu pomalejší tempo, spojené s klopotnými přestavbami na scéně Jaroslava Milfajta.
Astrologa zato považuji – nerad používám tak silná slova – za zážitek otřesný. Nic proti balkánskému hudebnímu rámci ani četným „bulvárním“ aktualizacím, kdyby to vše alespoň bylo navěšeno na základní, pevné struktuře inscenace! Jednotlivá čísla, plná drastické komiky, stojí vedle sebe často osamocena, příběh jako takový se vyjevuje jen tu a tam, a to hodně nespojitě. Dýchat se dalo při šarmantních výstupech Jiřího Hány v titulní roli, ojedinělou perlou bylo vyprávění Pandolfa – Jaroslava Vlacha o Červené Karkulce. Tato „přidaná hodnota“ však mohla být aplikována v jakékoli jiné taškařici. Některé výkony (opravdu nemyslím všechny ostatní) tu však písemně připomínat nechci, mohlo by to být na žalobu za urážku na cti.
Odvážné zralé ženy
Kalendář s (polo)akty známých českých hereček, které už mají za sebou kus profesionální kariéry, se objevil na sklonku minulého roku, to aby mohl plnit svou přirozenou nástěnnou funkci. Nejde však o protagonistek dvanáct, ale šest, takže každá se objevuje na dvou snímcích a jsou jí přiděleny vždy dva měsíce. Brzy se vyjevilo, že tato „reklamní kampaň“ předznamenává uvedení hry Tima Firtha Holky z kalendáře, kterou nastudoval v Divadle ABC ředitel MDP Ondřej Zajíc. Čtyři z šesti aktérek (Dana Batulková, Radka Fiedlerová, Veronika Gajerová, Jitka Smutná) jsou členkami souboru, Kateřina Macháčková a Lenka Termerová v inscenaci i na kalendáři hostují.
Nejprve byl film (Calendar Girls z roku 2003 jsou prý sedmým nejúspěšnějším britským snímkem všech dob), až pak vznikla divadelní hra. Obdobný postup jako u pánského pandánu Donaha!, ten má však přece jenom lepší scénář. Hra by se dala označit jako trojdílná, i když přestávku má dlouhá inscenace (tři a čtvrt hodiny) jenom jednu. Nejprve se seznamujeme s bizarním venkovským dámským spolkem, jehož jádro tvoří oněch šest odvážných, visících už v lecjaké české domácnosti. Pravidelně se scházejí, velí jim Marie (Hana Doulová), zabývají se vokálními aktivitami (Cora v podání Radky Fiedlerové je totiž profesionální varhanice), program jejich setkávání zpestřují také přednášky na bizarní témata, jako častá lektorka vystupuje distinguovaně somnambulní Brenda (Luba Skořepová). Z lehce humorného úvodu se story brzy převrací do jímavého umírání pana Johna Clarka (Jan Vlasák), manžela jedné ze sexteta. Dámy si všimly, že nemocnice, kde byl hospitalizován, není dostatečně vybavena stran pohodlí pacientů i jejich návštěv, rozhodnou se – jako poctu Johnově památce – pořídit do nemocnice sedačku. Náklady na ni má vynést prodej kalendáře, na němž budou dámy „choulostivě“ vyfotografovány.
Pořizování všech (!) šesti snímků tvoří další, stylově zcela odlišnou část hry i inscenace, při premiéře se při všech svlékáních a různých pikantních „zakrýváních“ tleskalo. Na jevišti naštěstí vystupuje šest velmi solidních hereček, takže k zásadním trapnostem nedojde, ale dovedu si představit, jak by mohla produkce v podání slabších protagonistek dopadnout. Spíš estráda než divadelní inscenace je to však při těchto výstupech tak jako tak. Kromě uměřeného projevu dam – jen Veronika Gajerová s Kateřinou Macháčkovou možná víc „tlačí na pilu“, mají ovšem předepsány temperamentnější postavy – zaujme Pavel Juřica v přesné studii stydlivého fotografa. Po přestávce dochází mezi ženami k mírnějším konfliktům, to když jejich v podstatě charitativní akci chce zneužít reklama pro další „hanbaté“ focení, postoj hrdinek k etice i ekonomice je poněkud rozdílný. Také se poměrně pozdě začíná vyjevovat jejich psychosociální zázemí, herečky – nic proti tomu, jak – se začínají rozehrávat i vychutnávat dramatické pauzy v minutách, kdy už mnohý sezením „rozlámaný“ divák pokukuje po hodinkách či mobilu v tichém režimu.
Moje knížko, kde tě mám?
V žánru politická satira jako by současné vedení MDP chtělo poněkud saturovat prázdno, které v tomto prostoru zůstalo po bývalé trupě, shromážděné kolem – nyní kladenského – Tomáše Svobody. Režisér Petr Svojtka, dramaturg Jiří Janků a choreograf Martin Pacek přicházejí s kabaretem, opulentně pojmenovaným Viktor K. aneb Český národ neskoná. Příběh ekonomického šíbra, žijícího nyní vlastně z donucení na atraktivních Bahamách, posloužil tvůrcům k recesistické podívané, která nese znaky studentského kabaretu. Jako bych se divácky vrátil k počátkům seskupení CD 94, kde Janků a Svojtka začínali (ostatně i ve Viktorovi K. účinkující herci Veronika Janků a Radim Kalvoda). Inscenace nese „mladistvé“ přednosti i nedostatky, které se s oním obdobím spojují: scénář je sice mírně kostrbatý, v řadě momentů ovšem velmi svěží. Nelze však pominout problematickou originalitu kusu, diskuse mezi Viktorovými duchovními – a překvapivě i ekonomickými – protektory svatým Václavem (Hanuš Bor), Janem Husem (Viktor Dvořák) a Janem Ámosem Komenským (Jiří Hána) nemůže nepřipomenout cimrmanovské České nebe.
