11. prosince—25. prosince 2013
11. prosince
Musím jít domů V Knihovně Václava Havla se konalo slavnostní uvedení nové básnické sbírky Vratislava Brabence Denver, kterou vydalo nakladatelství Maťa. Sbírku pokřtil výtvarník Ladislav Snopko, zazpíval Sbor břežanských kastrátů, autor recitoval své texty a za doprovodu Joea Karafiáta hrál i na saxofon. Během večera představil nakladatel Lubor Maťa i nedávno vydanou básnickou sbírku Magorův noční zpěv s ilustracemi Libora Krejcara, v níž jsou i texty, které Ivan Martin Jirous (na obr.) poprvé publikoval ve svých sloupcích v Divadelních novinách. Třeba Jiří, jdu vařit večeři. A jdu vařit i polívek, vrátím se za chvilek.hul
Na Malé Straně v Praze byla zahájena výstava fotografií a dobových kostýmů s názvem Projekt 100 let Zity Kabátové.
12. prosince
Olomoucké stopy Ve foyer Moravského divadla Olomouc byla slavnostně odhalena pamětní deska olomouckému rodákovi Pavlu Dostálovi. Stojí na ní: Vzpomínka na Pavla Dostála, herce, režiséra, dramatika a ministra kultury, který se významnou měrou podílel na rozvoji našeho divadla. Olomoučtí divadelníci. Desku odhalili současný ředitel divadla Pavel Hekela, jeho předchůdce Václav Kožušník, primátor statutárního města Olomouce Martin Novotný a senátor Martin Tesařík. S nápadem věnovat vzpomínku Pavlu Dostálovi mne oslovil krátce po mém nástupu do vedení Moravského divadla Olomouc Ivan Šimáček, dlouholetý a vynikající divadelní fotograf. Když jsme o tom spolu hovořili, hned jsem si uvědomil, že na Pavla nikdo z olomouckých divadelníků sice nezapomněl, ale jakási „štafeta paměti“ tu citelně chybí. Nevnímám tento akt politicky, nejde ani o vzpomínku na ministra, ale především na herce, režiséra, dramatika a kolegu, který na olomoucké scéně a v kulturním životě města zanechal nesmírně důležitou stopu, uvedl ředitel Moravského divadla Olomouc Pavel Hekela. Slavnostní akt se uskutečnil při příležitosti derniéry inscenace Rej, v níž si při té příležitosti roli Zlatíčka zahrála Pavla Dostálová, dcera Pavla Dostála. Slavnostního odhalení byla přítomna i jeho manželka Hana Dostálová.hul
Nikl a čas V Městské knihovně v Praze se konala vernisáž retrospektivní výstavy Petra Nikla nazvaná Hra o čas. Na výstavě jsou vedle obrazů zastoupeny i jeho komornější techniky – kresby, grafické listy, objekty a fotografie – nebo interaktivní místa průběžně měnící svou podobu. Expozice má uvádět diváky do toku asociací a představivosti. V prostoru galerie se do konce výstavy 23. března konají vizuálně-hudební performance, ve kterých Petr Nikl se svými – vesměs hudebními – hosty pracuje s fenoménem plynoucího času a geniem loci Městské knihovny.hul
Nenormalizovaní V pražské MeetFactory se sešli představitelé různorodých – především však undergroundových – českých kulturních a sociálních „kmenů“ 60.–80. let. Křtila se zde totiž kniha Vladimira 518 Kmeny 0, která navazuje – či spíš dobově předchází – jeho publikaci Kmeny 1, jež se věnovala městským subkulturám u nás po roce 1989. Vytištěno bylo 4 000 kusů, přesto trvalo necelý týden, a celý náklad byl rozebrán. Monumentálnímu dílu, jež opět vyšlo ve spolupráci vydavatelství Bigg Boss a Yinachi a v němž se našlo místo i pro divadelní kmeny, se budeme věnovat v některém z příštích čísel. Nakladatelství slíbila dotisknout během nejbližší možné doby oba díly.hul
Devětačtyřicet osobností navrhli lidé do komisí, které budou podle nových pravidel posuzovat dotace na kulturu v Brně. Z nich pak poradní sbor náměstkyně pro kulturu vybral odborníky, kteří budou rozhodovat o penězích v devíti oblastech dotačních programů. Sedm z nich bude mít na starosti vždy jen jedna osobnost. Dvě oblasti, ve kterých se sejde nejvíc žádostí, ale budou hodnotit dva odborníci, sdělil mluvčí magistrátu Pavel Žára.
