26. MF DIVADLO: Up & Down (No. 2)
Tady je pár mých postřehů.
Ilias, Ljubljana, Slovinsko
Slovinský klíč k Homérovi je určitě jedním z těch správných klíčů. Brutální prasvět antické báje se nám otvírá pozvolna, v prvé půli s rozhodující převahou deklamační složky opřené o vynalézavou práci s mikrofonem generujícím ubíjející rytmus koňských kopyt, aby se posléze rozehrál v efektních tanečně orgiastických výstupech, dokonale, do deskriptivního detailu vystavených. Celý festival byl letos ve znamení analytického naturalismu, a i zde některé brutální scény bolí citlivějšího diváka stejně Hektora, když do něj Achilles buší kladivem. Scéna s půlkou prasete byla již zbytečná, nepřinesla v metaforické ani informativní rovině nic nového (ledaže bylo nutno trochu naklepat šunky na nadcházející raut).
Tajný život Friedmanových, Krakov
Stejně tak jsem se cítil několikrát v průběhu předlouhé, interaktivně dokumentární vivisekce soudního procesu zbytečně vláčen prostorami divadla – míra názornosti mi přišla až obtížná, raději bych nechal pracovat svou fantazii. Divák je zaplaven detailem, biografickými nicotnostmi, které se na něj valí z každého stolu, gauče, lenošky, zásuvky. Dokumentaristický naturalismus je někdy imponující, někdy až únavný, a divadelní oblouk traumatického příběhu rodiny se v něm mnohdy utápí.
Nachlass, Rimini Protokol
I zde se na vás, v každé z osmi místnůstek, valí zbytky odešlého lidství: samé šanony, fotky, deníky, provázené komentářem většinou již zemřelých osob. Také zde je intenzita prožitku velmi různá. Kaegiho koncept je chytře postaven na fungujícím předpokladu, že si sem každý bude vnášet svou životní empirii. Ta ovšem způsobuje, že rozdílnost recepce bude patrně u každého hodně odlišná. Zajímavý příspěvek do diskuse, zda divadlo může obětovat svého herce – a zůstat přitom stále divadlem.
Zdání života, Proton Budapest
Protože jsem právě násilně vystěhováván ze svého bytu, tradičně brutální Kornel Mundruczó mě na závěr festivalu dorazil. Pak se někdo podivuje nad tím, jak mohou diváci totéž představení vnímat tak odlišnýma očima. Někdo se nad rotujícím příbytkem bavil, někdo oceňoval důmyslnost neuvěřitelně pracné přípravy, někdo zas šokující divadelní spektakularitu. Já jsem trpěl. Neuvěřitelný, vysoce originální nápad: nechat gravitaci zahrát si hlavní roli. Zde se pozůstatky odešlého lidství řítí k zemi, zbytnělé zbytky prší shůry jako apokalyptický déšť, stěny se boří, obrazy trhají, ledničky se utrhují z podlahy funkčně přehodnocené na strop, během neumdlévajícího hodinářsky analytického pohybu. Jen jsem se obával, když se otočka pomalu pomaličku chystala naplnit svých 360 stupňů, aby si nestřihla dalších 720. Gravitace ukazuje, co dovede. Orgie destrukce, které takřka úplně vytlačily příběh. Trochu samoúčelné, leč na divadle dosud nevídané. Inženýrsky fascinující, divadelně…? Nevím. S čím přijde Mundruczó příště?
///
Více na i-DN:
Festival Divadlo očekává aktivního diváka
…
…
26. MF DIVADLO: Up & Down (No. 1)
…
Komentáře k článku: 26. MF DIVADLO: Up & Down (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
