Divadelní noviny > Názory – Glosy
27. března – Poselství k Světovému dni divadla 2016
Potřebujeme divadlo?
Tážou se tisíce zhrzených divadelníků a miliony znuděných diváků.
K čemu nám je?
V této době, kdy jeviště je tak nicotné v porovnání s prostranstvími měst a územími států, na nichž se odehrávají skutečné tragédie v reálném životě.
Co pro nás znamená?
Pozlacené portály, sametová křesla, omšelé kulisy, patetické hlasy – anebo naopak: černé boxy zborcené blátem a krví s klubkem zmítajících se nahých těl.
Co nám může říci?
Všechno! Divadlo může říci všechno. Jak žijí bohové na nebesích a jak živoří trestanci v podzemních kobkách. Jak vášeň povznáší a láska ničí. Jak je dobrý člověk k nepotřebě a vládne švindl, jak žijí lidé ve svých příbytcích a děti v uprchlických táborech a jak se navracejí do pouště, připraveni o své nejbližší. Divadlo může mluvit o všem.
Divadlo bylo a vždycky bude.
A teď, v rozmezí posledních padesáti, sedmdesáti let je ho třeba obzvlášť. Ze všech živých umění totiž jedině na divadle platí: od úst k ústům, z očí do očí, od gesta ke gestu, od doteku k doteku, od těla k tělu. Nepotřebuje prostředníka, člověka od člověka dělí jen průzračná vrstva světla – nezná jih ani sever, východ ani západ – nic než světlo proudící ze všech světových stran. Volně dostupné každému – nepříteli i příteli.
Potřebujeme mnohotvárné divadlo.
A ze všech jeho četných a rozmanitých forem nejvíce ty archaické. Divadlo rituálních forem není protipólem divadla civilizovaných národů. Světská kultura se vyčerpává, tzv. kulturní informace nahrazuje prostou autentickou podstatu jevů a kontakt s ní.
Ale divadlo je otevřené. A vstup je volný.
K čertu s chytrou elektronikou, mobily a počítači! Jděte do divadla, obsaďte přízemí i balkony, zaposlouchejte se do slov a zahleďte se do živých obrazů – před vámi je divadlo! Nepohrdejte jím a neignorujte ho ve svém uspěchaném životě.
Potřebujeme každé divadlo.
Jediné divadlo nepotřebujeme: divadlo politických her, divadlo politických intrik, divadlo politiků, divadlo politiky. Divadlo každodenního teroru – individuálního i masového, divadlo s mrtvolami a krví na náměstích a v ulicích metropolí i vzdálených provincií, divadlo rozehrávané mezi náboženstvími a národnostmi.
Anatolij Vasiljev
ruský režisér a divadelní pedagog
Komentáře k článku: 27. března – Poselství k Světovému dni divadla 2016
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
