¿Cómo estás? aneb Jak se máte?
Uvelebil jsem se na obyčejném sedadle v Teatro Eva Samano v mexické Huamantle, zvědavě obhlížím scénu připravenou na jevišti i diváky, kteří postupně zaplňují sál. Sí señor, este sitio esta libre, odpovídám sympatickému vousáči, který má v úmyslu přisednout. Grácias, zazubí se na mě. Jak se máte? řekne česky, jen co dosedne. Cukne to se mnou a s otazníky v očích odpovídám: Děkuju, dobře, a vy? – Taky, odpoví s úsměvem… Zde víceméně končí slovní zásoba češtiny Diega Ugalda de Haene, režiséra a loutkoherce Compañía Banyan de Marionetas z Querétara. Dál se konverzace odvíjí v angličtině a španělštině.
Milé překvapení a první neformální seznámení na 26. Mezinárodním festivalu loutek Rosete Arandy (Rosete Aranda byl legendární mexický loutkář 19. století, obdoba našeho Matěje Kopeckého – pozn. aut.). Ještě než se setmí v sále, už vím, že byl před časem v loutkářské dílně Petra Řezáče, a to jak v México City, tak potom i v Praze.
Mexické marionety z 19. století ze sbírky skupiny Compañía Nacional de Autómatas Hermanos Rosete Aranda. Snímek archiv
Festival v Huamantle měl grandiózní rozsah. Začínal 10. srpna a končil poslední srpnový den. Vystoupilo na něm čtyřiadvacet loutkářských souborů z osmi zemí (Argentina, Ekvádor, Guatemala, Kanada, Kuba, Španělsko, Taiwan a Mexiko), které odehrály dohromady více než sto dvacet představení v šedesáti městech. Navíc se konaly loutkářské dílny a doprovodné programy včetně zahajovacího průvodu městem v maskách, s živou muzikou a loutkou draka, kterou vedlo dvaadvacet lidí. Hlavní program se konal na čtyřech místech v Huamantle a závěrečné kolokvium v hlavním městě Tlaxcale.
Tma, a už začíná představení
El pajáro Dziú (Pták Dziú) Marcela Castilla a Anick Pérez domácího souboru Teatro Aquelarre. Snímek archiv festivalu
Prvním představením, které jsem na festivalu zhlédl, bylo Cuando canta un Alebrije (Když zpívají Alebrijes) souboru La Troupe z México City. A zase překvapení – javajky! Ty jsem už léta neviděl a v Mexiku bych je opravdu nečekal. Jak jsem později zjistil, sestavili organizátoři festivalu škálu dvaceti čtyř souborů a jejich představení jako přehled všech možných typů loutkového divadla. Od iluzivní maňáskárny či zmíněných javajek až po cirkus masek na chůdách a vedené divadlo Luna Morena z Guadalajary Zaico circus s doprovodem břeskné balkánské dechovky. Ale také divadlo předmětů – například Teatro Aquelarre ve velmi dobrém přestavení El pajáro Dziú (Pták Dziú) Marcela Castilla a Anick Pérez, ve kterém je hlavním tématem základní jihoamerická rostlina – kukuřice. Dvě loutkoherečky improvizovaně skládají loutky z různých věcí zemědělské domácnosti.
Velký zmuchlaný papír skvěle ovládaný Sergiem Guevarou – Teatro Artimañas: Ron de Arena (Rum z písku). Snímek archiv festivalu
Dalším principem byla manipulace s materiálem – velký zmuchlaný papír skvěle ovládaný Sergiem Guevarou z divadla Artimañas z Morelie v existenciálním představení Ron de Arena (Rum z písku). Objevilo se i malé černo-luminiscenční divadélko z Hidalga. Několikrát je možné vidět marionety různých typů – od evropských až po indické kathputli z Rádžasthánu, které přivezl soubor Diega Ugalde z Querétara. V neposlední řadě se na scéně objevují výtvarně výrazně stylizované loutky souboru Astillero Teatro v představení Onomatopeyas nebo bravurně vedený manekýn Teatra Rodante z Colimy v poetickém představení Cero agua Cero (Na suchu).