A příběh? Viktor (Vasil Fridrich), obšťastňovaný svou dominantní matkou (Veronika Janků) střídajícími se novými „tatínky“ (proměnlivý Aleš Procházka), je trojicí českých historických celebrit vyslán na duchovně-ekonomickou misi na Harvard, kde však studijně na rozdíl od Baracka Obamy (v další z rolí Viktor Dvořák) neuspěje, budoucí americký prezident se navíc ožení s Viktorovou platonickou láskou Michelle (Veronika Kubařová), cesta K. (plné příjmení slavného dobrodruha není v inscenaci ani jednou vysloveno) pak vede přes rodné Čechy, Kypr a Azerbájdžán až na Bahamy, azerbájdžánská nafta má zázračné účinky na zažívání, potenci i kožní problémy… Do toho jsou inscenačně aplikovány postupy z kultovních titulů popkultury (Hvězdné války, Harry Potter), Fridrichův Viktor si – dobře – zazpívá slavný song Moje knížko, kde tě mám? z muzikálu Bídníci (jde pochopitelně o knížku kuponovou). Na maškarní party, kde se Viktorovi podaří zbohatlíkům vnutit kupony na azerbájdžánskou naftu, se pohybují Shrek, Mickey Mouse, paní Simpsonová, Viktor sám perlí v masce Ferdy mravence.
V této absurdně groteskní pohádce, kde je leccos dovoleno, zaujmou i taneční čísla, jedno logicky na pinkfloydovský song Money (slyšel jsem z pražského jeviště po Ksichtu Divadla Bez zábradlí však zakrátko už podruhé), jiné charakterizuje vtipným řeckým tanečkem kyperskou lokalitu. Druhá část inscenace je hutnější a lepší, všichni herci hrají v neuvěřitelné formě, kromě Fridricha v titulní postavě mají ostatní mnoho interpretačních úkolů (hodně rolí v mnoha převlecích). Lahůdkami dílka – kromě také slabších míst – jsou především šťavnatá kreace Aleše Procházky v epizodě azerbájdžánského prezidenta a vykreslení zběsile kverulantského Petra Radimem Kalvodou. Jeho role, trochu připomínající osobnost stále ve volbách kandidujícího Petra Cibulky, kulminuje v nejlepším čísle této kabaretní inscenace, přibližujícím televizní „politickou“ talkshow. Ta vyvrcholí kverulantovým vyvedením a moderátorovým marným zakrýváním ve studiu spontánně propuknuvší soulože.
Městská divadla pražská se snaží uspokojit a přivábit na svá jeviště široké spektrum publika, v jejich hereckých šatnách mají svá místa někteří velmi dobří aktéři. Inscenace nejsou „děleny“ na žánry podle divadelních sálů s jejich geniem loci, ale jaksi podle velikosti. To bude – kromě proměnlivé umělecké úrovně jednotlivých inscenací – také jeden z problémů při řízení dvousálového a jednosouborového kolosu.
Městská divadlo pražská – ABC – Tim Firth: Holky z kalendáře. Překlad Pavel Dominik. Režie Ondřej Zajíc, scéna Tomáš Moravec, kostýmy Michaela Červenková, dramaturgie Věra Mašková, hudební spolupráce Michal Potoček. Česká premiéra 19. března 2011.
Městská divadla pražská – Rokoko – Jiří Janků, Martin Pacek, Petr Svojtka: Viktor K. aneb Český národ neskoná. Režie Petr Svojtka, výprava Kateřina Hájková, choreografie Martin Pacek, dramaturgie Jiří Janků, hudební spolupráce Dominik Renč. Premiéra 26. března 2011.
Komentáře k článku: Pražský divadelní mainstream neskoná
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
rahtkge
vhysh4 ngfxoqlsglxg, [url=http://znvvgeoikorw.com/]znvvgeoikorw[/url], [link=http://xovzxntfywmk.com/]xovzxntfywmk[/link], http://hhfptumspccy.com/
08.11.2011 (7.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Gidravzo
cragaldel, Online TRAMADOL Cod Shipping To Florida, >:OO, TRAMADOL Hcl Definition, 723528, Site About TRAMADOL Threw, :-[[, Ultram Drugs, >:)), Long Term Effects Of Ultram, akt, TRAMADOL Pharmacy Order, :-OOO, TRAMADOL Pet Medicine, 043, TRAMADOL Kentucky, 260754, Codeine TRAMADOL Doses Equivalent, 1829, Buy TRAMADOL With Paypal, %DDD,
06.12.2011 (12.47), , Trvalý odkaz komentáře,