Zemřel Prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc.
Prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc.
19. 11. 1931 Bílovice nad Svitavou – 3. 5. 2014 Brno
Český teatrolog, divadelní historik, teoretik a kritik, dramaturg a pedagog. Vystudoval reálné gymnázium v Brně (1945–51). V letech 1951–55 studoval na katedře dramaturgie a divadelní vědy JAMU v Brně. Po ukončení studií byl zaměstnán jako dramaturg Krajského divadla v Brně (Divadlo bratří Mrštíků, dnes Městské divadlo, 1954-59). Doktorátu filozofie dosáhl na Filozofické fakultě UK. V letech 1959–67 pracoval jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla v Brně, kde spoluvytvářel program epického a lyrického, politicky angažovaného divadla, inspirovaného českou a světovou avantgardou. Od roku 1958 až do roku 1971 vyučoval na JAMU. V září roku 1967 založil se svými žáky JAMU Peterem Scherhauferem, Evou Tálskou a Zdeňkem Pospíšilem Divadlo Husa na provázku (Divadlo na provázku), kde do poloviny roku 1972 působil jako umělecký vedoucí a dramaturg. Byl iniciátorem jejího programu tzv. „nepravidelné“ dramaturgie.
Souběžně se od konce padesátých let věnoval práci divadelně teoretické a historické, od roku 1963 jako vědecký pracovník Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV v Praze. Jako teatrolog soustředil svou pozornost k vývoji českého divadla XIX. stol. a k českému divadlu doby první a druhé republiky a německé okupace, zejména pak k problematice české divadelní avantgardy.
Kromě prací vydaných jako součást velkých kolektivních děl (Dějiny českého divadla svazek II. a IV., Národní divadlo a jeho předchůdci, Encyklopedie českých divadel, Postavy brněnského jeviště), vydal řadu knižních monografií (Poetické divadlo E.F.Buriana, Inscenační tvorba E.F.Buriana 1939-1941, E.F.Burian a jeho program poetického divadla, O nové divadlo, Umění režie, Řečí světla, Více než hry).
Od roku 1958 působil jako pedagog na divadelní katedře JAMU a od roku 1961 na divadelněvědném oddělení FF MU v Brně. Začátkem 70. let musel tyto posty opustit, ale roku 1990 se po dvacetileté pauze na obě školy vrátil. Na DIFA JAMU do poslední chvíle působil jako pedagog a vědecký pracovník Kabinetu pro výzkum divadla a dramatu.
Zemřel nečekaně.
Komentáře k článku: Zemřel Prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc.
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
DN
Poslední rozloučení
s profesorem Bořivojem Srbou se uskuteční v pondělí 12. května ve 14.45 hodin v obřadní síni brněnského krematoria.
05.05.2014 (16.04), Trvalý odkaz komentáře,
,Alžběta Nagyová
Husa na provázku
se loučí s jedním ze svých zakladatelů…
Bořivoj Srba. Ten, který to všechno založil. Ten, který prásknul dveřmi Státního divadla a šel dělat avantgardu. Ten, kterému se soudruzi v Praze vysmáli a řekli, že v Brně žádná avantgarda nikdy nebyla. Ten, který se s Evou Tálskou v září 67 na lavičce v parku domluvil, že to spustí. Ten, který formuloval pro ně program nepravidelné dramaturgie. Ten, který se nebál žádného divadelního ani nedivadelního textu. Ten, který se nebál. Ten, který byl s námi v Extázi. Ten, který v Domě umění loni v září prohlásil, že avantgarda neslaví. Ten, který tonul v rozpacích. Ten, který byl ironický. Ten, který byl nepravidelný. Ten, který dostal od Zmrzlé růži a políbení. Ten políbený. Ten, který pohrdá vzpomínkami, protože je to vždycky jenom část pravdy. Ten, který všechno, co chtěl říct, řekl v knize, která má sedm set stran a jmenuje se Vykročila husa a vzala člověka na procházku, pojď! Ten, který šel a hořel a zapaloval. Ten, který řekl: Definovat se proti nicotě. Dělat divadlo na hranici! Zemřel?
05.05.2014 (16.28), Trvalý odkaz komentáře,
,Luboš Mareček
Prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc.
patřil k osobnostem, které výrazně ovlivnily vývoj českého divadla i divadelní vědy od poloviny 20. století až po současnost. Výmluvným dokladem tohoto je řada vynikajících vědeckých publikací, např. monumentální monografie zabývající se problematikou českého jevištního výtvarnictví V zahradách Thespidových nebo obsáhlá kniha nazvaná Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď! Jde o úryvek z textu Jiřího Mahena, který se stal mottem divadla a zároveň inspirací pro jeho název. Kniha na více než 650 stránkách shrnuje listinné i obrazové dokumenty a vzpomínky pamětníků. Bořivoj Srba za ni získal jednu z poct 18. ročníku festivalu české alternativy …příští vlna / next wave… v kategorii Publikační čin roku. Profesionální dráha laureáta Ceny města Brna, s nímž spojil celý svůj život, budí obdiv z pozice praktického divadelníka i teoretika.
