23. MF DIVADLO: Up & Down Vlasty Smolákové

Up:

Z mého pohledu letos pozvedly festival do „evropské ligy“ 4 velké zahraniční formáty:

Netopýr, (A)pollonia, Nepřítel lidu, Mistr a Markétka.

Ač k nim mohu mít (a mám) různé dílčí výhrady, klady jasně převažují:

Ve všech případech šlo o živé, troufalé divadlo kloubící vysokou profesionalitu s přesvědčivým, někdy až mezním osobním nasazením a sdělením, navíc v suverénně zvládnutých prostorech: (A)pollonia pro Plzeň verifikovala DEPO, cirkusový stan dal „tvar“ scénicky mimořádně obtížnému Bulgakovovi, nelíbivý Netopýr šel neúprosně přes rampu Velkého divadla, Nepřítel lidu zvládl, ba zúročil „kinosál“ Nového divadla.

Down:

Bohužel, žádná z tuzemských inscenací v zásadních parametrech nedosahovala formátu výše uvedené evropské ligy…

Ze zahraničních inscenací mne zklamaly odtažité a kontaktuprosté Laskavé bohyně v podání SND (prý jim nesvědčil prostor, ale nebude to jenom v tom) a udivila účast až provinčně triviálního islandského Vlnolamu (referencím o Vestuportu v katalogu těžko uvěřit…).

Mezizóna:

Z českých „malých forem“ pro mne díky příslovečné české ironii až poťouchlosti a nefalšované herecké spoluhře vyčouhla nad ostaní dryáčnická Svatba v režii A. Petrželkové a klukovská „týmovka“ O hezkých věcech.

Vlasta Smoláková. FOTO archiv