Romeo a Julie s motýlími křídly
Letní shakespearovské slavnosti nabízejí jako svou letošní premiéru tragédii Romeo a Julie v režii dua Martin Kukučka/Lukáš Trpišovský alias SKUTR. Hra se na Pražský hrad vrací po dvanácti letech.
Tereza Voříšková a Jan Sklenář. FOTO VIKTOR KRONBAUER
V roce 2004 ji zde uvedl režisér Martin Huba s Jiřím Hájkem (alt. Ladislav Hampl) a Kateřinou Čapkovou (alt. Zuzana Vejvodová). V roce 2010 pak ještě v rámci LSS v Ostravě režisér Pavel Šimák s Markem Holým a Terezou Dočkalovou. A vrátili se i režiséři. Duo SKUTR před dvěma lety – v roce 2013 – pro LSS s úspěchem připravilo fantasy komedii Sen noci svatojánské.
Téma první velké lásky je přesně pro nás – Martina romantika a mne skeptika. A stejně tak je rozkročena i Shakespearova hra. Zpočátku romantika, v závěru drama s velkou skepsí možnosti naplnění lásky v našem světě. Zpočátku komedie, v závěru tragédie s velkým vykoupením, řekl o inscenaci jeden z režisérského dua, Lukáš Trpišovský. Přesně taková i ve výsledku je.
Tak trochu pohádka, tak trochu moralita, tak trochu podobenství. (Tereza Voříšková /Julie/ a Naďa Konvalinková /Chůva/) FOTO PATRIK BORECKÝ
Příběh se odehrává se v dobově nevymezeném bezčasí, jakoby mimo realitu, v zimní zahradě pod skleněným příkrovem a obklopené velkými skleněnými tabulemi. Není to ale ani sen. Spíš hra. Hra na lásku a na život. Tak trochu pohádka, tak trochu moralita, tak trochu podobenství. Anebo možná… probouzení ze sna. Jako by nám příběh vyprávěl a s postavami manipuloval herec Miroslav Zavičár, jenž je neustále na scéně přítomen. Ztvárňuje několik rolí. Nejčastěji Knížete, veronského vládce, ale v některých chvílích i Romeova sluhu Baltazara či lékárníka, co přináší Romeovi jed. Dění komentuje jako zástupce Chóru a současně coby neviditelný, tajemný osud či spíš temný vykonavatel podvědomých představ a snů. Tak do něj i místy zasahuje a postavy ovládá.
Herci interpretují své postavy plné vášní, s plným nasazením. FOTO PATRIK BORECKÝ
Herci interpretují své postavy plné vášní, s velkým nasazením, přitom však s nadhledem a mírnou nadsázkou. S maximálním gustem a mnohdy až bláznivě rozehrávají řadu situací, když však jejich part skončí a postava umře, zůstávají na jevišti. Usedají ke stolku, pijí kávu a dění nadále – v přátelském hovoru mezi sebou – sledují a komentují.
Režiséři text v řadě míst „ohoblovali“ až na kost. Vypadla spousta i slavných pasáží – například balkónová scéna tak zcela ztratila kouzlo prvního doteku lásky a zamilování – což ale naštěstí nevadí, neb dramatičnost ani humor se neztrácejí. Vyniká herecká nápaditost a živost a v důsledku se ke konci dostavuje i romantika. Romeo Jana Sklenáře se neustále pohybuje jakoby ve stínu smrti. Je spíše tázajícím se, bolestínským Hamletem než vášnivým a spontánním Romeem. Naopak Julie Terezy Voříškové (alt. Marie Poulová) je naivní dívenka, jíž jsou dívčí střevíce ještě velké. Na jeviště v nich vcupitá s dětskými motýlími křídly na zádech, jako by jí bylo skutečně – Shakespearem předepsaných – čtrnáct. Jejich setkání je pro ně vlastně prvním skutečným dotykem s citem, s nímž si ale nevědí rady.
Svět dospělých je režiséry nahlížen jako svět přetvářky a poživačnosti (Jakub Gottwald /Tybalt/, Jiří Vyorálek /Kapulet/ a Miroslav Zavičár /Kníže/). FOTO PATRIK BORECKÝ
Svět dospělých, ať už rodiny Monteků či Kapuletů včetně Parise, je režiséry nahlížen jako svět pitoreskní přetvářky a směšné poživačnosti. Právě jemu se Merkucio Petra Vančury, Benvolio Jana Ciny, Tybalt Jakuba Gottwalda a samozřejmě Romeo s Julií – vzpírají nepřijímajíce jeho pravidla a žijící ještě ve svých, naivních, plně teenagerovských. Hašteří se mezi sebou, hrají si, provokují se, nezávazně třeští. Jejich úmrtí nejsou skutečná. Jsou to jen vstupy do dospělosti. Z kukel se klubou motýli…
Vše zasazují do rámu elegantních scénických obrazů, divácky vděčného herectví, řady tanečních scén a výrazné hudby. FOTO VIKTOR KRONBAUER
SKUTR se nesnaží o výrazně nové, „revoluční“ přepsání příběhu a interpretace jeho postav. Základní Shakespearovo schéma je pro ně základem pro zábavu, z níž každý si může odnést, co sám chce. Vše zasazují do rámu elegantních scénických obrazů, divácky vděčného herectví, řady tanečních scén a výrazné hudby. Tak trochu evokují excentrická sedmdesátá léta XX. století s bizarními kostýmy a parukami, hudbou v rytmu disco a světlem elektrických zářivek, z nichž je vytvořen i kříž nad kaplí a lustr nad stolem.
Romeo a Julie na Pražském hradě je inscenace svižná, vtipná, zábavná, přitom jsou v ní i ostny bolesti, doteky smrti a poznání (Saša Rašilov /Vavřinec/, Jan Sklenář a Tereza Voříšková). FOTO PATRIK BORECKÝ
Je radost vidět Jiřího Vyorálka jako obstarožního Kapuleta, kterého jeho žena podvádí s Parisem a který raději se svým synovcem honí po Veroně Romea a jeho družinu, Naďu Konvalinkovou jako Chůvu spouštějící se po tyči ze schodů a přisávající Julii k svým prsům, či Sašu Rašilova jako zfetovaného mnicha Vavřince. Zrovna tak jako ostatní herce. Svěžest a lehkost dodávají inscenaci i s nadhledem pojatá taneční čísla, jež připravil choreograf Jan Kodet a jež jsou ozvukem slavných sborů Jerome Robbinse z filmu West Side Story.
Romeo a Julie na Pražském hradě je inscenace svižná, vtipná, zábavná, přitom jsou v ní i ostny bolesti, doteky smrti a poznání. Romeo a Julie dlí v každém z nás, dokud jsme motýlími larvami… Co ale až se proměníme v motýly? Jací budeme, či jsme?
/Recenze vyšla 2. 7. v deníku E15: Při inscenaci proslulé tradégie vsadilo duo SKUTR na hravost, nabízíme nezkrácenou a autorem v detailech aktualizovanou verzi/
LSS – William Shakespeare: Romeo a Julie. Překlad Martin Hilský, režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), scéna Jakub Kopecký, kostýmy Linda Boráros, hudba Petr Kaláb, choreografie Jan Kodet. Psáno z premiéry 26. června v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu.
Komentáře k článku: Romeo a Julie s motýlími křídly
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
