Kategorie článků:
Nová podoba Divadelních novin
Od zaří 2012 postupně nasazujeme nové webové stránky Divadelních novin. Na první pohled jenom trochu upravené. Ve skutečnosti jde o poměrně zásadní změnu.
Dědova mísa
14/2012 Obvykle si jednou za rok, v létě, přečtu v ruštině Oněgina. Nebo něco jiného v originále od velikána ruské a světové literatury Alexandra Sergejeviče Puškina. Letos jsem si koupil téměř paperback Čas něvinnogo dosuga – což lze přeložit jako Chvíle nevinné zábavy.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936) Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91) V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena Mašínová Pro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16) Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf Stärz Děkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Co na sebe vím VIII
14/2012 Jev, který chci pojmenovat, vznikal plíživě. Šlo o to, že zhruba od poloviny devadesátých let začala situace v ODS připomínat stav, který podle vyprávění přátel-osmašedesátníků nastal před třiceti roky mezi komunisty: v kuloárech téměř všichni kritizovali vedení, ale v...
Výročí – září 2012
14/2012 Kocur Ida, herečka (1. 9. 1942) △ Venclík Vlastimil, dramatik (1. 9. 1942) △ Stejskalová Marie, výtvarnice loutek (1. 9. 1952) △ Berka Tomáš, scénický výtvarník (2. 9. 1947) △ Branč Ladislav, scénický výtvarník (4. 9. 1927) △...
Opomíjená generace
14/2012 Dva skladatelé, dva Magoři - Nic není v historii architektury a urbanismu vnímáno v současnosti víc rozporuplně než období šedesátých až konce osmdesátých let. Pevně věřím, že se tato generace tvůrců nakonec dočká širokého uznání.
3MIS3
14/2012 Očekáváte v nastávající sezoně víc dramat na českém politickém kolbišti než na českých jevištích? Co myslíte, bude prezidentská volba drama, nuda nebo přehlídka trapnosti? David Drábek V politickém podpaží je to jedna mela za druhou. Myslím, že politických...
Hrát si na velký
14/2012 Pěkných produkcí bylo na festivalu Divadelní svět Brno 2012 na štěstí dost. Nedostatků však bohužel také. Proč se například musely začátky a konce představení překrývat, mi není jasné.
Za hodně peněz málo muziky?
14/2012 Divadelní prázdniny už nejsou, co bývaly. Diváci nestrádají ani v červenci a srpnu, nejrůznější produkce se jim nabízejí především na letních – otevřených scénách. Jsou však tyto projekty něčím víc než jen rozmarnou kratochvílí, kterou odvane první podzimní...
Jak daleko musí člověk zajít, aby nalezl začátek?
14/2012 Kde vůbec Avignon, ono bezpochyby – alespoň v červenci – hlavní město divadla, vlastně leží? Ve Francii? V Německu? Ve Švýcarsku? V Belgii? Nebo snad dokonce přes kanál v Anglii? Mnohé hovoří pro to, že tomu tak nějak být musí! Francouzské divadlo totiž už dávno není...
Jaké bylo to léto ve Villeneuve
14/2012 Začalo to 7. července a byl to hukot nesmírný. Napřed jsme jeli Čebusem, pak jsme letěli, na závěr byl autobus zas. Někdy kolem jedenácté v noci dorazili jsme konečně do Avignonu. Tedy přesněji do Villeneuve. To je na druhé staně řeky Rhony.
Dopis z Berounky
14/2012 Přečetli jsme v Literárních novinách
Brněnští mušketýři po dvaceti letec
14/2012 Český zástupce v hlavní soutěži MFF Karlovy Vary, Polski film Marka Najbrta, vzbuzoval očekávání něčeho výjimečného. A také je v jistém smyslu naplnil. Jeho mystifikační tažení započalo loni právě na karlovarském festivalu, kde vznikly první záběry a tvůrcům se...
V zajetých kolejích?
14/2012 Úvahy posttelevizní o zajetých kolejích České televize.
Komedie jako horor?
14/2012 Elegie za Divadlem Komedie – Pražským komorním divadlem 2002–2012
Daniela Kolářová: Jsem prosta všech iluzí
14/2012 Máte nějakou oblíbenou květinu? zeptal jsem se herečky Daniely Kolářové, když jsme si domlouvali první schůzku. Chrpu, odpověděla. Když ji někde vidím, nevydržím a jdu si ji aspoň prohlédnout.
Kéž by byli přišli jen tak
14/2012 Radošinské naivné divadlo mám rád pro jeho smutné veselí nebo spíš veselý smutek, se kterým zobrazuje obyčejné lidi, a to zpravidla ve všední dny. Bývá plné porozumění pro domnělou banalitu látky a nestoná ani módními běsy, ani touhou následovat někdejší avantgardu v...