Kategorie článků:

Nikolaus Habjan: Sen se stal skutečností

V aktuálních DN 21/2016 přinášíme velký rozhovor s rakouským loutkářem Nikolausem Habjanem Přišel k loutce a řekl jí: Ahoj. Čtenářům i-DN nabízíme druhou část, která se z důvodu místa do tištěných DN nedostala.

Čelákovické glosy (No. 5)

Uvedením Reichova díla Three tales si umělecký ředitel Opery ND Petr Kofroň očividně „dělá radost“. Zcela bez ohledu na zájem většinového publika.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 205)

Na tuto inscenaci se bude chodit aneb Mudrování nad premiérou opery Čert a Káča v Mahenově divadle

Čelákovické glosy (No. 4)

Kolektivní dílo ilustrativní povahy buď v divákově vědomí odezní okamžitě po ukončení produkce, nebo vybudí velmi negativní náladu aneb Mýtus o Persefoné podle Handa Gote.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 204)

Zbláznil jsem se, nebo jste se zbláznili vy? aneb Mudrování o dlouhém trvání Náměsíčníků v HaDivadle

Zemřel Karel Husa

(7. 8. 1921 Praha – 14. 12. 2016 Apex, Severní Karolína, USA) Americký hudební skladatel, dirigent a pedagog českého původu. V zahraničí byl pokládán za jednoho z nejvýznamnějších současných českých hudebních skladatelů.

Kancelář pro nechtěné otázky

21/2016 Diskuse na téma Divadlo a politika, jejíž podstatné části publikujeme, se odehrála 22. listopadu. V rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka (PDFNJ) ji organizoval pražský Goethe-Institut (GI) a moderovali Berthold Franke (ředitel GI) a Petr Štědroň (dramaturg...

Jozef Fruček: Při boji nesmíte myslet na výhru ani na prohru

21/2016 Jozef Fruček (1975) je performer, choreograf, režisér, pedagog a trenér. Duší bojovník a cestovatel. Vystudoval herectví na VŠMÚ v Bratislavě, v letech 2002–2005 byl členem souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse, v roce 2006 založil v Řecku se svou partnerkou Lindou Kapetaneou...

Smrt stojí ve tmě

21/2016 Jozef Fruček z řecko-slovenské choreografické dvojice RootlessRoot tento fakt pochopil a prožil, a ve spolupráci s Lindou Kapetaneou vytvořili pro taneční skupinu DOT504 inscenaci s povzbudivým názvem You Are Not the One Who Shall Live Long (Ty teda nebudeš žít moc dlouho).

Krysař s ženskýma rukama

21/2016 Švandovo divadlo uvedlo premiéru scénické verze novely Viktora Dyka Krysař v adaptaci Martiny Kinské. V posledních letech lze pozorovat fenomén, a to nejen v českém divadle, dramatizaci literárních děl. Znamená to snad, že je málo nových her, v nichž se „řeší“ klíčové...

Kdo může navrhnout kostým Simoně Pekové?

21/2016 Imitace a tušení zní podtitul inscenace Náměsíčníci v HaDivadle. A případnější slova pro toto dílo neexistují. Dramatizátor, autor a režisér Ivan Buraj vytvořil velice složitou a propletenou strukturu, ve které si pohrává s možnostmi interpretace, srozumitelností i různými...

Králové, revolucionáři, nacisté, přistěhovalci, matky i ti druzí

21/2016 Letošní 21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka se uskutečnil od 19. listopadu do 5. prosince a zaměřil se především na politické a dokumentární divadlo. Nabídl deset inscenací, výstavu fotografií Viktora Kronbauera na piazzetě Národního divadla i diskusi...

Dvakrát Maxim Gorkij Theater

21/2016 Mládí v určitý moment přestane být zábava – protože už nejsi mladý, ale jenom to předstíráš. Hra A pak přišla Mirna, kterou Sibylle Berg navazuje na text Co je venku, do toho mi nic není, je kousavou sondou do života (nespokojených) třicátnic.

A příště Anna Karenina?

21/2016 V Německu je romantikou prosáklý román Effi Briestová lékárníka, básníka a spisovatele Theodora Fontana z roku 1894 obecně známý: sedmnáctiletá dívka z dobré rodiny se provdá za staršího barona, odjede s ním do nudného hnízda na pobřeží Baltu, kde prožije milostný...

Bez citové účasti

21/2016 Schwabova Pornogeografie, myslím, nedosahuje brilance proslulých Presidentek, ale je to tentýž svět. Tentýž drastický jazyk plný vulgarismů, tatáž patologická sexualita, totéž násilí a absence jakýchkoli pozitivních lidských vlastností.

Chladné kameny

21/2016 Dokumentární divadlo, v němž Němci mají silnou pozici (i tradici), mívá svá pro a proti. Někdy třeba, ve jménu autentičnosti, nepůsobí celek divadelně. Což je případ inscenace Kameny zmizelých – Staatstheater.

Lidské oči loutky

21/2016 Přijetí, či odmítnutí inscenace, jako je tato – o „eutanazii“ dementních či nepřevychovatelných dětí –, záleží víc než kdy jindy na tom, co jsme prožili, co vše vytvářelo náš zážitek světa. Nejen kvůli tématu, ale především kvůli způsobu vyprávění.