13. prosince
Zahradní slavnost dnes Na půdě akademie věd proběhla celodenní konference pod výmluvným názvem: Havlova Zahradní slavnost – klíčová událost moderního českého divadla. Připravila ji Knihovna Václava Havla a Ústav pro českou literaturu AV ČR. Konferenci vhodně otevřela projekce dobového dokumentu režiséra Radúze Činčery Mlha z roku 1966. Tváře mladého dramatika a jeho šéfa, režiséra Jana Grosmanna, naladily auditorium na maraton příspěvků k tématu. Prozraďme jen jeho okruhy: Geneze vzniku hry a její dobové inscenační výklady; inscenace hry po roce 1990 a její aktuální interpretace; zahraniční inscenace hry a jejich odborná reflexe. Z autorů příspěvků jmenujme Lenku Jungmannovou, Zdeňka Hořínka, Petra Oslzlého či Vladimíra Justa. Obsáhlejší materiál přineseme v některém z příštích čísel. der
16. prosince
Čas závrati Firma Supraphon vydala CD-kompilaci našich i zahraničních písní zpívaných Marií Rottrovou a otextovaných Jaromírem Nohavicou. Album Čas motýlů obsahuje dvacet těch, které z třiceti, jež spolu připravili, považují oba za nejpodstatnější. První Nohavicův text, titulní Čas motýlů, nazpívala Rottrová v roce 1976, následoval Opuštěný dům (1978), Jarní neděle v parku (1979) a v roce 1980 dodnes největší jejich společný hit Lásko, voníš, deštěm. Poslední zatím realizované písně jsou z roku 2001 – Lakomá, Muž a pes a Tak tohle je láska. Sedli jsme si, charakterizuje jejich spolupráci v bookletu alba zpěvačka.hul
17. prosince
Rumun Radu Beligan (95) se stal nejstarším aktivním divadelním hercem na Zemi. Zápis do Guinnessovy knihy rekordů oslavil během představení Le Nombril od Jeana Anouilha, kde hraje hlavní roli.
A studio Rubín vyhlásilo vítěze druhého ročníku dramatické soutěže o Zlaté pero Ondřeje Pavelky. Porotci – Petr Kolečko a Ondřej Pavelka, vybrali hru Sorento od Michala Šandy. Scénické čtení této hry v režii Ondřeje Pavelky mohli diváci zhlédnout 17. prosince v A studiu Rubín.
18. prosince
Nebe, peklo, ráj V pražské Akropoli se konala oslava dvacetiletého výročí nakladatelství Galén, jež se zaměřuje i na vydávání moderní české folkové hudby, a současně pětašedesátých narozenin houslisty Jana Hrubého. Na scéně se sešlo kolem dvou desítek muzikantů, například Jana Šteflíčková, Jan Burian, Jiří Dědeček, Marsyas, Mišík, Třešňák, Michal Prokop… V průběhu večera byla představena kniha Housle tečka Hrubý, soubor textů Vladimíra Merty Mimo čas a jeho návrat na folk-rocková prkna, nové CD Domilováno. Závěr čtyřhodinového koncertu patřil Hrubému s Kukulínem a skladbám inspirovaným irskou hudbou i Tolkienovými příběhy ze Středozemě.hul
V Divadle Spejbla a Hurvínka se odehrálo benefiční představení pro UNICEF. Každý, kdo si zakoupil vstupenky na divadelní hru Dějiny kontra Spejbl, přispěl na podporu krizového očkování dětí na Filipínách, jehož smyslem je zabránit šíření infekčních chorob v tajfunem postižených oblastech.
