„Chytrá horákyně“ – mezi velkolepostí a shozením
Zpráva, že původní český muzikál Quasimodo se na jeviště chystá vypravit duo SKUTR, tedy Martin Kukučka a Petr Trpišovský s Petrem Kolečkem, vzbudila očekávání. Od mladých tvůrců s nálepkou alternativců se čekalo, že vnesou patřičné vzrušení do stojatých vod českého muzikálu, tvrdošíjně produkujícího na chlup stejně nudné kousky, ať už se jmenují Kleopatra, Mona Lisa, Baron Prášil, Švejk, Kladivo na čarodějnice či Kat Mydlář.
Tomáš Trapl v titulní roli muzikálu Quasimodo FOTO TOMÁŠ MARTÍNEK
Zvláště, když autoři vypouštěli před premiérou do éteru slibné signály. Martin Kukučka tvrdil, že Quasimodo nebude klasický domácí „písničkál“, ale že se v něm bude více tančit, šplhat po kulisách a nebude chybět ani akrobacie s prvky nového cirku. A Petr Kolečko to na tiskovce pojmenoval docela naplno: Nejsme lidi, kteří by normálně tento typ divadla dělali. Snažíme se přinést jiné myšlení do světa komerčního muzikálu, ale ten zároveň respektujeme. A všichni tři shodně tvrdili: Udělali jsme si muzikál po svém, pracovali jsme hodně intuitivně. V tom však je jádro zrady, která z jejich muzikálu dělá komerčního kočkopsa. Vyhovět nárokům komerčního žánru velkým romantickým muzikálem útočícím na city diváků, a zároveň si uchovat nad tímto druhem umění shazující nadhled, je zadání pro hodně chytrou horákyni. Petr Kolečko před časem prokázal, že na tuto roli má a s muzikálem si dovede šikovně pohrávat. Jenže mezi komorním generačním muzikálkem Pornohvězdy v Roxy a romantickým velkomuzikálem v Hybernii je propastný rozdíl.
Už z prvních scén Quasimoda je jasné, že tvůrčí trojici šlo především o velkolepou podívanou. Patrová konstrukce simuluje tajuplný prostor katedrály Notre Dame dotvořený projekcí a světelnou režií (Jan Polívka). Neustále po ní někdo šplhá, Quasimodo v ní má ukryté své „hnízdo“, ze stropů se spouštějí na závěsných pruzích látek akrobaté, svá vypracovaná těla předvádí celkem bez souvislostí s dějem mužské duo Dea Man, po vzoru bednárikovských muzikálů tu krouží baletní Andělé i Ďáblové a svou práci odvede i mladá company v temperamentní choreografii Jany Burkiewiczové. Schází „pouze“ silný příběh Hugova romantického románu.
Z dramatického děje zbyla dramaturgicky nepříliš obratně obraná kostra, v níž se divák neznalý románu jen těžko orientuje a kde se téměř úplně vytratily motivace postav, takže se po scéně pohybují mátožné principy na ose dobro – zlo bez prostoru pro individuální charakteristiku. Bohužel to platí i o hlavním hrdinovi, který se, zvláště v první polovině, prakticky nedostane k žádné výraznější akci a ve druhé zase jeho zásahy na pomoc Esmeraldě působí poněkud chaoticky. Ve snaze o lehké shození romantického příběhu přivedli tvůrci na jeviště postavu samotného Victora Huga v podobě nerozhodného básníka toužícího po silném námětu, jímž má být právě příběh Quasimoda. A taky kozu Džali, která se stane jeho jedinou vděčnou posluchačkou. Písnička adresovaná koze je prakticky jedinou povedenou parodií, kde se tvůrci přiblížili shazující ironii. Jinak lze totiž jen stěží rozeznat, kde jde o záměrné shození a kde o neúmyslnou neumělost. Autor písňových textů Petr Kolečko před premiérou divákům takticky napověděl, že občas to malinko shodím a propašuju jazykový fór ve stylu přihlouplých rýmovaček, ale hlavně se snažím o téměř básnické vyjadřování. Jenže to básnické zanícení chrlí rýmy růži – kůži, holí – bolí, kvítí – vznítí, a dokonce i Dumas – grimas. A když Esmeralda v druhé polovině kusu, kdy se sentimentální emoce už přelévají do hlediště se silou vlny tsunami (ostatně na premiéře barbínovská moderátorka o pauze diváky varovala skvostnou větou, že druhá půle bude mnohem více silnější), zarýmuje Hrbáči ty jsi jiný, utři si ale ty sliny, lze to jen těžko pokládat za vtipné shození.
