Kategorie článků:

Dokud divadlo žije, Polsko ještě nezhynulo

3/2017 Pod tímto mottem, parafrází polské národní hymny, se nesl devátý mezinárodní festival Božská komedie v Krakově, který se konal na začátku prosince loňského roku. Název má v názvu slovo „mezinárodní“, ale zahraniční má pouze porotu (bez polské účasti), jinak jde o...

Wen Hui: Pokouším se na chvíli zastavit čas

3/2017 Čínská choreografka a performerka Wen Hui (1960) byla letos v Praze již poněkolikáté. Jejím útočištěm je Divadlo Archa, kam se pravidelně vrací od roku 2012. Letos zde ale poprvé vytvořila – spolu s režisérkou Janou Svobodovou – vlastní produkci: projekt dokumentárního...

Nad rakví Michala Pavlaty

3/2017 Míša Pavlata: Hluboký, vědoucí a známý herec, který ale, jak mohl, všude podsouval, že jej nikdo nezná, a když už ho pozná, nepochybně si ho s někým splete. Zavolejte herce a Míšu Pavlatu! rád citoval pokyn nejmenovaného režiséra inspicientovi před začátkem kterési...

Pozdravuj anděly

3/2017 V pondělí 16. ledna zemřel v Praze po dlouhé nemoci kmenový režisér a člen uměleckého vedení Divadla v Dlouhé Jan Borna (nar. 25. srpna 1960 v Příbrami).

Setkávání

3/2017 Na jeviště Řeznické naběhli tři ostří hoši – Dušek, Kužílek a Borna. Vizita. Huby jim jely jak namazané, bez pauzy a oddechu, jako když zapálíš rachejtli a oheň tryská...

Dopis (o) Honzovi Bornovi

3/2017 Šestnáctého ledna jsem jel autem za prací okolo Národního muzea. Čekal jsem na světlech a pozoroval asi dvacetiletou krasavici. Skutečnou krasavici. Blondýnka s dlouhými vlasy, dvacet let maximálně, jemný šedý kabát.

Honzo,

3/2017 nejsem schopný o tobě psát ve třetí osobě. Mluvím s tebou už několik dní, jako bys tu někde byl, a přitom jsi byl vždycky přesvědčen, že pak už není nic.

Borňák

3/2017 – tak někdy býval přátelsky nazýván Jan Borna, režisér a básník. Obojí je pravdou. Borna byl donedávna režisérem Divadla v Dlouhé, vlastně řadu let.

Bylo to napínavé a vzrušující

3/2017 S Honzou jsme se potkali na letní přípravě před prvním ročníkem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, mám dojem, že to bylo na Albeři. Bylo nám nějakých osmnáct, devatenáct let. On na teorii kultury, já na kombinaci filosofie – politická ekonomie.

Braňo Holiček: Sebevědomí není pýcha

3/2017 Braňo Holiček. Herec, režisér, autor. Absolvent pražské konzervatoře a alternativní větve DAMU. Drobný mladý muž, raný třicátník, který se ve světě divadla pohybuje od svých dětských let. V roce 2013 získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku. Na půl úvazku je v angažmá...

Když velikán začínal

3/2017 O duchaplné hře Zamilovaný Shakespeare, která v překladu Jitky Sloupové začíná tažení po českých jevištích (Liberec je druhý v pořadí po Městském divadle Brno), by se dalo donekonečna rozumovat.

Za rytířskou romantikou

3/2017 Vydal se v Jihočeském divadle režisér Tomáš Studený inscenací Verdiho opery Trubadúr. Odmítl považovat příběh opery za chaotický, i když třeba slavný tenorista Leo Slezak kdysi prohlásil, že Trubadúra zpíval pětsetkrát, ale netuší, o co v opeře jde.

Je Molièrův Don Juan opravdu passé?

3/2017 Molièrova Dona Juana uvedla činohra plzeňského Divadla J. K. Tyla na sklonku loňského roku. Režisér Martin Čičvák před premiérou charakterizoval titulní postavu jako současného Evropana a v programu inscenace je otištěn článek Víta Pokorného zamýšlející se nad současnými...

Obyčejný člověk za zátarasy

3/2017 Jana Svobodová, zakladatelka festivalu politického divadla Akcent a tvůrkyně občansky zcitlivělých inscenací (například na téma uprchlictví), nalezla v čínské taneční disidentce Wen Hui občana světa, s nímž si může porozumět.

Fredu Astairovi tváří v tvář

3/2017 Slavný tanečník Fred Astaire má české kořeny, jeho dědeček, používající ovšem příjmení Austerlitz, žil v Praze, v Židovském Městě.

Morávek Mrożkovi porozuměl

3/2017 Tango Macabre v Divadle Husa na provázku provází (nejen) tištěná barnumská reklama, ale inscenace ke všemu ještě nese podtitul „Šaškárna převeliká“. Obrací se autor hry, veliký Sławomir Mrożek, v hrobě?

Život má začátek, střed… a konec

3/2017 Česká premiéra muzikálu Chaplin odpovídá jedné z dlouhodobých strategií Městského divadla Brno: vyhledávat co nejčerstvější světové novinky, které odpovídají poetice brněnské scény, především obsahují silný, pokud možno dojímavý, příběh. A také se s nimi dá...