…příští VVlna/next waVVe (No. 4)
Součástí programu letošní next wave byla i premiéra Nejhodnějších medvídků v NoDu. To už je velká společenská událost. Předsálí a posléze i sál byl přeplněn celebritami, nechyběl Akram Staněk, Berenika Urbanová, Petr Christov a myslím, že jsem někde zahlédl i Petera Páluše.
Nebudu se tvářit, že jsem znalcem Nejhodnějších medvídků nebo dramatického díla Reného Levínského. Jsou jiní, mnohem povolanější, a těch pár informací, co bych zde papouškoval, si můžete najít jinde. Se jménem René Levínský (tenkrát jako Samuel Königgratz) jsem se setkal díky jeho zábavné hře Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou. Její inscenace v režii Hany Burešové v Divadle v Dlouhé se mi druhdy líbila velmi, její filmová adaptace v režii Pavla Göbla se mi naopak nelíbila vůbec. O Nejhodnějších medvídcích jsem slyšel ledacos, ale včera jsme se viděli na živo poprvé.
René Levínský napsal hru Planoucí srdce na objednávku Západočeského divadla v Chebu, což je samo o sobě skvělé. Tam ji uvedli pod názve Nawratilowa, Szymczykowa dle ústředních hereček. Domácí soubor R. L. Nejhodnější medvídci ji v režii Daniela Vavříka nazval Doubkowa hole má a o hlavní role se podělily Klára Doubková a Irena Holemá.
Bavil jsem se celou dobu skvěle; na rozdíl od Vladimíra Mikulky (viz Nawratilowa, Szymczykowa v DN 2009/18 ) si totiž myslím, že jde o výtečný text, plný žertů, slovních hříček a jemných, nikterak násilných narážek na nejrůznější fenomény od česko-německých vztahů a osud dvou žen ve dvacátém století až o po to tetování, kulečník, rybaření, fotbal, lesbický vztah nebo vzpomínání na staré zlaté časy a naopak: stárnoucí ženy plné energie – takhle se mluví o stáří! Zejména vtipy typu „první sýkorka na skypu“ nebo „času máte určitě víc než místa“, o obsesi módou a oblečením nebo mužskou krásou nemluvě velim potěšily. Razantně amatérské, nadšené a autenticky veselé podání oblíbeného souboru celou věc jen podtrhlo. Zůstává otázkou, nakolik je podobné představení alternativou a nakolik zapadá do dramaturgie (letošní) Next wave. Ale i umrlci milují dobrou zábavu, zvlášť když je neživá. Pardon, nechal jsem se unést. Byla to prostě povedená taškařice.
Každopádně je Planoucí srdce hra, kterou bych chtěl vidět v mnoha zpracováních s mnoha herečkami. Dočkáme se na Vinohradech inscenace Kolarzowa, Maciejuchowa (a s Jiřinou Jiráskovou v roli Trudi)?
Ke stejné inscenaci viz též Marcela Magdová: Medvídci nás uspali (ve sloupci iDN)
Komentáře k článku: …příští VVlna/next waVVe (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Mikulka
Malá technická poznámka: je velmi, převelmi ošemetné soudit o kvalitách textu pouze na základě shlédnuté inscenace… a je to jeden z opakujících se ošklivých zlozvyků (nejen) českých divadelních kritiků, když už na jiném místě debatujeme o kritice.
07.10.2010 (15.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
tenhle předsudek znám, jen nevím, jestli ho brát opravdu vážně. solidní filmový kritik taky pozná při sledování filmu, jestli je scénář špatný nebo dobrý, a tam je rozdíl ještě mnohem diametrálnější než u divadla.
07.10.2010 (20.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Nazvat jeden ze základních metodologických postupů práce divadelního kritika „předsudkem“, tedy nebrat v potaz, že mezi textem a inscenací, vycházející z tohoto textu je principiální rozdíl, je pane Varyši skutečně na pováženou. Profesora Lukeše na Vás…
07.10.2010 (22.41), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
mezi textem a inscenací je samozřejmě zásadní rozdíl. netvrdil jsem, že ne. podsouváte mi něco, co jsem vůbec nenapsal.