Muzikál ale vždy stojí a padá s hudbou. Quasimoda psali hned tři mladí skladatelé, kteří s muzikálem nemají valných zkušeností. Výsledkem je stylová roztříštěnost, sahající od eklektické romantizující lyriky širokých smyčcových ploch přes rockově nakročené rapování a romsko-španělský folklór Špindírovy družiny až kamsi k rytmické dechovce tanečních čísel. Dohromady to moc neladí, ale stále víc se stylová rovina přiklání k spolehlivému smyčcovému sentimentu vyráběnému half-playbackem orchestru. Ale abych nekřivdila, jsou tu minimálně dvě písničky aspirující na muzikálový hit – romantická Jsi tou jedinou, co svět rozdělí a ukolébavka Zavři oči, bdí andělé, jejichž úspěch je plně v moci interpretů. Na premiéře se o něj zasloužili Tomáš Trapl a Radka Fišarová.
Polovičatost chytré horákyně ovládla i obsazení, kde se – jsme přece v prestižním Divadle Hybernia! – vedle neokoukaných tváří musí objevit spolehlivé muzikálové hvězdy. A tak ke galimatyáši textovému přistupuje i všehochuť herecká, kde vedle sebe stojí sympatická snaha o živý herecký projev a prefabrikované výkony hvězd putujících z muzikálu do muzikálu. První rovinu představuje především Jan Cina v rtuťovitém vůdci rebelující chudiny Špindírovi, Ondřej Ruml jako smolařský Victor Hugo i Markéta Procházková, která ale v roli Esmeraldy strádá povšechným cikánským koloritem, víc jí autoři bohužel nenabídli.
Škoda, že to platí i o titulní postavě nešťastného hrbáče Quasimoda. Tomáš Trapl je od znovuzrození českého muzikálu v 90. letech opomíjenou hvězdou, jejíž všestranná muzikálová profesionalita by si už dávno zasloužila velkou roli. Quasimodo by byl trefou do černého, kdyby ho autoři dokázali napsat opravdu jako velkou romantickou figuru. Bohužel se tak nestalo a úspěch budiž plně přičten Traplovi (alternuje Csongor Kassai), který dělá, co může, aby se svého Quasimoda vykřesal jiskry jevištního života. Velmi mátožnou postavou zůstává i důstojník Phoebus v podání rovněž zkušeného Romana Vojtka a jen topornou karikaturu zla přinesl na jeviště Marián Vojtko jako Claudius Frollo. Pěveckou suverenitou i emotivním prožitkem zazářila vedle Trapla na premiéře Radka Fišarová jako Gudula.
Přestože Quasimodo byl na premiéře přijat s jásotem a i v recenzích se objevilo vzývání „čerstvého větru“, který odvál komerci, obávám se, že v případě Quasimoda vznikl další komerční muzikál s chatrným příběhem vyšperkovaným pokusem o atraktivní podívanou. A mimochodem – nijak zvlášť se neliší od Quasimoda, kterého bez ambicí provokativně rozčeřit hladiny muzikálového žánru přinesli před rokem na jeviště ostravského Divadla Jiřího Myrona Daniel Fikejz, Michael Tarant, Věra Mašková a Michal Stránský.
Divadlo Hybernia – Musical Production s. r. o. – Quasimodo… kdysi se pro lásku umíralo. Hudba Petr Kaláb, Jan Maxián, Jakub Prachař, texty písní Petr Kolečko, libreto Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Petr Kolečko, režie Martin Kukučka, choreografie Jana Burkiewiczová, scénografie Studio Artcore, Štěpán Kuklík, Maja Rašková, kostýmy Chatty, Radka Sirková, Anna Tušková. Premiéra 11. listopadu 2011.
Komentáře k článku: „Chytrá horákyně“ – mezi velkolepostí a shozením
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
