Divadelní noviny > Názory – Glosy
13 let s 13+
Od roku 2007 v Divadle v Dlouhé pořádáme vedle festivalu pro děti Dítě v Dlouhé přehlídku „nejen pro teenagery“ Festival 13+. Začínali jsme nultým ročníkem, protože jsme si nebyli jisti, zda specializovaný festival pro tuto věkovou kategorii má smysl. Po třinácti letech o tom nepochybujeme a evidentně nejsme sami, kdo si uvědomuje, že hrát pro mladé publikum je nesmírně důležité. Divadlo má jistý kultivační potenciál, a pokud se mu podaří aspoň občas pár mladých lidí zaujmout, oslovit a případně popostrčit k samostatnému a kritickému myšlení a zároveň k toleranci různých názorů, mají z toho užitek všichni.
Vedle divadel, která se na mladé publikum zaměřují programově a dlouhodobě (například ostravské Divadlo Petra Bezruče či ústecké Činoherní studio), se k teenagerům pravidelně obracejí i divadla primárně zaměřená na dětské publikum. Jednak chtějí celkově rozšířit svou diváckou adresu, jednak se snaží udržet si diváky, kteří k nim začali chodit jako malé děti, a nepochybně také svým hercům a inscenátorům nabízejí možnost pracovat se závažnějšími náměty a tématy. O tom, že se jim v této oblasti velmi daří, svědčí vedle zájmu publika rovněž ceny odborné veřejnosti. Pro mladé publikum hrají samozřejmě i běžná repertoárová divadla, která často mívají předplatitelské skupiny pro mladé diváky, a to i večerní. Z logiky věci sem patří také různá generační divadla, a to jak profesionální či poloprofesionální, tak amatérská. Nabídka je tedy poměrně široká a úroveň je o něco vyrovnanější než u divadla pro děti, kde rozdíly mezi stálými repertoárovými divadly a agenturní nabídkou mohou být propastné.
Každé diváky – a tyto velmi mladé tím spíš – je třeba především zaujmout. Pokud se to povede, a je vedlejší, zda humorem, dramatem či poezií, jsou publikem velmi pozorným a živě reagujícím, někdy až příliš. Cesta prostřednictvím humoru či silného příběhu se zdá být o něco schůdnější, také se při ní lépe udržuje svižné tempo, které je teenagerům blízké. Přesto jsme občas v sále svědky soustředěného zaujetí i inscenací křehkou a na první pohled ne snadno srozumitelnou.
Diváci ve věku od třinácti let výše se do divadla dostanou nejčastěji se školou nebo v Praze s Klubem mladých diváků, v obou případech záleží na tom, jestli mají pedagoga, který je ochoten nad rámec úvazku a ve svém volném čase organizovat hromadné návštěvy divadla a nejlépe na ně své žáky a studenty předem trochu připravit a posléze s nimi jejich zážitek probrat. Není proto divu, že jedna z výrazných dramaturgických linií divadla pro mladé je spojena s adaptacemi známých literárních děl či klasických dramatických textů. Souvislost se školními osnovami přitom nemusí být prvoplánově pragmatická, nýbrž spojená s vlastními formativními zážitky tvůrců, kteří jsou pak schopni naléhavost či aktuálnost dané předlohy předat publiku v autentickém a sdělném jevištním tvaru. Divadlo pro mladé je vždy tak trochu osvětovou a vzdělávací činností, ale zároveň je v tomto případě neobyčejně důležitá tzv. citová výchova. Právě skrze silný emocionální zážitek lze předat i témata, která by jinak přesahovala životní zkušenosti a schopnosti vnímání diváků.
Snaha přiblížit se mladému publiku může být ošemetná, každou křečovitost a faleš neomylně vycítí a potrestá. Na druhou stranu umí ocenit autenticitu a upřímnost, pokud cítí, že je tvůrci berou vážně jako své partnery. Dokážou se pak divadelnímu zážitku otevřít a dovolit, aby se jeho prostřednictvím dozvěděli něco nového o sobě, o svých vrstevnících i o světě dospělých, kam budou za chvíli patřit, i když si to zatím ještě neuvědomují nebo nepřipouštějí. Výlučný zážitek z představení odehrávajícího se právě teď a tady, v interakci s živými herci i diváky, je pak v ideálním případě natolik silný, že si jej chtějí zopakovat. A z jednorázového diváka se může stát divák pravidelný, ba stálý. Vlastně se to zdá celkem jednoduché, a přece těch opravdu dobrých inscenací pro mladé publikum zase tolik není. Jako ostatně dobrých inscenací pro jakékoli publikum…
P. S.: Divadlo pro mladé publikum, tedy Theatre for Young Audience, se dlouhodobě rozvíjí v celé kontinentální Evropě, mnoho divadel třeba v Německu či Rakousku má programové řady zaměřené na mladé diváky a propracované lektorské programy. Zajímavé je, že obdobné zacílení nenajdeme ve filmu, ale možná by to bylo nadbytečné, protože při zběžném pohledu se zdá, že současná filmová nabídka – s výjimkou artových kin – je vlastně určena výhradně puberťákům.
Komentáře k článku: 13 let s 13+
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