Seznam teoretických prací spoluzakladatele Divadla na provázku a předního tuzemského teatrologa Bořivoje Srby čítá více než sto třicet položek. Výjimečné jsou v této řadě třeba impozantní monografie o světelném divadle E. F. Buriana a dramatické tvorbě Ludvíka Kundery. Srba v nich vyčerpávajícím způsobem analyzoval tvorbu dvou mimořádných divadelníků, jejichž jména lemují profesní Srbovu dráhu. Byl totiž jedním z iniciátorů a dramaturgem programově výrazné a významné epochy v historii brněnského divadla realizované v činohře Státního divadla zejména v 60. letech. Bořivoj Srba ji jako hlavní dramaturg formoval v letech 1959 – 67. Inspiračními zdroji tohoto programu bylo epické divadlo Bertolta Brechta a poetické divadlo E.F. Buriana. Srba zde se svými spolupracovníky realizoval program neiluzivního, na společenskou problematiku zaměřeného divadla s osobitým metaforickým způsobem vyjadřování. Nejvýrazněji se tento program uskutečnil v inscenacích dramaturgem Srbou inspirovaných původních her Ludvíka Kundery Totální kuropění (1961), Nežert (zakázáno před premiérou v roce 1962), Korzár (1963), Zvědavost (1966), dále v českých premiérách (případně ve významných inscenacích) her Bertolta Brechta Zadržitelný vzestup Artura Uie (1959), Kavkazský křídový kruh (1961), Kulatolebí a špičatolebí (1963), Matka Kuráž (1964), nebo v českých premiérách (případně významných inscenacích ) her moderní světové dramatiky, např. Dürrenmatových her Herkules a Augiášův chlév (1964), Romulus Veliký (1965), Návštěva staré dámy (1966), Sartrovy hry Ďábel a Pánbůh( (1964), Weissova Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata (1965) nebo Artaudových Cenci (1967). Nejvýraznějším Srbovým dramaturgickým úspěchem bylo pak uvedení pašijové hry Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (1965) v režii Evžena Sokolovského, inscenace, která patřila k nejvýznamnějším počinům českého divadla 60. let.
V roce 1968 společně se svými žáky režie na JAMU Peterem Scherhauferem, Evou Tálskou a Zdeňkem Pospíšilem založil Divadlo Husa na provázku, zformuloval jeho programová východiska i principy nepravidelné dramaturgie, které jsou až do současnosti určujícími materiály směřování tohoto velmi významného studiového divadla, které si v následujících desetiletích získalo evropský věhlas a uznání.
B. Srba byl také prvním uměleckým vedoucím tohoto souboru, ale v době postupující normalizace předal vedení mladším kolegům a sám ustoupil do pozadí, aby jeho osoba – postižená normalizačním režimem – nebyla překážkou existenci a rozvoji tohoto divadla. „Od nikoho už jsem se toho o divadle tolik nedověděl,“ prohlásí později jedna z nejznámějších tváří divadla a herec Miroslav Donutil. A Bořivoje Srbu lze pro jeho profesionální záběr bez nadsázky označit za jednoho z posledních polyhistorů.
Jeho umělecká i vědecká práce byla úzce spojena i s jeho činností pedagogickou, na Janáčkově akademii múzických umění působil již v 60. letech a po dvacetileté odmlce zapříčiněné politickými důvody se na ni vrátil v roce 1990. Od konce 50. let se Bořivoj Srba intenzivně věnoval také vědecké teatrologické práci, od 60. let jako vědecký pracovník Kabinetu pro studium českého divadla Akademie věd.
Tematický záběr jeho vědecké činnosti zahrnoval zkoumání českého divadla od 18. století do současnosti s důrazem na divadelní tvorbu české avantgardy, zejména potom na tvorbu E.F. Buriana, o jehož díle napsal zásadní knižní monografie od knihy Poetické divadlo E.F. Buriana (1971) – její distribuce v následujících letech nebyla povolena – přes Inscenační tvorbu E. F. Buriana 1939-41 (1980) až po zmiňovaný tisk Řečí světla (2004). V posledním desetiletí vydal Bořivoj Srba zásadní rozsáhlé knižní teatrologické monografie, které shrnují výsledky jeho celoživotního vědeckého bádání. Jsou to zejména knihy Múzy v exilu. (Kulturní a umělecké aktivity čs. exulantů v Londýně v předvečer a v průběhu druhé světové války 1939-1945) (2003), Řečí světla. (Princip světelného divadla v inscenační tvorbě Emila Františka Buriana) (2004), Více než hry. (Dramatická tvorba Ludvíka Kundery) (2006), V zahradách Thespidových (K vývojové problematice českého jevištního výtvarnictví XIX. století) (2009), Vykročila husa a vzala člověka na procházku. Pojď! (Založení a prvních pět let umělecké tvorby Mahenova nedivadla Husa na provázku) (2010). Každá z těchto knih, které jsou v rozsahu až tisíc stran, by si zasloužila samostatnou pozornost.
