…příští VVlna/next waVVe… (No. 8)
Next wave – summa přesvědčivých výsledků
Se zhodnocením a shrnutím festivalu nebývá radno otálet, přesto jsem si krátkou pauzu povolil. Během ní se ledacos nevyjasnilo, a ani nové bonmoty mě nenapadly, ale za pokus to stálo. Přeci jenom jedna mezihra přistála. A na závěr, jak se stalo v těchto vodách zvykem, se zamyslím i nad smyslem festivalu.
Letošní nextka byla zaměřená na politické divadlo. Přijde mi lehce kuriózní, že politické divadlo u nás znamená povětšinou divadlo historické, či přímo dokumentární, a to navíc zaměřené na éru komunismu, popř. nacismu. Což nějaká pěkná reinterpretace první republiky, pobělohorské éry nebo husitství? A mimo to, nemělo by politické divadlo být názorová, zaujatá produkce na aktuální témata? Toho se u nás dělá zoufale málo, a když už, mívá to obvykle podobu krotké satiry. Nebo laciné agitky, postavené na frázích a truismech, což byl případ i zřejmě nejslabšího kousku letošního NW programu, Putin lyžuje Divadla Líšeň.
Hácha Divadla Feste představuje spíš didaktické než politické divadlo. Zdař Bůh! je nepochybně působivá záležitost, jehož atraktivita tkví jak v divadelní podobě, tak v geniu loci, tak samozřejmě má hodnotu dokumentární. Ale zas bych váhal nad zařazením mezi politické divadlo. Za zcela zásadní zážitek (i zde bych s onou politickou škatulkou váhal) pokládám Procesy 10 / 48/ 7830 Spitifre Company, od choreografie po herecké výkony (a masky, aby nám nechyběly žádné oscarové kategorie) neobyčejně precizní a zároveň dechberoucí show. Jak jsem už psal.
Překvapily mě negativní ohlasy na velezábavnou taškařici Nejhodnějších medvídků Doubkowa hole má—
Intermezzo
Neřeknu na čí popud, nicméně během festivalu next wave jsem se seznámil s bizarním serverem i-divadlo.cz, najmě s texty jeho šéfredaktora Michala Nováka, kteréžto publikuje pod nickem Mouser. Nejen jeho rozkošně insitní styl, který čtenáře vždy pobaví, ale i vkus, který jako by byl amalgámem venkovské měšťky, spoluvytváří působivý zážitek. Ledasco napoví volba divadel, jimž se Mouser věnuje nejčastěji – Městské divadlo Brno, Městská divadla pražská, Divadlo na Vinohradech, Divadlo v Dlouhé (ne náhodou byla všechna na seznamu divadle, jež se pošpinila, při pátečním odhalení pomníku Georgese Feydeaua, které s grácií sobě vlastní provedli Depresivní děti TPP). I vysoká procentní hodnocení, jež uděluje i těm nejprůměrnějším kouskům, daných divadel řeknou svoje. Dodejme, že Vojcka vykázal z Vinohrad do Haly C a rozhodně se mu, ale vůbec, nelíbila ani Doubkowa hole má-
Text jsem jak známo nečetl, ale jak nasazení hereček, tak podání, tak jimi pronášené vtipné repliky rozhodně patřily k vrcholům festivalu. Stěžejní zážitek byl samozřejmě páteční večer, od Depresivního večera až po produkci Alexe Švamberka. O tom všem jsem psal a nemám důvod to měnit. Zrovna tak debaty o FKK se odvíjejí na jiném vlákně. Pokládám tento projekt za výtečný a jeho uvedení na festivalu za správné.
Celkově lze říct, že ročník byl velmi pestrý a potěšující, byť některé zásadní věci jsem nevynechal – od pouličních performancí přes cestu do Ostravy, večer Ondřeje Lipovského až po ostravský videoart. Co jsem viděl, mi vesměs dělalo radost, ve zmíněných případech – Spitfire – Doubkowa – Depresivní děti – FKK přímo velkou radost. Společenský život na festivalu byl rovněž uspokojující, byť chyběl raut. Stal jsem se i obětí korupčních nabídek, za pozitivní recenze mi byl postupně nabídnut alkohol, peníze i sex – od různých umělců.
