Kategorie článků:
Poslední velký klaun
Klauniádu utrhnul cirkusu, klaun stál na scéně sám, vše, co fenomén klaunství vytvářelo, jsme měli v paměti, nebylo zapotřebí ječících zvířat, rotujících akrobatů, žonglujících zázraků, blýskavých kostýmků obnažujících tělíčka a svalnatá těla. Dimitri utrhnul...
Zakázané písničky (promarněná příležitost)
Tvůrci Zakázaných písniček se uchýlili k čítankové, „kožené“ variantě. Autor Ivan Štern provázel posluchače (pře)kultivovaným, profesorským hlasem, jeho řeč byla zaumná, s četnými vzletnými obraty, hovořila příliš obecně, s málem detailních informací (a ty by...
Kde ty lidi jsou aneb Divácká krize?
V tomto článku vycházím z materiálů, které divadla poskytla, máte-li tedy jinou zkušenost, stěžujte si v dotyčném divadle. Pokud si však chcete stěžovat na mě, tak pozorně čtěte tento odstavec. Úvaha napsat článek se zrodila v redakci Divadelních novin, když se podívali na...
Poslední komentáře
- on Zemřel Miroslav Pokorný Nejlepší kamarád, přítel loutkářů, banka na půjčen…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Orte, velmi děkuji a stejně tak gratul…
- on Inscenace roku 2024 Slezské divadlo Opava dlouhodobě prokazuje, že je…
- on Přeučilovy zápisky podruhé Inscenace navštívena v Broumově v rámci programu M…
- on Fagi a divadlo: Praskač Pane richarde, to není myšleno vážně, to je vtip.…
- on Fagi a divadlo: Praskač Pane richarde, v inkriminovanou dobu, kdy jste svů…
- on Fagi a divadlo: Praskač Mohu se zeptat, z jakého důvodu cenzurujete koment…
Kamila Sedlárová: Nic ze svého žití neprodám
Dostává role osudových žen, silných osobností, které zápasí se životem, životním údělem, láskou, sexem, bojují o své vlastní místo a prostor na zemi, o svoji nezávislost, identitu, svobodu a procházejí přitom dramatickým vývojem.
Na řadě byl prezident
Sdružení Depresivní děti touží po penězích je mi tuze sympatické již svým názvem; navíc s nimi sdílím zálibu v Bernhardovi a československé normalizaci, také mám slabost pro dekadenci a perverzitu. Rovněž se mi líbí neutuchající snaha Depresivních dětí vyhledávat nová...
Mrtví varují
Hřbitov na Rýnu, dnes, kde jsou mrtví odsouzeni k tomu, aby si připomínali, na co by raději zapomněli, totiž osmý kruh pekelný… Touto větou začíná George Tabori svoji hru Jubileum, uvedenou poprvé v autorské režii na den přesně po padesáti letech od nástupu Hitlera k moci....
5. – 17. října
5. října Medvídci nás uspali V rámci festivalu …příští vlna/next wave… měli diváci možnost zhlédnout v pořadí již druhou inscenaci zatím posledního dramatického výtvoru Reného Levínského Planoucí srdce, v tomto případě upraveného pro autorův kmenový soubor...
Dvě mytologické krásky zahajují novou éru
Od premiéry dvou operních aktovek, Šárky Leoše Janáčka a Ariadny Bohuslava Martunů, lze opravdu už datovat éru Jiřího Nekvasila v opeře NDM v Ostravě: už se zabíhá nový vizuál propagačních materiálů s přemírou červené, poprvé Nekvasil vybavil premiéru tematickým...
Když koženka se lepí na záda…
Sympatizuji se současnou dramaturgií Rubínu, kterou Petr Kolečko vede lehkou rukou k autorské komorní tvorbě někde mezi bohapustou zábavou a lehkou alternativou. Někdy je ta ruka až příliš lehká a nevyhraněnost takové dramaturgie věci nepomáhá: přitom sevřený a malý sklepní...
Škola zpívající
Do školy chodil víceméně každý. A na svá zelená léta vzpomíná v dobrém i méně dobrém, vážném i častěji veselém. Není divu, že toto vzpomínání plodí „evergreeny“. Dokladem nadmíru přesvědčivým jsou studentské romány Jaroslava Žáka a podle nich natočené filmy,...
Mistr Mucha – náš vzor!
Novinka Městského divadla Brno nazvaná Muchova epopej se na zdejším velkém jevišti vyznačuje umnou prací s prostorem, světlem i pohybem. Pod těmito inscenačními složkami je podepsán Šimon Caban. Titulek recenze chce naznačit až národně obrozenecký odér, který náladu celého...
To dobré z Tyla, to aktuální od nás
Patrně každá divadelní kultura obsahuje dramatické texty, které lze sotva označit jako „velké drama“, a přitom se na národní jeviště vracejí znova a znova. U nás je takovou hrou první český singšpíl – Tylova Fidlovačka – a důvod jeho občasných návratů je zřejmý....
Lze nad diváckými jistotami mávnout rukou?
Jan Hrušínský nastudoval ve svém Divadle Na Jezerce osvědčenou komedii Charleyova teta. Na reprízu jsem se vypravil ze zvědavosti, už jsem tu skoro rok nebyl, mnoho recenzí zdejší produkce neposuzuje (nepočítám-li PR články), reflektována by však měla být tvorba i scén z...
Do Prahy na polské Rumuny
Poprvé jsme se s Dorotou potkaly před čtyřmi lety na čtení v Německu. Polská komunita v Berlíně, Stuttgartu, Lipsku i Mnichově bouřila nadšením a kdekoli, kde Dorota vystupovala, byly sály narvané k prasknutí. Od té doby si Dorotu nenechám ujít. Vydala jsem se proto i na...
Vladimír Marek
Knihy Čtu rád velké romány, především od amerických židovských autorů. V poslední době mě však nadchnul francouzský text, Laskavé bohyně Jonathana Littella. Dočetl jsem knihu s hrůzou, je to příběh člověka, který se stane závislým na ideologické doktríně. Propadnout...
Nížina (Mahenovo divadlo Brno)
Eugen d’Albert: Nížina, Mahenovo divadlo Brno. Dirigent Jan Zbavitel, režie Heinz Lukas-Kindermann, premiéra 2. října v koprodukci s Pfalztheater Kaiserslautern. Pikantní milostný propletenec působí zprvu jako nezávazná hříčka, stále naléhavěji se však s existenciální...
Německé inspirace
První setkávání s německým divadlem asi leckterému českému divákovi způsobilo estetický šok – zvláště když nás Pražský divadelní festival německého jazyka nikterak nešetřil a přinášel od počátku značně reprezentativní vzorek výrazných (a někdy i v tamním...