20. prosince
TV ČT Punk Talking show herce a režiséra Jiřího Havelky na uměleckém kanálu ČT Art Tečka páteční noci nabídla šokující večer, který již nyní vstoupil do dějin ČT. Hlavním hostem večera byla kapela Vanessa, jež je proslulá svou nespoutanou divokostí. A přesně to – a možná i víc – během přímého přenosu její členové a přátelé prokazovali. Naprosto uvolněný a neustále Havelku provokující leader Samir Hauser, vystupující pod jménem Bruno Ferrari, v jednu chvíli vykřikl: Dáme lajnu na Bibli, a i přesto, že se do jeho činu snažila vstoupit produkční TV, připravil na knihu čáry koksu a ty „šňupnul“. Součástí dění byla i polonahá dívka, která neustále oblizovala lízátko ve tvaru vagíny. Ve studiu bylo i mnoho dalších výrazných osobností české umělecké scény – fotograf Adam Holý, výtvarník Pablo de Sax, malíř Jan Gemrot či šéfredaktor Živlu Luboš Pavlovič. ČT záznam na svých webových stránkách na pár hodin uveřejnila, ale později stáhla. Ihned po vysílání odmítl další spolupráci na tomto pořadu připravovaném brněnskou ČT pražský režisér Pavel Jandourek: Podle mne to bylo trapné, prvoplánově a vypočítavě nechutné. Protest proti všemu, a tudíž ničemu. Takový Kabát pro inťouše – hudba teda lepší, ale to všechno okolo!!! Jako bych si přivedl do studia hladového divokého ledního medvěda, pošeptal mu do ucha, ať je hodný, a pak byl děsně překvapený, že mi sežral moderátora… Celou záležitostí se bude zabývat RRTV a programu hrozí zrušení. Jeho producentka Kamila Zlatušková, jejíž tvůrčí skupině se v Brně přezdívá televizní punk, odmítla, že by byly ve studiu pravé drogy. Podle ní to byly jen předem dohodnuté atrapy. Vanesse, která právě vydala vynikající album Antidotum, se tak konečně podařilo nabourat aseptickou suverénnost veřejnoprávního média a nabídnout nefalšovanou kulturní alternativu.Vladimír Hulec
22. prosince
Záznam výpravného baletu Petra Iljiče Čajkovského Spící krasavice z moskevského Bolšovo těatra odvysílala kina v Praze, Olomouci, Ostravě, Zlíně, Náchodě, Jablonci nad Nisou, Jihlavě a Brně. Hvězdou představení byla ruská primabalerína Světlana Zacharovová.
25. prosince
TV Jsme národem pohádek, zvláště vánočních. ČT udržuje tradici výrobou jedné dvou novinek ročně premiérovaných o Vánocích. Jenže scenáristé většinou jen mechanicky a neobratně rabují a kombinují staré motivy. Hlavně jim uniká, že počínaje Pyšnou princeznou, která sérii odhaduji mnoha desítek titulů před šedesáti lety zahájila, přinejmenším ty nejlepší pohádky v sobě nesou poselství, jak už tak pohádkám od nepaměti přináleží. A jsou otiskem své doby, své společnosti. Letos se přece jen objevily nové náměty, nové herecké tváře, obrazová poetika, dokonce humor a prvky fantasy. Štědrovečení pohádku Duch nad zlato napsal a zrežíroval Zdeněk Zelenka jako originální poeticky humornou duchařinu, v níž Viktor Preiss coby potrestaný zlatník slouží ze záhrobí do roztrhání těla a docela se mu daří zdůvodnit, že peníze opravdu nemusí být až na prvním místě – i když s nimi se žije lépe. Božíhodové pohádce Sněžný drak režiséra Evžena Sokolovského ml. nejvíc sluší promyšlená kamera D. Ployhara, nasvícení připomínající holandské mistry, a parádní herecké obsazení počínaje neohroženou princeznou Petry Tenorové. Zpočátku se příběh i pěkně rozvíjí věcnými dialogy, ale jako by J. Gardnerovi docházel dech, ukončit musel příběh násilně a nelogicky. Princezna se zakletým princem nesplnili uložené zkoušky, zvítězili zásahem mocných čarodějek. Poslání: nemusíš splnit sliby, ale vemluvit se do přízně. Nakonec možná věrný otisk doby.HER
Supraphon vydal v Semaforu premiérovanou Naivní vánoční zpěvohru Opera Betlém Jiřího Suchého (libreto i hudba). Připomíná staré dobré, ba nejlepší semaforské časy, nelze při ní nevzpomenout ani na vstupní vánoční baladu z Kytice. Pokus o naivní zpěvohru, jak sám Suchý dílko charakterizuje, ale sahá až k barokním tradicím, připomíná naivistické lidové betlémy, vánoční zvyky, a se všemi inspiracemi si dovede vtipně pohrát. Ansámbl zpívá a hraje dobře, s chutí, nechybí slovní hříčky, dadaistické nápady, které nakonec vánoční rozjímání vystihují lépe než různá plačtivá dojímání se pod stromečkem se spoustou dárků ze supermarketů. Třináct zpěvních čísel (nahrávka z představení 29. prosince 2012) doplnilo pět bonusů. HER
Komentáře k článku: 11. prosince—25. prosince 2013
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