Komentáře k článku: …příští VVlna/next waVVe… (No. 8)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Byť si nemyslím, že letošní „politický“ ročník …nw… nabízel v tomto oboru jen pohledy do historie (viz např. anarchistická pouliční performance Milana Kozelky nebo – byť Tebou nepřijatý – líšeňský Putin lyžuje, politickým gestem se dalo nazvat i internetové spojení s Tibetem během performance Ondřeje Lipovského), tak určitě v politickém divadle u nás převažují témata druhé světové války, léta těsně po ní a období komunismu. Je to myslím logické, neb tato doba není dosud vyřešená a uzavřená, mnohé její „umrlčí hnáty“ se nás přímo dotýkají (Polednová, existence KSČM, konfidentství), a je tedy nasnadě a dobře, že kontroverzní témata té doby se řeší nejen historiky a politiky, ale také na umělecké frontě. Samozřejmě ale i mně chybí politické divadlo zaměřené na současnost. Když se o ně Tomáš Svoboda a kol. v Rokoku pokusili, byli rychle z divadla vyfuckováni a bohužel v něm nyní nepokračují. Pak snad jeden díl Honzírkova cyklu s divadlem Feste (islám v Česku) a Evropané Jiřího Adámka, oba se ale pohybují na velmi sofistikované rovině. O dalších nevím. Přímé politické divadlo je totiž – podle mne – věcí především mladé generace, která svět ještě vidí černobíle, a může se tak snáz vyhraňovat. Anebo je vůbec zmatení (politických) hodnot? Ale pokusím se příští rok někoho politicky razantního v oboru divadla a performing art objevit. Nevíš Ty?
14.10.2010 (17.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
ad politické divadlo – to samozřejmě nebyla výtka dramaturgii festivalu, ale obecné zamyšelení nad českou situací. a toho putina jsem tam i takhle zmínil. jinak si nemyslím, že zaujaté/politické musí se rovnat černobílé.
s tou vyřešeností a nevyřešeností je to myslím trochu klišé, neboť co znamená „vyřešit“ ? máme vyřešený vztah k první republice, k baroku, k Jiráskovi, bratřím Mrštíkům?
15.10.2010 (12.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Michal Novák
ad Intermezzo:
No a? :-))) Vojtěchu, trhejte nás na kusy, až budete mít pocit, že divadlu (progresivnímu i tomu měšťáckému) činíme medvědí službu. Nikoli za jiný názor. Divadlo není matematika. Více v mailu, ať neplevelím debatu.
15.10.2010 (12.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
k předchozímu: takže třeba dnešní Víra, láska, naděje v Komedii je velmi aktuální politické divadlo, řekl bych.
Michal N.: ten pocit skutečně mám. trháním na kusy bych to nenazval.
15.10.2010 (23.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Intermezzo neznám, Vojtova charakteristika je dostačující, abych seznal, že je „jinde“ (díky, Vojto), ale trháním bych ji nazval – otevřme však debatu nad ním – stojí-li to za to – jinde.
A s tou Vírou souhlasím. Myslel jsem na to během představení. Divadlo Komedie se už Goebbelsem/Baarovou, Hrdiny a Černými pannami, ale nyní již zcela jednoznačně – Spíláním a Vírou – vyhraněně politizuje! Jsem zvědav, jaký to bude mít dopad na diváky a především českou kritiku. U mě veskrze pozitivní.
16.10.2010 (2.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
já na tom samozřejmě cením tu političnost. byť mi přijde tím nejjednodušším způsobem laciná – semlít fráze a hesla politiků + vzpomeň si na chudé (nic to nestojí). ale snad je to začátek a zaplaťpámbu za ty dary.
16.10.2010 (11.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Nechť žije a vzkvétá diskuse o divadle, ať už měšťanském či jakémkoliv jiném. Divadlo je život a jde zase do života. Jinak, pánové, vaše sofistikované pře mě baví.
16.10.2010 (18.47), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nezdá se mi inscenace až tak laciná, už samotné zapojení skutečných bezdomovců jde za rámec jednoduché/laciné cesty. Spíš je hodně konkrétní a přímočará, což není u nás zvykem. Akram Staněk ji po premiéře nazval agitkou a v podstatě má pravdu. Proč ale v určitých chvílích nesáhnout i k této formě, byť u nás máme raději zašifrovanější divadlo? Samozřejmě s takovým přístupem nelze dlouhodobě vystačit a i já jsem zvědav na další kroky. Nechť skrze divadlo žije a vzkvétá diskuse o současné společnosti, ať už o její politické a sociální situaci či jakékoli jiné, konfliktní. Zdravím Kateřinu!
17.10.2010 (2.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
pozor, já nenapsal, že laciná je inscenace, ale její političnost. je v pořádku, že je přímočará a že je to agitka. spíš sdělení, které vyslovuje, je velmi nekonfliktní – každý přece bude souhlasit s tím, že politici jsou svině a chudáci to maj těžký.
