Hlavouni a lahváče
Festival Nultý bod, který chce být platformou pro fyzické a taneční divadlo, uvedl předpremiéru Spitfire Company – inscenace Antiwords, scénický tvar odvozený (nejen) od Audience Václava Havla. Premiéra se uskuteční v září ve Washingtonu v rámci festivalu Mutual Inspirations, pořádaný našimi oficiálními místy, který se v tomto roce zaměří na tvorbu Václava Havla.
Miřenka Čechová a Jindřiška Křivánková v hlavových maskách, které jsou uplatněny jako aspekt hrůzné beztvářnosti totality. FOTO MICHAL HANČOVSKÝ
Tvůrci – režisér Petr Boháč s performerkami Miřenkou Čechovou a Jindřiškou Křivánkovou, přistoupili k Havlovu textu bez piety; jakákoliv idolatrie divadlu nesluší. Režisér tahá čerta za ocas dost. Je dalek politické korektnosti, také však prolamuje žánry, a nehodlá ctít ani etiketu americké společnosti, kde se premiéra nového opusu odehraje za poměrně oficiálních okolností. Je však třeba vzít v úvahu, že Spitfire Company měla už za oceánem úspěšné entrée, že Miřenka Čechová si udělala jméno v New Yorku, a tak Boháčovo chucpe má šanci projít. No, uvidíme, jaký smysl pro humor Američané a naše oficiální místa předvedou.
Image inscenace je směsí stylizace a naturalismu. Performerky se dostavily na scénu v keckách, pánských kalhotách a proletářských bílých tílkách se síťovkami s lahváči v jedné ruce, pod druhou paží s kovově natřenými, realisticky vyvedenými hlavami nadměrné velikosti. S těmito posléze nasazenými hlavovými maskami se performerky stávají klony Leninů či podobných kreatur. Mezi oběma hlavouny a za generálního basu periodicky otevíraných a chlastaných lahváčů se odehraje dialog, opřený o vybrané věty z Havlova textu. Stůl, dvě židle, basy s lahváči. Chudé divadlo. Obě velké loutky hlavounů si občas vyměňují místa u stolu; už to není havlovské guth-jarkovské schéma „slušní my a blbí oni“, dnes je to drsnější protokol – „kdo je vlastně kým v této kloace“? Havlova Audience před námi vyvstala jako loutkový text, pokud jím ovšem už vždy nebyla.
Repliky se vracejí jako ze zaseklého gramofonu, karikaturní a plastická gesta performerek udělují oficiózně bronzovým hlavám odstíněnou paletu významů, jejichž sarkastické detaily mladé publikum detailně odezírá a odměňuje. Tím spíše, že výraz masky je v pohybu neprognostikovatelný a překvapivý jako změna konfigurace pouťového kaleidoskopu. Neprognostikovatelná je také paralelní – „kaskadérská“ linie. Performerky po každém výstupu zvednou masku jako hledí a házejí do sebe lahváče, cachtají kolem sebe pivem, a jakkoli i švindlují, musí zápolit s narůstající opilostí.
Základní obraz je zmar a banalita, o to přilnavější, oč každodennější. Spodní temné zabarvení vydechují masky i tím, že jsou převzaté z jedné z předešlých inscenací Spitfire Comp., příběhu vraždy Milady Horákové Procesy 10/48/7830, která se odehrávala v soudní síni na Pankráci, v němž byly hlavové masky uplatněny jako aspekt hrůzné beztvářnosti totality. Dnes si však prožitek tragédie nezasloužíme; ve zpětném zrcátku Spitfirů poskakuje kolem zacyklených Havlových replik vamberská krajka hlasu Karla Gotta s Včelkou Májou. Toto jsou skutečné hymny českého národa.
Nová inscenace je tak i obrazem výchovy dítěte svého věku v Čechách. Na líci doby Gott, na rubu Havel, na líci Havel, na rubu Gott. Jak havlovské repliky, tak gottovské hymny jsou hmotou, kterou sochařsky hnětou obě performerky svým fyzickým a gestickým projevem. Pod úlisným dohledem hlavounských masek, které vězí na jejich hlavách, modelují zacyklená gesta. Plasticky, v hyperbole a s precizní ironií odlévají tělesné vzorky dotěrnosti, blábolivosti a pokleslosti, aniž by pozbyly spirálovitou vláčnost a šarm tanečního pohybu. Orgie pohybového sarkasmu inspiruje však hymnik Karel Gott, performerka mu vášnivě a se sžíravým pochopením jeho estetiky zatančí na stole moc i čest a slávu, amen.
Princip zacykleného opakování replik opileckých blábolů, opakování stejných gest i stereotypních situací plynule přechází do enumerativního stylu lidových hospodských výkonů; forma představení je také příčným žánrem lidové frašky a happeningu či spíše gargantuovské sázky. Vždyť vedle vytvoření vysoce teatrálního tvaru prostředky chudého divadla mají performerky paralelní úkol ožrat se pivem jako prase. Trumfovaly se v tom, otvírák na krku na šňůrce jako děti klíče (zde obezřetné opatření proti narůstající opilosti). Početné mladé publikum festivalu Nultý bod, v jehož rámci se premiéra konala, více než ochotné podpořit každou lumpárnu, hurónsky kvitovalo gargantuovské pivní výkony performerek.
Organizátoři Mutual Inspirations v Americe měli zajisté na mysli hommage Václavu Havlovi. Jeden z mála státníků, za které se nemusíme stydět, to celkem nepotřebuje. Proto je čestné a autentické, že skupina Spitfire nabídku k vytvoření příležitostné poezie a službě autorovi proměnila na provokaci bez servítků a slitování.
Spitfire Company a Sivan Eldar: Antiwords. Koncept: Miřenka Čechová, Petr Boháč, režie Petr Boháč, masky Paulina Skavova, hudba Sivan Eldar. Pražská předpremiéra 16. července 2013 v Divadle v Celetné. Premiéra ve Washingtonu 21. září 2013.
Komentáře k článku: Hlavouni a lahváče
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