07.10.2010 (23.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Nebyl bych si moc jistý ani v případě odečítání kvality filmového scénáře z filmu, ale do toho bych se tady nerad zaplétal. Ale na divadle je vztah textu a inscenace trochu jiný: divadelní hra je tradičně na inscenaci podstatně méně závislá než scénář na filmu a má tendenci žít si svým vlastním životem. Nemusí to tak být vždycky, ale třeba právě tahle Levínského hra je toho docela dobrým příkladem. Včetně rozdílného vyznění chebské a medvídkovské inscenace. Osobně bych si tedy kvalitu textu netroufnul posuzovat (nebo spíš odhadovat) ani z jedné inscenace – a nemyslím, že to je deficit „solidnosti“, právě naopak.
07.10.2010 (23.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
rozumím, co máš na mysli (číst text je něco jiného než vidět divadlo), přesto si nemyslím, že kvalitu hry lze posuzovat pouze čtením jeího textu. iný příklad: lze posuzovat kvalitu hudby pouze z notového zápisu, nebo i poslechem nastudování (které může být samozřejmě odlišné?).
jde spíš o to, co kdo rozumí pod pojmem DOBRÁ HRA. Dobře, Levínského text jsem nečetl. Působil na mě jako více méně volný sled skečů, což vnímám jako plus (obecně) a repliky jsem vnímal jako zábavné samy o sobě, ne tím, jak byly proneseny. ale dobře, nebudu dál dráždit. příště se budu tvářit, že jsem hru četl předem a bude po problému:-)
07.10.2010 (23.38), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
HA! Teď jsem si uvědomil , že mě trápíte neprávem, neb jsem tam nikde nenapsal nic o kvalitě hry – napsal jsem, že bych ji chtěl vidět v různých zpracováních, a napsal jsem, že jde o výtečný TEXT – jenomže text jsou jakákoli slova, ať už napsaná, pronesná atd. (srov. text písně, posuzovaný bez četby z odposlechu !)
07.10.2010 (23.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Samotný problém, zda z představení se dá vyvozovat kvalita hry, či ne, je podle mne velmi ošemetný. Někdy jo, někdy ne (viz nedávná minipolemika – tuším, že právě Vladimíra Mikulky s Martinem Švejdou – nad Havlovými Pěti tetami). Rozlišujme důsledně napsanou hru a hraný text, jako rozlišujeme inscenaci a představení. A Varyš to zde dělá. Ani já jsem nečetl Levínského hru, ale ze slyšeného (a viděného) odvozuju, že je jazykově (textově) propracovaná a že by se dala zpracovat ještě zcela jinak. Tudíž bych hru také rád viděl ještě jinde inscenovanou. Právě kdyby se herci a režisér soustředili na jazyk a z toho vyvodili inscenované situace, což ale podle mne neudělali, mohlo to medvídkovské balábile být přitažlivé. Mydlili text hlava nehlava, měnili jen kostýmy a kompozice kostek. Kvalitu inscenace spatřuju tentokrát opravdu jen v mimodivadelních kontextech – charismatu a přístupu samotných aktérů i režiséra Dana Vavříka. Jsou k sežrání. Což ovšem není žádná měřitelná teatrologická hodnota. To by mi Martin Švejda dal, kdyby to četl…
08.10.2010 (5.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Ano, pane Varyši, už jste na to kápl: když neznám text (předlohu) inscenace jako takový, tak jej (raději) neposuzuji; nevynáším nad ním soudy. Lze samozřejmě uvažovat o inscenačním textu, tedy posuzovat to, co se v inscenaci (textového) skutečně hraje – no ale to je také vlastně třeba znát předem, že – neboť inscenační text a samotná inscenace… Zkrátka: když neznáme předlohu (jako takovou), věnujme se (raději jen) samotné inscenaci; ta nás koneckonců primárně zajímá.