17.10.2010 (14.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Ta nešťastná Víra, láska, naděje opravdu je politické divadlo, a to v té nejprotivnější, triviálně populistické podobě. Což vadí ještě víc, než že to je agitka, která přece nemusí být úplně nutně hloupá.
Není totiž banálnější metody (a co hůř: zavádějící, ne-li dokonce prolhané), jak něco kritizovat, než jednoduše předvést odpůrce jako postavy po všech stránkách ďábelské – což přesně provedla Polívková v Komedii. Je to myšlenková lenost a brnkání na tutéž populistickou strunku, jako když politici za potlesku hlupáků slibují, že Prahu zbaví zbaví bezdomovců. Akorát že se to provádí s opačným znamínkem: úplně jasný důsledek takovéto úvahy přece je se těch ďáblů zbavit a zase bude všechno v pořádku.
Ale obecně vzato, je to stará vesta: když jsou populističtí a banální politici, každý jim to s náležitou převahou otluče o hlavu (což je v pořádku), když jsou stejně populističtí a banální „angažovaní“ bojovníci za cokoli, je to až smutně často velkou částí publika vítáno s nadšením nebo přinejmenším vstřícně, jako že se alespoň snaží.
17.10.2010 (23.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
souhlasím, jen jsem možná naivní a doufám, že je to první krok, že po tomhle přijde opravdu politické divadlo, které bude vyjadřovat nějaký zajímavý a třeba neotřelý názor
jistě nepřekavpí, že VLN přivítal Roman Sikora coby událost sezóny.-
18.10.2010 (1.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nastavovat blbosti zrcadlo je nejvlastnějším úkolem umění. A dnešní politici přesně tak, jak je v textu psáno a v inscenaci hráno, vystupují. Nejde o revoluční divadlo, nýbrž o politické divadlo. Ostatně text napsal jakýsi populista Horváth… Logickým důsledkem této inscenace není se těch blbů zbavit, což nejde – budou v demokracii i totalitě i kdekoli jinde vždycky, ale rozpoznat jejich cynismus, pochopit mechanismus jejich moci a nesedat jejich řečem snadno na lep. A projevit/mít soucit se sociálně/společensky slabšími/“nepřizpůsobivými“. Od Kamily Polívkově nejde o žádnou lenost, intelektuální či jinou. Vyjadřuje bez jakékoli zástěrky jasný a čitelný postoj tam, kde kdejaký vzdělaný chytrolín jen pošťuchuje a revolučně plane, že nastavovat blbosti zrcadlo je banální a populistické. Ta inscenace není žádný formalistický přelom, přelomová je v tom, že nebučí s politickým stádem. Však si to ještě Komedie/Kamila od správných hochů naší kulturní a společenské scény schytá! Ostatně Castorf by dnes v Praze byl taky vítán asi jen Romanem Sikorou.
18.10.2010 (3.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Vladimíre, než budeš mluvit o textu, který napsal „populista Horváth“, dovoluji si doporučit, aby sis jej nejdřív přečetl. Polívkové inscenace je totiž instruktivní ukázkou toho, jak lze z nečernobílé hry udělat primitivní agitku.
Jinak mohu jen zopakovat, že pokud někdo kritizuje populistu, neznamená to, že není sám populistou. Což je docela rozšířený omyl. A doměnka, že zrovna tahle inscenace „pomáhá pochopit mechanismus moci“, je jednoduše směšná.
18.10.2010 (9.15), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Souhlas, Vladimíre,
odráží spíš formy keců mocných než jakýkoli mechanismus, ukazuje typy, které jsou, byly a budou. Ale populistická není, byť jistě odráží pocity a názory mnohých. Ti ale do Komedie vesměs nechodí. Chodíš tam Ty a řada dalších, obdobně smýšlejících, kteří budou popuzeni/otráveni. Kdyby jim chtěla Komedie populisticky vycházet vstříc, bude hrát Kafku a jen Kafku.
Když o inscenaci déle přemýšlím, nejpodstatnější prvek je podle mne „pohled zdola“, vyvolávání soucitu s lidmi na okraji, zapojení Ježka a čížka, varování před nebezpečnou „zákonodárnou“ manipulací s chudými, humánní apel, který inscenace zaujímá.