Bořivoj Srba byl osobností, která v průběhu uplynulých více než šedesáti let významným způsobem utvářela uměleckou podobu českého divadla a také myšlení o něm. Významnou měrou se zasloužil i o rozvoj a vynikající odbornou úroveň Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, zejména potom její Divadelní fakulty. K múzám měl tento obdivuhodný muž blízko už od mládí. Jako kluk se chtěl stát dirigentem a hudebníkem.
Mgr. Luboš Mareček
Janáčkova akademie múzických umění v Brně
05.05.2014 (16.34), Trvalý odkaz komentáře,
,Jaroslav Tuček
Nechce se mně uvěřit zprávě,
že nás navždy opustil maják brněnské avantgardy profesor PhDr. Bořivoj Srba.
Neměl jsem štěstí slyšet profesorova slova o hledání a pokoušení nových tvarů divadla ve školních posluchárnách a přesto se cítím být pokorným žákem i sluhou životní víry pana profesora.
Mým prvním setkáním
s fenoménem „doktora Srby“ bylo až po dramatickém vstupu do služeb Divadla na provázku, kdy mi navztekaný režisér Peter Scherhaufer položil na stůl článek o vzniku souboru a k tomu Programová východiska divadla. „Čítal si to? Ne? A to nás chceš řídit?“
Začetl jsem se. Dověděl se, že doktor Bořivoj Srba patřil k trojhvězdí pedagogů JAMU, Ludvík Kundera, Evžen Sokolovský, Bořivoj Srba, které vychovalo režiséry – Eva Tálská, Zdeněk Pospíšíl, Peter Scherhaufer a v nelehkých dobách (1967/68) s nimi založil Divadlo Husa na provázku. Vydumali umělecké směřování a zásady řízení „malého“ divadla. Doktor Srba se stal jejich prvním uměleckým šéfem.
Programová východiska jsem studoval dlouho. Nebylo pro mě, herce, ovlivněného scénami kamenných divadel, jednoduché je pochopit a vstřebat. Za přispění nasupeného Petra Scherhaufera i zaníceného diplomata Petra Oslzlého, který mně také vysvětlil principy „nepravidelné dramaturgie“, se mi to přece jenom podařilo.
Panu Rostislavu Tálskému, otci paní Evy, jsem jednou dávno položil sugestivní otázku: Proč je pan Srba v takové nemilosti, vždyť program, který pro „Provázek“ vymyslel, je skvělý a nosný? Věhlasný starý muž, bez jehož vlivu by Divadlo na provázku nebylo, odpověděl stručně: To víte vy a já. Žel, naši funkcionáři nikoliv. Jsou hloupí.
S panem profesorem Srbou
jsem se začal setkávat až v době svého působení ve studentském divadle Studio Marta. Promlouval mně „do duše“, ale vždy podporoval mé snahy o proměnu plísní a starobou prohnilého prostoru ve stánek výukové laboratoře. Dnes už to mohu napsat, patřil mezi mé ochránce.
Nabádal mě, abych sepsal „dějiny“ Provázku. Když vyšly Vzpomínky Antihrdiny“, zavolal si mě do fakultní pracovny a tam mi se smutkem v hlase vyčetl, že to, co jsem sepsal, dějiny nejsou a že on se s mými vzpomínkami nemůže smířit. Pak se zeptal: Vycházel jste ze svých zápisků? Dělal jste si přece nějaké poznámky, nebo ne? Odpověděl jsem popravdě: Nedělal, pane profesore. Peter Scherhaufer mi to zakázal, protože by mé poznámky mohl „kdosi“ číst. Pan profesor se rozčílil: Ale v tom případě, jak jste mohl napsat všechny ty dialogy? S tím já se nikdy nesmířím!
Traduje se Brnem výrok pana profesora Srby: Všechny vzpomínky jsou nepřesné!
Milý pane profesore,
tak jako vy, jste se nemohl smířit s mými vzpomínkami, nemohu se ani já smířit se zprávou o vašem skonu. Prostě, já tomu nevěřím! Pro mě jste a až do mých posledních dnů budete zadumaným myslitelem, co kolem sebe sdružuje houf vyznavačů hledačského kumštu.
Váš Jaroslav Tuček
05.05.2014 (16.52), Trvalý odkaz komentáře,
,DN
Veřejnost i rodina
se dnes, v pondělí 12. 5. odpoledne, v obřadní síni brněnského krematoria s Bořivojem Srbou rozloučili. Na pohřeb dorazily desítky lidí, z řad divadelníků například pedagog Ivan Vyskočil, dramaturg Josef Kovalčuk, režisérka Eva Tálská, režisér Břetislav Rychlík či herci Boleslav Polívka a Jiří Pecha.
„Bořivoj Srba byl živoucím pokladem českého divadla, a nepřestane jím být,“ uvedl mimo jiné ve svém smutečním projevu ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý.
Foto zde: http://www.denik.cz/galerie/divadelnici-se-rozloucili-s-borivojem-srbou.html?mm=5246114
12.05.2014 (19.53), Trvalý odkaz komentáře,
,