Souboj pohlaví bez vášně
Povídce F. M. Dostojevského Něžná se na brněnských jevištích očividně zalíbilo. Již několik let se její adaptace úspěšně reprízuje v Divadle U stolu, kde stojí na citlivých a jemně odstíněných výkonech Petry Bučkové a Jana Kolaříka. Nyní ji na svou scénu přivedl i BuranTeatr. Umělecký šéf Juraj Augustína vytvořil inscenaci Něžná (pohybové sólo pro dva), která však vedle starší souputnice vypadá jako chudší příbuzná.
Něžná je intimní výpovědí o nešťastném vztahu a potřebě ničit jeden druhého i sám sebe. FOTO ARCHIV DIVADLA
Příběh dvou lidí, kteří se nikdy nenacházejí na stejné emoční frekvenci a nedovedou spolu komunikovat bez her, naschválů, záhadností a našeptávání svých vnitřních démonů nenabízí prostor pro radikální reinterpretace. Ve světle tragického konce hlavní hrdinky přítomném v textu i v inscenaci od samého počátku lze především znovu a znovu zkoumat pohnutky a hlubiny nitra obou jedinců.
Augustínovy inscenace prý měla vyprávění posunout do žánru grotesky a stavět na pohybovém vyjádření. Obé nicméně zůstává na půli cesty. Snaha o zemitý až morbidní humor dopadá hluše a působí spíše jako bič na těžce vydobyté střípky intimity. Groteskno coby úhel pohledu pak samozřejmě zplošťuje oba charaktery, částečně je vyvazuje z dušezpytné cesty předlohy. Režijní řešení ovšem za tento úbytek nenabízí žádnou náhradu. Nepřináší ani účinnou a přesnou zkratku, jež by z dvojice udělala pár typizovaných figurek, nad nimiž by mohl divák mít nadhled a smát se jim.
Pohybová složka se povětšinou omezuje na běhání, utíkání jedné postavy před druhou. Motivace tohoto konání je jasná, leč prostý pohyb bez hlubšího promyšlení a určité estetizace postrádá poutavost, především v dalších a dalších opakováních. Zbytek choreografie se opírá o práci se dvěma kovovými židlemi, jaká se uplatnila již v předchozí režisérově inscenaci Šlabikář, kde nicméně se jí dařilo o mnoho lépe.
Opakování se vůbec stává leitmotivem Něžné. Vracejí se slova, věty i delší repliky. Vracejí se nových kontextů a nových situací, ale tato skutečnost se do nich otiskuje jen pramálo. Publikum si je vědomo, že by vyřčené mělo mít jiný podtext, rozehrávat nové významy, jenže herci ani režisér toho nevyužívají. Především ve chvílích, kdy jedna věta zazní víckrát po sobě, se plně projevuje neexistující proměna atmosféry, proměna důrazu či emocí. Herecké výkony obou představitelů (David Tchelidze a Alžběta Vaculčiaková) kvůli tomu vyznívají ploše. Bohužel nedosahují k velkému citovému a duševnímu rozpětí textu a málo zevrubné režijní vedení tento nedostatek ještě posiluje.
Celkové koncepci nepomáhají ani poněkud naivistické projekce dvou bílou linkou zpodobených ptáčků ve vzájemných interakcích, jež kopírují náladu na scéně. Stejně tak spíše nadbytečně působí zapojení titulků, které buď replikují právě vyřčené a dávají mu delší trvanlivost, nebo popisují citový či fyzický stav obou postav. Tím ovšem vnáší do inscenace alespoň několik vtipných momentů.
Inscenaci se tak nakonec nedaří nalézt nové prostředky vyjádření, ani nové nuance, ale ani kvalitně oživit ty již objevené. Dílo trpí přemírou pokusů vyjádřit se originálně a uměle stupňovat atmosféru, což nakonec překryje i těch několik příjemných momentů. Nepíše se mi to lehce, ale BuranTeatr mě ani tentokrát neoslovil, nenadchl, nepobouřil. A to mě u divadla, jehož osazenstvo by mělo být mým generačním souputníkem, mrzí dvojnásob.
BuranTeatr – F. M. Dostojevskij, J. Augustín, S. Machačová: Něžná. Režie a scéna Juraj Augustín, dramaturgie Sabina Machačová, kostýmy Hynek Petrželka, hudba Ondřej Kalužák, projekce Simona Vaškovičová, Tomáš Tušer. Hrají Alžběta Vaculčiaková, David Tchelidze. Premiéra 14. ledna 2017. (Psáno z reprízy 28. února 2017.)
Komentáře k článku: Souboj pohlaví bez vášně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
