Kategorie článků:
Violetta bez lesku
Moravské divadlo Olomouc – Giuseppe Verdi: La Traviata. Dirigent Miloslav Oswald, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Svobodová, sbormistr Lubomíra Hellová. Premiéra 16. dubna 2010.
Černé paruky v Perském zálivu
Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Elfriede Jelinek: Bambiland. Překlad Zuzana Augustová. Režie Jiří Honzírek, scéna Radomír Otýpka, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba, video a texty písní Ivan Acher, dramaturgie Iva Šulajová. Česká premiéra 17. dubna 2010.
Co se Státní operou? Špatně položená otázka
Druhým rokem ministři kultury hledají nového ředitele Státní opery Praha a hořekují nad sumou nějakých 150 milionů korun, které je zřizování druhé operní scény stojí – a přitom opera může za ty peníze jen živořit. Odtud otázky, zda Praha potřebuje dvě operní scény,...
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Její strašidlo
Činoherní klub Praha – Felix Mitterer: Moje strašidlo. Překlad Michala Sochorová. Režie Martin Čičvák, scéna Tom Ciller, kostýmy Nina A. Stillmark, hudba Petr Kofroň, dramaturgie Roman Císař a Vladimír Procházka. Premiéra 22. dubna 2010.
Tentokrát bez drzého čela
Národní divadlo Brno – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor. Překlad Zdeněk Mahler. Režie Ivan Rajmont, dramaturgie Martin Dohnal, scéna Martin Černý, kostýmy Jana Preková. Premiéra 19. března 2010.
Inspirace rozhlasem – Další z korálků na niti svědectví
Český rozhlas 3 – Vltava uvedl 28. dubna večer v rámci pravidelného cyklu Radiodokument premiéru pořadu Hany Železné Dnes jsem měla opět štěstí. Odpoledne byl nálet, který autorka připravila na základě jí nalezeného deníku vlastní babičky Libuše Aglerové, jenž si tato...
Lucie Trmíková
Kladu si otázku, o čem do této rubriky psát. O divadle, hudbě, filmu, knize, o zážitku, jenž se do mě vtiskl… Nebo o tom, o čem sním, že by divadlo, hudba, film, kniha mohly být, kdybychom byli skutečně svobodní – jako tvůrci i jako diváci, posluchači, čtenáři. Ne, nechce...
Dobývání skleněného hradu
Málokdo asi nezaznamenal, že se po téměř dvou desetiletích pod správu svého domovského Národního divadla vrátila kontroverzní budova Nové scény. V historickém centru Prahy, na rušné Národní třídě začalo díky světelné instalaci pod mohutným skleněným pláštěm tohoto...
Berlínská inspirace
Pro milovníky opery představuje Berlín ráj: tři operní domy se značným mezinárodním renomé, v nichž se každou sezonu odehraje přes 20 operních premiér, přičemž na repertoáru tu mají dalších 60 titulů od Händla až k současnosti, díla notoricky známá i díla...
Úvahy posttelevizní – Vraždění po česku
Čest a chvála budiž vzdána protentokrát České televizi a konkrétně režisérovi Davidu Vondráčkovi za dva dokumenty, jež se odhodlala veřejnoprávní televize uvést 4. a 6. května (ten druhý, drastičtější – Vraždění po česku – dokonce v „prime timu“ ve 20.00 na ČT...
Jel jsem koncem dubna do Brna…
Jel jsem koncem dubna do Brna na Koncert proti chudobě, nevím sice, proč se tak jmenoval (prý kdosi vyhlásil rok proti chudobě, to je výborné, to s chudobou zatočí), ale budiž. Nejlepší z toho koncertu byl violoncellista Pepa Klíč, hrál nádhernou skladbu s obsáhlými citáty z...
Polstrování objektivní reality
Skladatel a klavírista Michal Vích, spjatý především s Recitační skupinou Vpřed, vybral několik povídek jemu blízkých spisovatelů a zkřížil je s písněmi. Vzniklé formy – stejně jako jejich vydání na CD – nazval Povísně. Zní to krásně, poeticky. Ale když se do...
Co na sebe vím VIII
Byly i situace, kdy jsme se s Milošem shodli a agresivního režiséra vyprovokovali k prudkému nesouhlasu. Oba jsme například milovali Hajdovu inscenaci Büchnerova Vojcka, podle mě neprávem zapomínané silné a sugestivní jevištní dílo, ve kterém režisér kromě přízračné...
Ujišťuji vás, že Bůh existuje!
Spolek Kašpar Praha – Fjodor Michailovič Dostojevskij: Běsi. Dramatizace Albert Camus, překlad Jaroslav Král. Scéna Karel Špindler, kostýmy Vladimíra Fomínová, hudba Zdeněk Král, dramaturgie a úprava textu Johana Součková. Premiéra 17. a 27. března 2010 v Divadle v Celetné.
Varšavské divadlo jako životní styl
Varšava je pro nás exotika za rohem. Odlišnosti jsou malé, ale o to víc patrné. A jet pro divadelníka do Polska za divadlem je jako být muslimem a vydat se do Mekky. Jste-li divákem ve varšavských divadlech, musíte se připravit na poněkud jiná pravidla. Za prvé je dobré...
Kalendárium operního domu
5. 1. 1888 Otevření Nového německého divadla slavnostním představením Wagnerovy opery Mistři pěvci norimberští 1888–1938 Éra Nového německého divadla 1899 – poprvé pořádány slavnostní májové hry (od roku 1900 pod oficiálním názvem Maifestspiele), předzvěst...
Viliam Dočolomanský: Jsme skupina dobrovolných asociálů
Viliam Dočolomanský (34) zdědil po svém strýci Michalovi, herci slovenského Národního divadla, slavné příjmení. V roce 2001 začal formovat svůj soubor Farma v jeskyni, který získal na domácí půdě nejvýraznější ocenění za svou druhou inscenaci Sclavi – Emigrantova píseň...