10 let: málo, nebo moc?
Několik poznámek o Ceně Marka Ravenhilla
za inscenaci nového textu
Dušan D. Pařízek přebírá Cenu Marka Ravenhilla za inscenaci Černé panny
foto Alexandr Hudeček
Na počátku zatím krátké historie Ceny Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu stála diskuse členů poradního orgánu Centra současné dramatiky, který nese poněkud zavádějící název „festivalová rada“. Její členové z řad dramaturgů, kritiků a překladatelů nemají za úkol uvádět do českého prostředí další z mnoha festivalů, ale provádět reflexi současné dramatiky na českých scénách, za níž stojí myšlenka podpory vzniku kvalitních českých inscenací současných textů.
Zásadním bodem diskuse se stala otázka, jak současnou dramatiku definovat. Po dlouhém zvažování jsme dospěli k maximálnímu limitu pro vznik textu 10 let po časové ose nazpět. Dvacetileté období uplynuvší od jeho napsání, tedy doba potřebná pro nástup celé jedné generace, se nám zdálo příliš dlouhé pro skutečnou aktuálnost jeho obsahu i nasazení do repertoáru, pět let je pak poměrně krátká doba, zejména v českém prostředí, které na zahraniční novinky reaguje zpravidla se zpožděním a až v okamžiku, kdy je autor a jeho text prověřen na prestižních mezinárodních akcích. Ustoupili jsme také od spíše svazujícího pojmu drama/dramatika a pro definici ceny jsme zvolili širší označení nový text. Důvodem pro takový posun byla snaha, aby se mezi sledované tituly dostaly i útvary jak z oblasti experimentu, tak ze sféry autorské či kolektivní tvorby. Podmínku, kterou jsme si pro zařazení takovýchto hraničních projevů stanovili, je přenositelnost textové složky výsledné inscenace do kontextu jiného souboru či divadla.
Cena za inscenaci nového textu není pouze oceněním pro text, ale i jeho scénickou realizaci. Pomyslným ideálním tvarem, který tudíž každoročně rada hledá, je kvalitní inscenace kvalitního textu, přičemž by jedno nemělo „přehrát“ druhé. Operujeme s výrazem „symbióza textu a inscenace“, s onou těžko vystihnutelnou a popsatelnou hodnotou, na kterou v tomto segmentu české divadelní kultury stojí za to upozornit.
Mark Ravenhill na schodišti Divadla Komedie předvádí svou cenu – kožich navržený Martinem Chocholouškem
foto Alexandr Hudeček
Spojení ceny za inscenaci nového textu se jménem konkrétního dramatika je do jisté míry kontroverzní, ale lze ho považovat i za jeden z dlouhodobých cílů Centra současné dramatiky, jímž je otevírat současné české divadlo mezinárodním kontextům. Mark Ravenhill je navíc bezesporu jednou z generačních ikon Divadla Letí, které ve svém uměleckém programu o takovýto přístup usiluje. Ocenění není spojeno s finanční odměnou, hlavním záměrem při jeho slavnostním udělování je naopak inspirativní setkání tvůrců, kteří svým divadlem chtějí promlouvat o současnosti, ať už formou uvedení nominovaných inscenací, scénických čtení nových textů, hostování významných zahraničních inscenací současné dramatiky nebo dalších forem setkání. Zhodnotit, zda má takovýto koncept smysl nejen pro praktickou divadelní tvorbu v ČR i za jejími hranicemi, ale zda z něj bude vytěžen také materiál pro kritickou reflexi současného (českého) divadla, nelze samozřejmě po jediném ročníku proběhlém v roce 2010. Dejme si na to tedy aspoň ještě dvě pětiletky…
Komentáře k článku: 10 let: málo, nebo moc?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
