28. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 1)
Otvíráme tradiční pofestivalovou anketu Mezinárodního festivalu Divadlo Plzeň. Oslovili jsme na festivalu přítomné divadelníky, divadelní kritiky a publicisty, aby vybrali letošní festivalové Vrcholy & Pády a své názory charakterizovali a zdůvodnili.
Fandíme divadlu
Je jasné, že na letošní ročník – doufejme jako na jediný v jeho historii – se bude vzpomínat především v souvislosti s koronavirovým šílenstvím zvaném Covid-19. Ovlivnilo program, návštěvnost, maskování i chování lidí. Odhlédnu-li však od toho, nebyl to zas tak promarněný ročník. Jistě bychom všichni byli raději za větší zahraniční účast, mrzí výměna slovenských inscenací, ale české produkce prokázaly pestrost a generační proměnu. I když spíš ozdravující promoření prověřených tvůrců a častých hostů festivalu typu Nebeského, Morávka, Burešové, Mikuláška či Buchet a loutek střední a nastupující generací. Vedle Kamily Polívkové a La Putyky to byl především Tomáš Dianiška. Ale také Jakub Maksymov a nedávní Damáci s pohádkou Nejmenší ze Sámů. A to nepřijeli Jiří Honzírek a Michal Hába.
Právě Tomáš Dianiška byl možná osobností letošního ročníku. Obě jeho produkce, jež přivezla dvě různá divadla z dvou různých měst, byly přijaty vesměs velmi kladně. Přítomné zaujala jak vyhraněná témata, tak i jejich zdramatizování a divadelní forma, kterou toto Dlouhé Bidlo českého divadla pro své produkce volí.
A ještě něco bylo letos patrné – síla českého loutkového divadla. Účast byla hojná (včetně domácí Alfy) a všechny produkce měly pečeť originality, kreativity a osobitosti. Loutkářství je zkrátka parádní česká disciplína.
Up
Pierre Lebon v L’Amour vainqueur / Triumfu lásky režiséra a autora Oliviera Py. Foto archiv
Nicméně mám-li jmenovat své soukromé Up, vynechám všechny jmenované tvůrce a obory a obrátím se k hlavním letošním zahraničním hostům. Vrcholnou festivalovou produkcí, zážitkem, na který se jen tak nezapomíná, byla pro mne dvě uvedení komorní inscenace z Francie – L’Amour vainqueur / Triumf lásky režiséra a autora Oliviera Py hraná v sobotu večer a v neděli brzy odpoledne ve velkém prostoru DEPO2015. Byl jsem na obou a byl jsem jimi – jak jsem psal ve své festivalové reportáži – okouzlen. Po herecké, výtvarné i hudební stránce. Stejně jako tematické a formální, odkazy k lidovému, vaudevillovému divadlu. A taky nádherně znějící francouzštinou, ve slovu i v písních.
Pohádek o vítězství pravdy a lásky nad zlem a nenávistí není nikdy dost. V dnešní době plné spálených domů a rozvrácených lidských osudů způsobených vůdci obdobnými těm, o kterých Francouzi hrají, mě toto dojemné, prosté, přímočaré, laskavé, vtipné a humorné pojetí brnkající celý čas na strunu sentimentu, krásy a poezie osvěžilo jak studánka uprostřed lesa. A dalo sílu vrhnout se zas do víru virů našeho divadelního i reálného světa.
Down
Stát jsem já režiséra Jana Mikuláška. Foto Petr Neubert
Pro mě zcela jasné: Mikuláškův apokalyptický divadelní zvratek Stát jsem já. Nevím, možná jsem jej nepochopil a podceňuji jeho textové poselství či režisérovu symboliku, ale působil na mne k uzoufání převymyšleně a současně trapně a hloupě, že jsem jen zmateně poslouchal a zíral, kam až tato utopická vize zvráceného světa dospěje. Až jsem se dozvěděl, že… Budoucnost bude… Aha. To jsem netušil.
Sorry. Jana Mikuláška mám jako režiséra a tvůrce velmi rád, dlouhodobě jej sleduju, vážím si jej, respektuju a beru jej vždy seriózně. Přemýšlím o jeho světě, jeho poselství. Tentokrát jsem se však s ním a jeho analýzou světa míjel jako pláštěnka s hovínkem. Buď jsem ji nesl vysoko nad ním, anebo když už na mne cosi shůry dopadlo a já to ucítil, smyl to déšť hereckého, výtvarného, slovního a dějového chaosu a balastu.
Komentáře k článku: 28. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
