24. MF DIVADLO: Up & Down Vladimíra Hulce
24. Mezinárodní festival Divadlo byl intenzivní a neobyčejně – nejen počasím – žhavý. Co se týká zahraničních produkcí přivezl přesně takové, které by myslím – ať si o jejich uměleckých postupech či názorových postojích tvůrců myslíme cokoli – na festivalu tohoto typu měly být. U nás máme málo příležitostí naživo vidět velké produkce a uznávané tvůrce, kteří „hýbou“ Evropou, proto je velmi dobře, že letos přijeli se svými mega-produkcemi Lupa, Serebrennikov, Mundruczó, Garbaczewski. Žádná nezklamala, byť každá vyvolala otázky a nutila k vyhraněným postojům.
Up
Pro mne – jako velkého příznivce syrového, názorově vyhraněného, otevřeného divadla – byla největším zážitkem Mundruczóova Hanebnost a Serebrennikův (M)učedník. Ten navíc i možností zhlédnout vedle divadelního představení i režisérovu filmovou verzi, textově i hereckým obsazením v podstatě stejnou (jen postavu Véni hrál jiný herec – Petr Skvortsov, ostatní hlavní role ztvárnili herci plzeňského představení), výkladem a působením však překvapivě odlišnou, cílenou – na rozdíl od divadla – spíš na středoškolskou mládež a z jejího pohledu nahlíženou. Co se týká Mundruczóa, měl by jeho práce zhlédnout Miroslav Bambušek a jeho herci, aby viděli, co lze s výtvarným obrazem, hercovým tělem dělat, aniž by se ztratila detailní práce, kam až se dá s promyšleným, přesným výkladem tématu a precizním herectvím dojít. Možná to bylo divadlo až příliš v některých místech naturalistické (úvodní znásilnění), ale žádná ze scén nebyla samoúčelná. Navíc byly velmi umně a sugestivně „zcizovány“ hudebními vstupy či bytím na jevišti ostatních herců/performerů. Skrze takové obrazy a dění vyvstávaly na jevišti i v divácích silné emoce, jež žádné jiné „artové“ médium – snad kromě industrialu, punku, hard core a podobné rockové hudby – nenahradí.
Co se týká českých inscenací, pochopitelně chápeme-li festival jako přehlídku toho „nej“, co se v minulé sezoně u nás zrodilo, by snad každý vítal (trochu) jinou skladbu. Mně například chyběly inscenace Studia Hrdinů a česká performativní scéna (Farma v jeskyni, Spitfire Company, Handa Gote, práce Jiřího Adámka…), ale pořadatelé jsou omezeni časovými a prostorovými možnostmi některých produkcí a festivaloví dramaturgové samozřejmě mají každý své favority.
Takto mne nejvíc potěšily (a překvapily) Petrolejové lampy z Národního divadla Brno, o nichž jsem psal na i-DN v denním zpravodajství /viz DIVADLO ze z Plzně 2016 (No. 3)/, odkud si dovolím citovat: Režisér Martin Glaser citlivě propojil jemný, moderní režisérismus s věcným, plynulým tokem příběhu a vytvořil produkci, jež přesně patří na současná prkna velkých divadel národních či městských institucí. A – po kolikáté už – mne nadchlo Naivní divadlo Liberec, tentokrát s inscenací Čechy leží u moře, jež se napojuje na výtvarně-performativní proud autorských inscenací českých divadel pro děti a mládež, jaké u nás prezentuje třeba Jiří Adámek či Petr Nikl. Magické jevištní dění, poetická pokoukaná i poslouchaná! Pro ty nejmladší, mladé, starší i nejstarší.
Down
Negativa? Byť se jim v rychlém ohlédnutí bráním a festival byl – pro mne – letos velmi kvalitním pětidenním maratonem, přesně naplňujícím své poslání přivážet k nám významné zahraniční tvůrce a soubory a prezentovat výrazné počiny českého a slovenského divadla (bohužel téměř jen činohru), neopomenu svůj tradiční povzdech nad opomíjením (letos trochu chudšího) off-programu a do diskuse vnáším i otázku, zda na festival zvát inscenační výsledky českých divadelních škol, zvlášť když – dle mého soudu – nešlo v případě Rituální vraždy George Mastromase o nijak výjimečný dramaturgický ani inscenační – herecký, výtvarný či režijní – počin. Zapojení komorního hudebního tělesa bylo příjemné, ale nijak nevyčnívalo z linie obdobných projektů. Takový orchestr Berg nabízí onačejší spojení hudby a performance.
A zážitek navíc: Když jsem v sobotu po půlnoci přišel do svého hotelového pokoje ve Slovanu, lítali tam u stropu tři černí netopýrci. Malí, nesmírně hbití a vytrvalí. Vyletěli asi až za hodinu a do rána jsem si nebyl jist, zda ještě někde nějaký není. Pokojem se ozývala křehká lupnutí a sem tam i úzkostné vrznutí. Jako když si duše protahuje křídla… Trocha horroru v žhavé zářijové noci.
Komentáře k článku: 24. MF DIVADLO: Up & Down Vladimíra Hulce
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
