12.–25. ledna

12. ledna

Přemýšlení o Shakespearovi
Z pozůstalosti profesora Milana Lukeše vydal dvouměsíčník SAD (ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem) sborník autorových esejí pod názvem Shakespeare a okolí. Většina textů už byla publikována časopisecky, v některých jsou však drobné rozdíly (zkrácená či rozšířená verze) mezi dosud publikovanou a nynější podobou. Lukeš nazírá v zajímavých souvislostech některé české inscenace klasikových děl (například Richard Showman o Dočekalově režii Richarda III. s Richardem Krajčem), také však interpretace slavných světových režisérů (o Bouři Brookově a Purcareteho). Další texty osvětlují v širších souvislostech dobu Shakespearovu a prizmatem vztahu k velkému dramatikovi vlastně i dobu naši.
br

13. ledna

Revoluce v přímém přenosu
Recenzemi vychvalovaný, cenami a superlativy ověnčený, původně broadwayský muzikál Fela! byl dalším dílem v cyklu přímých přenosů z londýnského Národního divadla na filmové plátno pražského kina Aero. Inscenace je tanečně-hudební biografií „krále afrobeatu“, nigerijského hudebníka, ale také politického aktivisty Fely Anikulapa Kutiho (1938–1997). Fela! není typickým broadwayským muzikálem. Naopak, snaží se tradiční muzikálové hranice bořit a klasický divadelní prostor zcela „prosáknout“ atmosférou undergroundového afrického klubu. Tanečníci často překračují hranici jeviště – hlediště a z diváků, kteří často vstávají a tančí s nimi, dělají spoluúčastníky velkolepé Kutiho poslední nigerijské koncertní show. Tematicky, formálně a v podstatě i hudebně se přiřazuje k muzikálům typu Hair či Jesus Christ Superstar, jež vzývají hippie kulturu, revoluci a aktivní boj za volnost a svobodu. Autorem, choreografem a režisérem je legendární americký choreograf Bill T. Jones, který v přenosu živě (o přestávce) promluvil, a na konci dokonce divoce zatančil (během děkovačky) se Sahrem Ngaujahem, broadwayským představitelem Fely Kutiho, který v Londýně hostoval. Samotný muzikál získal v roce 2010 v NYC tři ceny Tony – za nejlepší choreografii (Bill T. Jones), kostýmy (Marina Draghici) a zvuk (Robert Kaplowitz). Londýnská premiéra v RNT byla 16. 11. 2010 a očekává se, že ovládne výroční londýnské divadelní ceny. Právem. Famózní tancování, divoká hudba a neustálý „běsný“ rytmus se jen tak nevidí.
hul

V pražském Divadle Archa byly udělovány Ceny české filmové kritiky. Nejlepším filmem se stala Pouta režiséra Radima Špačka. Představitel hlavní role Ondřej Malý zároveň získal cenu za mužskou hlavní roli a cenu RWE pro objev roku, publicista Ondřej Štindl pak cenu za scénář. Karel Roden dostal cenu za mužskou vedlejší roli ve filmu Habermannův mlýn, v ženské kategorii slavila úspěch Kristýna Liška Boková za film Občanský průkaz. Nejlepší ženskou hlavní roli vytvořila Simona Babčáková ve filmu Největší z Čechů, nejlepším dokumentem je film Katka režisérky Heleny Třeštíkové.

Divadélko v klubu Městského divadla Zlín má nového pronajímatele Martina Šůstka, který chystá rozsáhlé změny. Byl bych rád, aby se klub stal přirozenou základnou pro herce a zaměstnance divadla a zároveň nabídl prostor pro veřejnost, která má zájem o kulturu v podobě divadla, hudby, alternativních projektů, besed, projekcí, autorských čtení, dikusí s herci či tvůrci po představení. Klubová scéna pod novým názvem Dílna 9472 se představila divákům produkcí Srdce krásné slivovice plné! s panákem slivovice pro každého diváka gratis.

Institut umění – Divadelní ústav (IDU) připravil pro foyer Divadla Bez zábradlí výstavu s názvem Když divadelní plakát je umění, která představuje některé plakáty z posledních 50 let ze sbírek IDU autorů např. Jaroslava Maliny, Adolfa Borna, Libora Fáry, Pavla Broma, Pavla Teissiga.

Padesátá léta s černým humorem
Mezi divadelními hrami, které se zabývají zločiny padesátých let, patří k nejvýraznějším počinům dokumentární drama Tomáše Vůjtka S nadějí i bez ní (v roce 2008 za něj získal cenu Alfréda Radoka pro nejlepší novou hru). Vůjtek vychází ze vzpomínkové knihy Josefy Slánské, manželky popraveného komunisty Rudolfa Slánského, která je zároveň hlavní postavou jeho hry. Inscenované čtení v režii Hany Burešové bylo k vidění v kavárně Divadla v Dlouhé. Vůjtkovo dokudrama plné černého rouhačského humoru nepřináší nová fakta, ale vytváří silné divadelní momenty: Jiří Lábus a Pavel Batěk hrají zároveň mučitele i oběti a Daniela Kolářová čte ústřední roli Josefy, která přes všechny hrůzné osobní zkušenosti nepřestává věřit v socialismus a oslovovat prominenty komunistického režimu domáckými přezdívkami. Divadlo v Dlouhé uvedlo S nadějí i bez ní společně s nově nalezenou hříčkou Václava Havla o dvou starších dámách stopujících nákladní auta Ela, Hela a stop (1960), která námětem i stylem předznamenává budoucí Havlovu tvorbu. Recenzi čtěte na webových stránkách ve sloupci iDN.
Hana Pavelková

14. ledna

Lesní hřbitovy v Pardubicích
Tak jako světlo / nemíchá se / s tmou / tak moje kroky / nejdou za tebou / tak jako světlo / dotýká se tmy / tak jsme se minuli / i my (Doteky). V pardubickém Divadle 29 se konal koncert skupiny Pavla Zajíčka DG 307 a Tames of Flowers výtvarníka Libora Krejcara, který byl současně křtem jeho DVD Lesní hřbitovy, které vydala firma Guerilla Records a které je záznamem koncertního – právě v Divadle 29 – provedení stejnojmenného CD, které vyšlo v roce 2004. Úvodní koncertní program DG 307 s názvem Podobenství byl doprovázen projekcemi fotografií Bohdana Holomíčka. Celý večer uváděl básník J. E. Fri