24. MF DIVADLO: Up & Down J. P. Kříže
Vyzván odpovídám. A dodávám: Kde není polemiky, je mrtvo.
Objevili se zase na 24. Divadle v Plzni i kritici, teoretici a pedagogové, které na jiných festivalech, někdy bohužel ani v divadlech nepotkávám. České divadlo, jež se na festivalu pro ně objeví, získává punc výjimečnosti. Je to často jen zdání, protože na hradeckých Regionech, na Dream Factory v Ostravě, na Spectaculo Interesse tamtéž nebo na Skupově Plzni můžete vidět často i lepší soubory. Co je to ale platné, když oni, obdařeni třemi hlasy pro každou kategorii Cen divadelní kritiky, jezdí jen do Plzně?! Někdy se chovají podle toho.
Viliam Klimáček: Mojmír II. alebo Súmrak ríše (r. Rastislav Ballek, SND Bratislava, prem. 24. a 25. 1. 2015 v Štúdiu SND). FOTO archiv SND
A tak třeba o Mojmírovi II. aneb Soumraku říše Viliama Klimáčka v režii Rastislava Balleka v bratislavském Slovenském národním divadle, inscenaci, která na Slovensku získala hned pět Desek – za inscenaci roku, za režii, scénografii, hudbu a ženský herecký výkon – prohlásí mnozí velevzácní návštěvníci ze stolice i z moravských úvalů, že na přehlídce tak výjimečné, jako je ta naše plzeňská, se provokativní divadelní zamyšlení o prapříčinách dodnes nevyřešeného problému západních Slovanů, patříme-li do Evropy, nebo na její východní periferii, jak ho nastolili – dávno, dávno již tomu – probyzantský kníže Rastislav, prozápadní Svatopluk a rozkolísaný, poraženecký Mojmír už za krátké existence Velkomoravské říše, že na takovém festivalu se vůbec neměla objevit. Totiž aby bylo rozuměno, každý z těch občasných odborných návštěvníků divadla vysype z rukávu hned pět jiných titulů, které mu na Divadle chyběly. A on o nich přece četl.
To nic nemění na tom, že čtyřiadvacáté Divadlo Plzeň se dramaturgickému týmu ředitele Buriana s předsednictvem, v němž figurují věhlasná jména, v rámci v Evropě nejhubenějšího rozpočtu na takovou kulturní konfrontaci vydařilo.
Thomas Bernhard: Mýcení (r. Krystian Lupa, Teatr Polski Wroclaw, prem. 23. 10. 2014 na scéně Jerzyho Grzegorzewského). FOTO archiv festivalu
Výzvou nejen pro česká divadla zůstávají Vůjtkovo a Krejčího Slyšení ostravské Arény, Vianova Pěna dní hradeckých klicperovců, Büchnerův Vojcek domácího Divadla J. K. Tyla a ustáleného tvůrčího týmu režisérského tandemu SKUTR a pro mnohé překvapivě i Havlíčkovy Petrolejové lampy v režii Martina Glasera v ND Brno. A z té dostupné ciziny určitě Bernhardovo Mýcení Krystiana Lupy z Teatru Polskego Wroclaw.
Jiří P. Kříž, divadelní kritik a publicista
Komentáře k článku: 24. MF DIVADLO: Up & Down J. P. Kříže
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
