Kategorie článků:
O krasopisných Býcích v bludném kruhu
7/2015 Úvahy posttelevizní
Autorita se smyslem pro srandu
7/2015 Nejsou to ani dva roky, co jsem pro Divadelky dělal o Pepíkovi rozhovor při příležitosti jeho sedmdesátin. A je to jen pár měsíců, co jsme se setkali v Hradci, kde jsem hrál v rámci festivalu. Vlastně si uvědomuji, že i vzpomínky na mé působení v DRAKu mi připadají tak živé,...
Přísný otec i chápající ochránce
7/2015 Kde začít… Jak vzpomenout na člověka, který vás provází 16 let a který vás přijal jako otec syna… Měli jsme s Martinem štěstí, že jsme se s panem profesorem Kroftou v životě potkali. A měli jsme štěstí, že jsme zrovna teď pracovali v Klicperově divadle… Ještě před...
Eposy a legendy
7/2015 Elias Lönnrot se zasloužil Finům o nesmrtelnou Kalevalu. Sestavil z postupně sebraných lidových a ústně tradovaných materiálů s vlastními přiznanými doplňky celostní úctyhodný epos. Nemuseli tedy Finové řešit pravost těch rukopisů. Obsahuje nepřeberně dramatických situací...
Měl vizi…
7/2015 Za oknem je hezky, svítí slunce, blíží se jaro i zítřejší svátek Josefa. Říkám si: měl bych zítra zavolat Pepu do Hradce a popřát mu k svátku. A vlastně taky k narozeninám, které se mu kvapem blíží, 30. března mu totiž bude už 72 let. Není to dneska zase tak...
Teď je řada na nás (Zemřel Josef Krofta)
7/2015 Josef Krofta (30. 3. 1943 Uherské Hradiště – 18. 3. 2015 Hradec Králové). Režisér, pedagog, angažovaný občan, bývalý ředitel a umělecký šéf Divadla DRAK Hradec Králové, jeden z nejvýznamnějších tvůrců našeho i světového loutkářství 20. století.
Michal Isteník: Hamlet při těle být může…
7/2015 Je výraznou postavou dvou brněnských divadel. Jeho velkého komického talentu využívají zejména Buranteatr a domovská scéna, Městské divadlo Brno. Role podvodníka Čičikova v inscenaci Mrtvé duše vynesla Isteníkovi nominaci na Cenu Thálie a na Cenu divadelních kritiků, která jej...
Člověk jako lidský materiál
7/2015 Uvedení Havlovy Audience v propojení s Beckettovou miniaktovkou Katastrofa na Sklepní scéně Divadla Husa na provázku znovu ukázalo, že Divadlo U stolu už dlouho není scénou jednoho muže. Františka Derflera v posledních letech doplňuje Ivo Krobot, který zde patrně nalezl i svůj...
Návrat citlivého satyra
7/2015 Divadlo na Vinohradech se vrací k tvorbě svých někdejších kmenových autorů. Krátce poté, co uvedlo Čapkova Loupežníka, se na jeho repertoáru objevuje také Plačící satyr Fráni Šrámka, jenž měl zde premiéru v roce 1923.
Avantgarda na gauči
7/2015 Kniha 1913 Floriana Illiese splňuje snad všechny myslitelné důvody, proč ji neinscenovat: postrádá stěžejní děj, postrádá jednotu místa, v podstatě jediným dialogem jsou Kafkovy dopisy Felice (vlastně spíše monologem). Přesto vznikly dvě inscenace 1913, které se o slavnou...
Labyrint hrou
7/2015 Zákulisí, šatny, sklepy, schodiště i výtahy Divadla DRAK a přilehlého Labyrintu i venkovní dóm bude po dobu pěti týdnů okupovat interaktivní Labyrint světa a ráj srdce. Dominika Špalková, Tomáš Žižka a Ondrej Spišák vytvořili na motivy Komenského filosofického traktátu...
Na šikmé ploše
7/2015 Štěpán Pácl přenesl děj hry Ödöna von Horvátha Kazimír a Karolína z počátku třicátých let minulého století a Oktoberfestu (svátku piva a pouťových atrakcí) do současné Ostravy, do Stodolní. Bohužel jen částečně. Režisér považuje Kazimíra a Karolínu za aktuální...
Uhasit Ohnivého anděla se nepodařilo
7/2015 Ohnivý anděl (1928) Sergeje Prokofjeva patří k nejlepším dílům ruské i evropské moderny. Prolíná se v něm start dravého 20. století (když ho datujeme na konec první světové války) s ruskou mystikou, nostalgii fin de siècle přehlušuje konstruktivistické buřičství...
Ikonické znaky baletní virtuozity
7/2015 Nová inscenace Národního divadla Ballettissimo je složena ze tří baletních děl, která představují vysoký standard a estetické modely tance dnešních velkých evropských scén. Mají rozpětí od vizuálně i tanečním rukopisem čisté, elegantní a ušlechtilé neoklasiky Petra...
Začátky a konce sladkobolného toužení
7/2015 Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku považuji především za dekorativní režiséry. Zdobnost ovšem nemusí nutně znamenat líbivost; například v nedávno uvedeném projektu Bouře zdařile pracovali se syrovostí či naturalismem – textu i scény. I jejich zatím poslední,...
Pokušení „velké hry“
7/2015 Martin Františák (1974), absolvent činoherní režie na brněnské JAMU v ateliéru Arnošta Goldflama, vstoupil na divadelní prkna jako autor na první pohled tiše a skromně: svou hru Doma inscenoval s ochotnickým souborem.
