Kategorie článků:
François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance
17/2020 Mezi několik knih, které mi – jak se říká – otevřely oči, patří zcela jistě mezinárodně proslulé dílo ruského literárního vědce Michaila Michailoviče Bachtina François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, které poprvé vyšlo v Moskvě v roce 1965 a u nás v...
Kečup a vorčestr
17/2020 Dlouho (asi tak deset minut) jsem hledal nadpis.
Poslední komentáře
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)Vážený pane Štěpaníku, ano, přiznávám se: moje bio…
- on Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 936)Milý pane Tučku, neklesejte na mysli. Jsem přesvěd…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)Pane Orte, děkuji za pěkný a fundovaný dodatek k m…
- on BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 91)V roce 1920 se Liška Bystrouška představuje čtenář…
- on Zemřela Jelena MašínováPro mě nezemřela, je součást Pavla Kohouta a ten j…
- on Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 16)Mě ty Vaše vzpomínky baví. Hlavně tou upřímností.…
- on Zemřel Rudolf StärzDěkuji vám, že věnujete pozitivní vzpomínku nebo s…
Okno do světa
17/2020 Avignonský festival byl letos, stejně jako řada jiných, ze známých důvodů zrušen...
Na Oáze bez Magora
17/2020 O této knize jsme měli (a chtěli) napsat už dávno. Vždyť vyšla koncem minulého roku a velkou část tvoří texty z Divadelních novin. Nikdy však nebyl vhodný čas, prostor, příležitost. A tak až nyní splácíme dluh, který k této objemné publikaci máme.
Kdo byl Zdeněk Adamec?
17/2020 V rámci činoherní části salcburského festivalu byla nejočekávanější událostí světová premiéra zatím poslední hry loni oceněného nobelisty Petera Handkeho Zdeněk Adamec. Eine Szene.
Průsečíky v říši loutek
17/2020 Říší loutek nemám na mysli stejnojmennou pražskou loutkovou scénu, ale celé mnohohlavé impérium postaviček a předmětů z různých materiálů a různým způsobem animovaných, majících za úkol hrát „malé“ divadlo.
Divadelní kacíři přežijí!
17/2020 Smrt divadla – tak znělo kacířské motto 27. ročníku setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy …příští vlna/next wave…
Filip Kaňkovský: Trpím decentní závistí
17/2020 Herec Filip Kaňkovský nastoupil do pražského Národního divadla hned po dokončení DAMU, takže ho dnes na prknech naší první scény vídáme už šestou sezonu.
Donkichotové heterosexuality vracejí úder
17/2020 Kokot je jenom střelka; kompas, ten máte v srdci, zní jedno z nesčetných mouder, která lze vyslechnout v průběhu představení Tři heteráni.
To víš, že jo, kokote!
17/2020 Před třemi lety začala novinářka Saša Uhlová zveřejňovat na internetovém deníku A2larm investigativní reportáže z nejhůře placených zaměstnání.
Dáma s psíčkem na půdě
17/2020 Za činoherní novinkou Jihočeského divadla Holky a kluci je nutné vystoupat na studiovou scénu Na Půdě, tam diváky očekává elipsoid z židlí. Jen v ohybech je utvořena iluze druhé řady, většina příchozích jako by se účastnila poněkud početnější skupinové psychoterapie.
Jakub Jan Ryba: martyr i paličák
17/2020 Svého času hojně uváděnou hru Josefa Boučka Noc pastýřů vrátilo na svoji menší, činoherní scénu Městské divadlo Brno. A je to návrat zdařilý, jenž stvrdil sílu textu a jeho nadčasovost, navíc disponuje řadou neschematických hereckých výkonů.
Prubířský kámen hereckých dovedností
17/2020 Divadlo v Dlouhé už na jaře ohlásilo premiéru britské komedie Michaela Frayna Bez roucha (v originále Noises Off) v režii Hany Burešové. Nad touto volbou leckdo z kritiků krčil rameny.
Když se hádá kočka se psem…
17/2020 Původně chtěl Semafor zahájit sezonu muzikálem Nižní Novgorod. Známe jej už z devadesátých let, nyní měl zaznít v nové verzi s částečně přepsaným libretem a s „ruskou“ Havlíkovou hudbou nově zkříženou s autentickým jazzem.