Jak se daří Kroftovi?
I úroveň místních souborů byla velmi dobrá, i když mnohé tradiční produkce nedosahovaly výšky, do níž laťku nasadilo třeba divadlo Aquelare z México City nádherným, bezprostředním představením plným proměn, v němž dvojice aktérek vyrábí loutky přímo na scéně a herečky samy se postupně stávají jejich součástí.
El Quijote ekvádorského divadla Espada de Madera. Snímek archiv festivalu
Nemohu pominout hostující zahraniční soubory, které byly ovšem kvalitní už výběrem, protože jistě patří k vrcholným ve vyzvaných zemích. Vynikající inscenaci přivezli Španělé (vlastně Baskové) – divadlo Priferia Teatro z Tolosy – Guyi – Guyi. Příběh krokodýla narozeného v kachní rodině a hledajícího identitu a vysvětlení pro svou odlišnost. Režisér toloského divadla Juan Manuel Quiñonero Redondo se mě hned po vzájemném představení ptal, jak se daří Josefu Kroftovi.
V emotivním představení El Quijote ekvádorského divadla Espada de Madera byl Don Quijote i ostatní postavy loutkami různých velikostí vedenými odkrytě, jen Sancho Panza byl „živý“ herec. Výborný výkon podal kubánský loutkář Rubén Darío Salazar se svým divadélkem Teatro de las Estaciones v představení La niña que riega la albahaca y el príncipe preguntón (Dívka která zalévá bazalku a zvídavý princ), sklidil několikrát potlesk na otevřené scéně. Skutečným zážitkem pro mě bylo představení taiwanského tradičního loutkového divadla I Wan Jan Viaje hacia el Este – La Cueva en Llamas (Cesta na východ – Jeskyně v plamenech). Soubor již po třiloutkářské generace – od roku 1931 – opatruje a rozvíjí vlastní rodinnou tradici. Je radost vidět bravurní a bezchybné ovládání specifických „maňásků“ i práci s rytmem a hudbou. Bylo skvělé, že taiwanští hosté nabídli ještě dílnu, v níž ukazovali taje svého umění a učili zájemce, jak ovládat jejich specifické loutky.
Základem divadla je dramaturgie
doc. Silvina Rienaudi. Snímek archiv
Další dílnu, kterou jsem během festivalu navštívil, uspořádala doc. Silvina Reinaudi z Buenos Aires, známá argentinská autorka loutkových her a dětských knih, režisérka a loutkářka. Tato milá a rozšafná dáma plná energie a vtipu nejprve s účastníky oživovala různé předměty a vyráběla improvizované loutky z novinového papíru a nakonec s nimi sehrála krátké představení. Kladla důraz na poučku, že co lze divákovi sdělit loutkou, není třeba říkat slovy. Vštěpovala svým žákům, že základ divadelní práce tkví v dramaturgii, tak jak to u nás léta propaguje prof. Jan Císař.
Na závěr tohoto rychlého přehledu dodávám, že Mezinárodní festival loutek Rosete Arandy není (samozřejmě) jediným loutkářským festivalem v Mexiku. Škála současného loutkového divadla v Mexiku se velmi podobá té naší. Mladí experimentují a propojují různé divadelní i nedivadelní principy, starší soubory se vesměs snaží udržovat a rozvíjet tradici. V kuloárech a na kolokviu se probírala potřeba institucionalizace vzdělávání tamních loutkářů. V Mexiku totiž zatím existuje profesionální ěkolící loutkářské centrum. Jediným odborným pracovištěm je univerzita v Xalapě, kde na pedagogické fakultě vede loutkářskou třídu profesor Carlos Converso, jeden z nejvýznamnějších loutkářů v Mexiku.
Corrida – historické loutky ze sbírky skupiny Compañía Nacional de Autómatas Hermanos Rosete Aranda. Snímek archiv
Když se mě dnes zeptáte ¿Cómo estás?, odpovím hbitě ¿Muy bien gracias, y tu?
Komentáře k článku: ¿Cómo estás? aneb Jak se máte?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