18.10.2010 (14.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
no a ten humánní apel je právě ten kýč ( a následně populismus)
18.10.2010 (15.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vojto, pro tebe je kýč i Seifert, to se pak těžko diskutuje. Zkrátka humanistická a sociální literatura a drama jsou určité proudy a směry, který maj jistou tradici, u nás poměrně silnou (Němcová, Mrštíkové, Čapek, Vančura…), ale dnes jsou velkou částí české kritiky velmi opovrhované, zvlášť nejsou-li coolness. Byť i o těchto dramaticích (Ravenhill, Kane, Mayenburg…) jsem slyšel obdobné odsudky, mluvící o vypočítavosti, populismu, plané provokativnosti apod. Může být. Tyto názory nerozsoudíš, můžeš je jen postavit vedle sebe.
18.10.2010 (18.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
o Seifertovi si to rozhodně nemyslím sám: http://www.blisty.cz/art/40367.html
chápat Mrštíky, ale koneckoknců i Čapka jako sociální literaturu je strašně zploštěné, nemuvě o tom,že je těžko postavíš na jednu úroveň.
jinak jsem ale psal o tom, že postavit se na stranu chudých (a nic k tomu) je prostě nuda. na divadle.
19.10.2010 (10.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Vojto,
ani já jistě nejsem sám, kdo je přesvědčenej, že Jaroslav Seifert byl velký český básník a významná kulturní osobnost. A byl by jí, i kdyby nedostal Nobelovu cenu. Stačí jen trochu cítit češtinu a přečíst si aspoň půl sloky nějaké jeho básně, z nichž vůbec nedokážu vybrat pro tuto diskusi jen jednu, reprezentativní. A tak uvedu jeho paměti Všecky krásy světa. Obvinění Karla Čapka ve stejném Tebou nabízeném textu z Britských listů, že Karel Čapek byl „tichošlápkem takové prostřednosti, že mu klidně tu cenu“ (rozuměj Nobelovu) „mohli udělit“, mi čpí zapšklostí a pokleslostí nejhrubšího zrna. Neoháněl bych se názory pánů Brušáka, Pynsenta a Shorta, byť vyučovali na Cambridge University.
A postavit se na stranu chudých být nuda – na divadle i jinde – vůbec nemusí. Dnes je to u nás navíc i odvážné. Ihned jsi od správných hochů a dam napaden z… každý si snadno doplní sám (nabízím levičáství, pravdolásky, populismu, povrchnosti, banalizace problému).
20.10.2010 (4.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
to, že je jednou někdo slavný, neznamená, že už ho nelze kritizovat, že zařazení do kánonu národní literatury zajišťuje trvalou oblibu. já mám třeba rád Na vlnách TSF, ale zbytek Seifertova díla podle mého nestojí za zlámanou grešli – ostatně přeceněných básníků máme celou řadu, např. Holana nevyjímaje.
ale samozřejmě jsou i ti skvělí, Březina, Palivec, Magor.
to je individuální. neberte nám ovšem právo Seiferta nebo kohokoli dalšího neuznávat.
21.10.2010 (9.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Zpochybňovat modly je zdravé a sympatické, pochopitelně. Podle Václava Havla si navíc „každá podevětsilská básnická generace musela v mládí prožít svou antiseifertovskou vzpouru,“ – nic proti tomu. Jen mi přijde hloupé ohánět se takovými ideologickými bláboly podivných pánů z Cambridge. Mluví to o Tvých důvodech odmítnutí Seiferta. Z Tvého výčtu vůbec není jasné, proč Ti Seifert a Holan přijdou přecenění a Březina, Palivec a Magor skvělí. I já mám u některých českých básníků pocit nedoceněnosti, nicméně Seiferta ani Holana zpochybňovat nedokážu. Ale nechejme toto téma asi na jindy, sem už nepatří.
21.10.2010 (23.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre,
jen drobná poznámka: rozhodně bych si neodvažoval Roberta Pynseta a Karla Brušáka označit nálepkou „podivní pánové“ – byť s jejich slovy nemusím souhlasit.
21.10.2010 (23.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Tak si, Martine, přečti reakci na zmíněný text od Jana Makovičky (http://www.blisty.cz/2008/5/16/art40593.html). „Podivní pánové“ je jen mírné označení.
22.10.2010 (0.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Milý Vladimíre,
použiješ-li slovo „podivní“, je to slovo do značné míry dehonestující; kdybys použil např. „svérázní“, které nemá (či má – ale jen minimální) negativistický nádech, byl bys mnohem blíž pravdě. Navíc: dáš-li toto slovo do spojení s „pánové“, což chtě nechtě vyvolává konotace s pověstným ideologickým očerňováním nepřátel, je neštěstí hotové… Konec lingvistické vsuvky.
