Kategorie článků:
I hluchoněmí mají hudební sluch
V žánru československého artrocku je jméno brněnského hudebníka Zdeňka Kluky pojem. V roce 1968 založil skupinu Progres Organization, která později existovala pod názvem Barnodaj a dnes Progres 2. Perfekcionistický bubeník a perkusionista, který při koncertech nezřídka nadával...
Lekce z divadelního nemyšlení
Švandovo divadlo na Smíchově Praha – Bård Breien: Kurz negativního myšlení. Překlad Jaroslava Vrbová, režie Daniel Hrbek, scéna Petr Masopust, kostýmy Lidka Limpouchová, dramaturgie Martina Kinská, Lucie Kolouchová. Premiéra 27. dubna 2010.
Spadla klec
Městské divadlo Brno – Jiří Žáček, Zdenek Merta: Ptákoviny podle Aristofana. Režie Stanislav Moša, hudební nastudování a dirigent Dan Kalousek, scéna Christopher Weyers, kostýmy Andrea Kučerová, choreografie Aneta Majerová, light design David Kachlíř. Premiéra 24. dubna 2010...
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Máraiovi lidé na kře
Městská divadla pražská, Divadlo Rokoko – Sándor Márai: Dobrodružství. Překlad Kateřina Pošová. Režie Radovan Lipus, scéna Petr Matásek. Česká premiéra 24. dubna 2010.
Havelka nemá rád Leopolda
Městská divadla pražská, Divadlo ABC – Zdeněk Jirotka, Martin Vačkář, Ondřej Havelka: Saturnin. Režie Ondřej Havelka, scéna Martin Černý, kostýmy Jaroslava Pecharová a Jana Jurčová, choreografie Jana Hanušová (spolupracoval Ondřej Havelka), clowniádu připravil Jiří Bilbo...
Mezi tímto a oním světem
Městské divadlo Zlín – Rudolf Sloboda: Armagedon na Grbu. Překlad J. A. Pitínský. Režie Dodo Gombár, scéna Marek Šafárik, kostýmy Hana Knotková, hudba David Rotter, pohybová spolupráce Linda Fernandez Saez, dramaturgie Vladimír Fekar. Česká premiéra 17. dubna 2010.
Lulu jako hravé dítě
Pražské komorní divadlo – Frank Wedekind – David Jařab: Lulu. Režie, scénář a scéna David Jařab, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba a projekce Ivan Acher and CKP. Premiéra 5. května 2010.
5. – 18. 5. 2010
5. května Cesta plná neuvěřitelných zákrut Studio Saint Germain, sídlící v klubu Rock Café, dostálo svému názvu a uvedlo jeden z nejčerstvějších francouzských divadelních textů. Hra Burn, Baby, Burn mladé dramatičky a scenáristky Carine Lacroix se poprvé hrála...
O prsa před Hitlerem
Téma hry německých autorů Davida Gieselmanna a Klause Schumachera – Louis a Louisa – pojednává přesně o tom, co se stane, když se brazilský mladík ze slamu adoptovaný na dálku německými liberálními měšťáky s dcerou objeví v jejich domácnosti. Dramatické už v zárodku. A...
Yoshi Oida
Narodil jsem se v roce 1933. V mládí jsem studoval evropskou filosofii – existencialismus a marxismus, k divadlu jako své profesi jsem se dostal až později. Na universitě mě zajímal především Karl Jaspers. Jeho úvahy o vztahu psychologie a filosofie a jejich vliv na lidský život a na...
Charlotta Öfverholm
Charlotta Öfverholm – švédská tanečnice, choreografka a performerka, jež na festivalu Divadelní Flora Olomouc uvedla světovou premiéru své inscenace Pas de Deux Sans Toi
Děkujeme, že jste přišli
Tak zní neoficiální pozdrav divadelníků hostujících v matičce Praze. Vítají jím své známé a kolegy zpravidla až po představení v divadelním klubu. I mně se tohoto pozdravení párkrát dostalo, byť jsem se v duchu ošíval a nevěděl proč. Přece jsem dorazil ze zájmu, ze...
Rozhněvaní blogeři spílají divadlu No. 6
VV: Přiznám se, že sama existence Národního divadla Brno mi přijde notně bizarní a vlastně pro nejrůznější obskurno jako stvořená. A tohle mě vždycky těšilo na Plachém a Střeženém parnassu, že mají smysl pro podivno. ---- MB: Přesněji: vadí mi stud a neodpovědnost...
Varyš píše Bernátkovi No. 2
Přiznám se, že sama existence Národního divadla Brno mi přijde notně bizarní a vlastně pro nejrůznější obskurno jako stvořená. A tohle mě vždycky těšilo na Plachém a Střeženém parnassu, že mají smysl pro podivno.
Bernátek píše Varyšovi No. 2
Přesněji: vadí mi stud a neodpovědnost vůči velkým „pojmům“. Máme sice Státní operu, ale copak se někdo pozastavuje nad tím, s jakou státností se tam obcuje? A které divadlo se dnes prohlásí za státní, aniž musí být nutně státem vlastněno?
…do protáhlých obličejů pražských měšťáků
Roman Sikora prostě nezklame... (Národní divadlo Praha - Co se stalo, když Nora opustila manžela)
DN 11
Yoshi Oida se v naší pravidelné rubrice Jak já to vidím vyznává, že vždy chodí jen na inscenace, které mají dobré kritiky. A pak, že divadelní tvůrce kritika nezajímá! Aktuální vydání Divadelních novin by tedy pro japonského Pařížana mohlo být dobrým vodítkem....