Lepší nic než něco
Divadelní soubor Company.cz pokračuje ve svém plánu seznamovat české publikum s polskou dramatikou. Nyní uvedl v režii Gabriela Gietzkého ryzí komedii, divácky a intelektuálně nenáročný Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce. Autorem textu je dramatik Bogusław Schaeffer (1929), jehož avantgardní kusy jsou v Polsku velmi oblíbené.
Schaeffer poskytuje velký prostor improvizaci a má smysl pro klauniádu a absurdní situace. To vše tvoří obsah i jeho Scénáře pro tři… Tři herce, z nichž vlastně nikdo hercem není. Miruš (Michal Nosek) je režisér, vystudoval muzikál na JAMU, dostal na celou akci velký grant a neustále se snaží dostat do hloubky předloženého textu. Míša (Michal Slaný) je malíř, který si myslí, že má ohromný talent na vše, plánuje divadlo s nahými ženami a nahými dětmi a tři čtvrtiny představení v podstatě proležel. A Jašek (Jan Hofman) je skladatel, hipster, pořád něco „žere“ a neustále popichuje Miruše. Za celou dobu se nevysvětlí, proč zrovna tihle tři mají zkoušet jakousi pochybnou hru, z níž se nám odkryjí pouze tři repliky: Nikodéme, četl jsem dnes matafyziku od Heideggera a vůbec jsem ji nepochopil. A četl jsi ji soustředeně, Norberte? Četl, a přesto jsem nic nepochopil. Přesto se tato nepředpokládaná trojice umělců pouští do díla. Nebo aspoň pustit chce.
Hned první scéna ukazuje, jak je vůbec náročné sejít se a začít pracovat. Opakující se motiv herců sledujících své hodinky, kteří jednotlivě přicházejí na zkoušky, na nichž se spolu nikdy nesejdou, a když už, tak jen ve spěchu, je jakýmsi refrénem a zároveň asi nejpodařenějším prvkem celé inscenace: má nápad a jasné sdělení, že s ubývajícím časem mizí i chuť něco tvořit. A hlavně nenudí ani po několikerém zopakování.
To se bohužel o zbytku inscenace říct nedá. Přitom začátek je poměrně dynamický, střídají se v něm někdy i velmi vtipné dialogy, a když člověk přestane doufat, že mu to celé přinese nějaký fenomenální divadelní zážitek a pochopí, že se to děje jen pro jeho pobavení, pak se skutečně začne bavit. Ovšem jen do chvíle, než režisér začne své herce nutit stále znovu opakovat stále tutéž scénu s Norbertem a Nikodémem. Jednak Noskovi role režiséra příliš nesedla – jeho výbušné momenty, kdy má dát najevo svoji zdeptanost z neschopnosti herců, jsou redukované jen na absurdní sled nadávek. Improvizační část, kdy se mají herci jako rozehrát a své role Norberta a Nikodéma hrát v nejpodivnějších polohách, je vtipná asi tak první dvě minuty. Ty další jsou už skutečně navíc, zřejmě jen z důvodu naplnění minimálního času hodiny a půl, který se i tak zdál až nepříjemně dlouhý. Celá „legrace“ vrcholí poměrně otravnou scénou, v níž se trojice neschopných herců-postav jen furiantsky předhání v dokazování svých minulých úspěchů (kdo s kým byl kde vyfocen).
Nemá smysl vyjmenovávat všechny dílčí scény, některé povedenější, jiné méně, jejichž smyslem bylo vlastně naplnit představu, že jakékoli tvoření, jakékoli pokusy o „něco“ jsou z valné většiny často nesmyslným mrháním času. Dohromady to i přes deklarovanou avantgardnost prostě skřípalo. Tam, kde mělo být představení hravé, bylo spíše vydřené, a kde zas mělo být trochu propracovnější, bylo léžerní. A tak když už se zde pracuje i s Heideggerovou metafyzikou, nezbývá mi, než se v jeho duchu nezeptat: Proč je vůbec něco, a ne raději nic?
Divadlo Company.cz – Bogusław Schaeffer: Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce. Překlad Eva Bergerová. Režie Gabriel Gietzky, dramaturgie Markéta Bidlasová. Premiéra 2. května 2013 v Divadle Komedie.
Komentáře k článku: Lepší nic než něco
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