22.10.2010 (9.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Martine,
přesně o to mi – v jízlivé nadsázce – šlo. Pokud Pynsent srovnává Babičku Boženy Němcové s Hitlerovým Mein Kampfem, není to jen svérázné. A před válkou levicový, pak zapřisáhle antikomunistický básník a publicista (a mj. také teatrolog) Karel Brušák byl jeho učitelem… Ostatně nedávno v nakladatelství Cherm vyšlo jeho vybrané Básnické a prozaické dílo. Přesvědč se sám.
22.10.2010 (12.37), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
pánové,
Robert B. Pynsent je jednou z nejvýznamnějších postav bohemistiky v celosvětovém kontextu, který je i většinou české obce velmi uznáván. Ostatně doporučuji obě jeho knihy, co byly publikovány v češtině.
jeho názorem se nicméně nezaštiťuji, jen jsem jej uvedl pro zajímavost.
22.10.2010 (15.19), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jak je R. B. Pynsent významný a uznáván, nechci soudit, nejsem bohemistou. Dle jeho souboru literárněvědných studií Ďáblové, ženy a národ (Karolinum, 2008) soudím, že je typickým excentrickým intelektuálem, kterému to rychle myslí, ale pomalu dochází. Zábavným dandym akademického světa, Milanem Kozelkou literární vědy. Raději než svou skepsi vůči jeho bizarním interpretacím české literatury, historie a kultury, psaným nebývale zábavnou/atraktivní/útočnou formou, ocituji komentář k jeho osobnosti z pera šéfredaktora Britských listů Jana Čulíka: „Pynsent je především velký provokatér a mystifikátor. Hledá záměrně zvláštní souvislosti a snaží se vystupovat proti konvenčnímu a banálnímu myšlení. /…/ Potíží je jeho občas až infantilní zbrklost a hlavně, silná neschopnost porozumět některým základním českým kulturním jevům i roli, kterou hrály a hrají v českém kulturním provozu. /…/ Pynsent často zveličí nějaký zcela bezvýznamný jev a na jeho základě pak posuzuje celkovou hodnotu daného díla. Má necitlivost vůči základním souvislostem. /…/ Bohužel pro lidi, kteří o české kultuře nic nevědí, působí jako autorita.“
23.10.2010 (3.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
tím můžeme šermovat donekonečna, jiní (prof. Holý, prof. Procházka, prof. Čornej atd.) ho zas vychvalují.
podstatné podle mě je, že nabourává ten trapný nacionalismus, jenž provází české samo-zkoumání – bohemistika (literární, teatrologická, historická) je extrémně servilní a šovinisticky vlastenecká, což ukazuje i to „na seiferta, čapka, němcovou nám nesahejte…“ vypomůžu si netradičně Voskovcem, právě čtu korespondenci V+W a jak praví Jiří Voskovec – z českosti je mi na zvracení.
23.10.2010 (16.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Že by to bylo v české bohemistice stejné jako v českém divadle a divadelni kritice?! Ostatně, téma je to nevyčerpatelné, jak jsme se o tom bavili kolem Divadla Plzeň.
Českost mi nevadí, vlastenecký šovinismus v české kritice moc nevidím. Popuzuje mě česká uzavřenost, xenofobie a častá absence empatie a velkorysosti. Vadí mi přehlíživost a arogance vůči jiným zkušenostem, názorům a postojům. Proto mi vadí i pánové Pynsent s Brušákem, byť první z nich je Brit.
24.10.2010 (4.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
to vůbec nechápu – vždyť Pynsent je naopak příkladem velkorysosti, jiné zkušenosti, jiných názor a postojů, neuzavřenosti, zahraničního kontextu.
ostatně říct, že Babička je slabomyslný kýč už se pomalu smí i u nás – krásně o tom psali třeba Václav Bělohradský nebo Jakub Vaníček.
24.10.2010 (12.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Jasně, O. K. – extravangantní ale Pynsent je (divím se, že ho Švejda obhajuje), a to i kdyby psal o Shakespearovi. Babička může být podle někoho kýč a přeceněná kniha či vímjáco, ale dávat ji do kontextu s Hitlerovým Mein Kampf je čirá provokace a obrovská (pseudo)vědecká spekulativní arogance. Stačí se podívat na osud a dobu Němcové a Hitlera. Už ale mluvíme o něčem, co do této diskuse nepatří. Nechejme to na jindy.
24.10.2010 (13.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
a četls tu studii, Vladimíre? víš, o čem mluvíš? dát do souvislosti Němcovou a Hitlera je jistě provokativní, ale on to má jen jako určitej špílec, jinak jde o standardní vědeckou práci – viz.
jinak souhlasím, konec.
24.10.2010 (14.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Nečet – souhlas – konec.
25.10.2010 (2.25), , Trvalý odkaz komentáře,