08.10.2010 (9.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Peter Páluš ohledně své účasti na dotyčné premiéře napsal: Sedím doma v Olomouci a dělám optimalizace eshopů….;)
Poznámku o alkoholu vypouštím. (pozn. red.)
08.10.2010 (11.04), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
Hulec: já to ovšem za hodnotu považuji. myslím, že charizma herce/herečky (nebo třeba taky jeho/její fyzická krása) jsou v zásadě nejpodstatnější věci na divadle.
s tím Pálušem to byl takový žertík, samozřejmě.
myslím, pane Švejdo, že kažého z nás (primárně) zajímá něco jiného, ale budiž.
08.10.2010 (11.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Aha. Jsem důvěřivý.
08.10.2010 (11.18), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
i když opravdu to vzniklo tak, že jsem tam viděl někoho hodně podobnýho. ale slábne mi zrak. možná si místo novýho deštníku pořídím lepší brejle.
08.10.2010 (11.20), , Trvalý odkaz komentáře,
vladimir hulec
Ale byli tam Petr Štindl, Krystyna Krauze, Simona Babčáková, Johana Švarcová a především Andrej Krob, což si myslím, že jsou také zaznamenáníhodné celebrity.
08.10.2010 (12.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
ne tak jako ty, co jsem zmínil. a člověk musí vybírat.
08.10.2010 (12.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Když už jsi, Vladimíre H., zmínil Andreje Kroba, docela by mě v této souvislosti zajímalo, proč se nakonec neuskutečnilo Krobovo nastudování Levínského Fyzika a jeptišky s Nejhodnějšími medvídky. Jeho „Plácačka“ s Medvídky, to je jeden z polistopadavých vrcholů českého amatérského divadla.
08.10.2010 (12.15), , Trvalý odkaz komentáře,
vladimir hulec
Aha. Jsem důvěřivý.
A – Martine – pokud vím, Fyzik a jeptiška jsou stále ve hře. Odpovědět by spíš ale měl Krob nebo Levínský – pokusím se zjistit. S Tvým hodnocením medvídkovské-krobovské Plácačky velmi souhlasím. Jen dodávám: nejen amatérského divadla. Měla kvality formanovské nové vlny. Myslím Miloše a jeho filmy z 60. let.
08.10.2010 (12.34), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
co všichni furt mají s tou novou vlnou a Formanem, tou žumpou dějin kinematografie?
08.10.2010 (12.37), , Trvalý odkaz komentáře,
vladimir hulec
Tfuj, Vojto!
Ať Tě ďas spraží, kulový blesk propálí a československé filmové kýče 70. a 80. let na padrť rozemelou.
08.10.2010 (12.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin J. Švejda
Já bych snad ani v případě Krobovy Plácačky neodkazoval k Formanovi jako k faktu, jak se v tomto případě podařilo pozoruhodně skloubit Krobovo „hodinářské“ režírování (které mimo jiné dalo po mém soudu i další z vrcholů amatérského divadla 90. let, Horský hotel Divadla na tahu) s Levínského „užvaněnými“, zvláštně poetickými texty a totální hereckou „undergroundovostí“ (jiný říká charismatem) kmenových členů Medvídků.
08.10.2010 (12.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Vojtěch Varyš
vladimíre,
českej film je samozřejmě všeobecně příšernej.
08.10.2010 (14.35), , Trvalý odkaz komentáře,
vladimir hulec
Vojtěchu,
já jsem opravdu důvěřivý… Postmoderní způsob myšlení a kritického vyhraňování je mi vzdálený. Na hony.
08.10.2010 (16.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Rene Levinsky
Kluci, prave sem priletel z Tel Avivu a jsem Vasi diskusi nadsen! Dekuji vsem ctyrem a tesim se na pokracovani. Fyzika mozna Andrej udela, po cekani na Godota 😉
08.10.2010 (18.32), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Mikulka
Nadšený dramatik je nejvlastnějším smyslem existence těchto webových stránek.
09.10.2010 (10.21), , Trvalý odkaz komentáře,